Strana 14
REFLEKTOR / VÝCVIK VODÍCÍCH PSŮ
Slepí a hluší
mezi námi
Nevěřil jsem svým uším, když jsem
poslouchal škorpení dvou handica
-
povaných na téma, jakým problé-
mem je právě ten jejich handicap.
Slepý žehral, že ten druhý vidí,
a naopak hluchý záviděl nevidomé
-
mu sluch. Když kolem nich právě
projel vozíčkář, přidal se do sporu
se svým argumentem, že oba vědí
prd, jaké to je, protože mohou cho
-
dit. To, co vypadá jako nadsázka, je
realita jednoho z posledních sjezdů
Svazu invalidů na začátku devade
-
sátých let minulého století. Situace,
kterou jsem nechápal.
Zajímavé je, že při cestách za
lidmi s postižením se po třiceti
letech setkávám s podobnými
rozměry sporů, jen mají trochu
jinou podobu. Většinou je to
o tom, co se komu podařilo získat
k ulehčení života. Ať už se jedná
o jednotlivce nebo o organizace,
které s handicapovanými pracují.
Zatímco předchozí režim se
s handicapovanými vůbec
nemazal a dělal, jakože takoví lidé
nejsou, dnes je sice do společnosti
začlenil, ale tu zdravou část
populace na ně dobře nepřipravil.
Poznal jsem, že lidé s postižením
dovedou být protivní jeden na dru
-
hého. Ne všichni svůj osud nesou
dobře. A pak snadno dojde ke kon
-
fliktům podobným tomu nedáv-
nému pražskému střetu taxikáře
s nevidomou paní. Zkusme si my
zdraví představit sebe v situaci
člověka s nějakým postižením –
myslím, že pak nebude problém
vyluxovat taxík, když v něm
svezeme vodícího psa zrakově
postiženého zákazníka. Lidé s po
-
stižením toho zvládnou tolik, že se
to nám zdravým zdá neskutečné.
A tam, kde už to nejde, je naše role
– podat pomocnou ruku.
Autor je novinář, spolupracovník
časopisu Můžeš.
SLOUPEK Libora ŠPRYSLA
se. I když v minulosti se pomocníky
stávali třeba němečtí ovčáci, dnes se
obtížně hledají zdravé chovy tohoto
plemena. Ani genetická výbava ov-
čáků v současné době neodpovídá
požadavkům.
Zvířata v Mathildě jsou ze spe-
ciálních chovů vodících psů po ce-
lém světě, pro výcvik zde se získá-
vají v rámci Mezinárodní federace
vodících psů. Není výjimkou, že je-
den z rodičů je třeba Američan, za-
tímco matka je původem Francouz-
ka. Nedávno do ČR přiletěl pejsek
z Belgie, a tři česká štěňata naopak
odcestovala do Dánska.
Když nakonec pes všechny zkouš-
ky zvládne, nastává poslední fáze vý-
cviku: předání trenérem. Ti naučí ne-
vidomé vše, co je pes schopen vyřešit
nejen v místě bydliště, nastaví spo-
lečně trasy, které jsou v možnostech
spolupracující dvojice, a vyberou ty,
kterým je naopak třeba se vyhnout.
Musí se zafixovat v hlavách obou,
kterou ulici překonat lze a kterou už
ne, protože její přechod je příliš složi-
tý. Neznamená to, že by zrakově po-
stižený nemohl cestovat třeba na dru-
hý konec republiky – psi se dovedou
pohybovat ve všech typech terénů.
Pokud tedy někde potkáte člověka
s klapkami na očích, s holí v jedné
ruce a psem v druhé, nevstupujte do
výcviku. Je nanejvýš pravděpodob-
né, že stejnou cestou bude brzy pra-
videlně chodit člověk se zrakovým
postižením.
Nadační fond Mathilda
NF Mathilda vznikl vroce ajeho posláním je podpora
osob stěžkým zrakovým postižením. Jmenuje se podle
své zakladatelky apatronky, hraběnky Mathildy Nostitzové.
Pracují zde především lidé nevidomí nebo svážnou
zrakovou vadou.
Více na www.mathilda.cz
Jiří Machytka je
učitelem hudby.
Vodící pes mu
pomáhá na cestách
do obchodů
iklékaři. Trasy
nacvičili sIng.
Jasenovcovou ido
přírody vokolí
bydliště adíky
svému čtyřnohému
kamarádovi získal
Jiří velký kus
svobody.