Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR / VÝCVIK VODÍCÍCH PSŮ

Slepí a hluší

mezi námi

Nevěřil jsem svým uším, když jsem

poslouchal škorpení dvou handica

-

povaných na téma, jakým problé-

mem je právě ten jejich handicap.

Slepý žehral, že ten druhý vidí,

a naopak hluchý záviděl nevidomé

-

mu sluch. Když kolem nich právě

projel vozíčkář, přidal se do sporu

se svým argumentem, že oba vědí

prd, jaké to je, protože mohou cho

-

dit. To, co vypadá jako nadsázka, je

realita jednoho z posledních sjezdů

Svazu invalidů na začátku devade

-

sátých let minulého století. Situace,

kterou jsem nechápal.

Zajímavé je, že při cestách za

lidmi s postižením se po třiceti

letech setkávám s podobnými

rozměry sporů, jen mají trochu

jinou podobu. Většinou je to

o tom, co se komu podařilo získat

k ulehčení života. Ať už se jedná

o jednotlivce nebo o organizace,

které s handicapovanými pracují.

Zatímco předchozí režim se

s handicapovanými vůbec

nemazal a dělal, jakože takoví lidé

nejsou, dnes je sice do společnosti

začlenil, ale tu zdravou část

populace na ně dobře nepřipravil.

Poznal jsem, že lidé s postižením

dovedou být protivní jeden na dru

-

hého. Ne všichni svůj osud nesou

dobře. A pak snadno dojde ke kon

-

fliktům podobným tomu nedáv-

nému pražskému střetu taxikáře

s nevidomou paní. Zkusme si my

zdraví představit sebe v situaci

člověka s nějakým postižením –

myslím, že pak nebude problém

vyluxovat taxík, když v něm

svezeme vodícího psa zrakově

postiženého zákazníka. Lidé s po

-

stižením toho zvládnou tolik, že se

to nám zdravým zdá neskutečné.

A tam, kde už to nejde, je naše role

– podat pomocnou ruku.



Autor je novinář, spolupracovník

časopisu Můžeš.

SLOUPEK Libora ŠPRYSLA

se. I když v minulosti se pomocníky

stávali třeba němečtí ovčáci, dnes se

obtížně hledají zdravé chovy tohoto

plemena. Ani genetická výbava ov-

čáků v současné době neodpovídá

požadavkům.

Zvířata v Mathildě jsou ze spe-

ciálních chovů vodících psů po ce-

lém světě, pro výcvik zde se získá-

vají v rámci Mezinárodní federace

vodících psů. Není výjimkou, že je-

den z rodičů je třeba Američan, za-

tímco matka je původem Francouz-

ka. Nedávno do ČR přiletěl pejsek

z Belgie, a tři česká štěňata naopak

odcestovala do Dánska.

Když nakonec pes všechny zkouš-

ky zvládne, nastává poslední fáze vý-

cviku: předání trenérem. Ti naučí ne-

vidomé vše, co je pes schopen vyřešit

nejen v místě bydliště, nastaví spo-

lečně trasy, které jsou v možnostech

spolupracující dvojice, a vyberou ty,

kterým je naopak třeba se vyhnout.

Musí se zafixovat v hlavách obou,

kterou ulici překonat lze a kterou už

ne, protože její přechod je příliš složi-

tý. Neznamená to, že by zrakově po-

stižený nemohl cestovat třeba na dru-

hý konec republiky – psi se dovedou

pohybovat ve všech typech terénů.

Pokud tedy někde potkáte člověka

s klapkami na očích, s holí v jedné

ruce a psem v druhé, nevstupujte do

výcviku. Je nanejvýš pravděpodob-

né, že stejnou cestou bude brzy pra-

videlně chodit člověk se zrakovým

postižením.



Nadační fond Mathilda

NF Mathilda vznikl vroce  ajeho posláním je podpora

osob stěžkým zrakovým postižením. Jmenuje se podle

své zakladatelky apatronky, hraběnky Mathildy Nostitzové.

Pracují zde především lidé nevidomí nebo svážnou

zrakovou vadou.

Více na www.mathilda.cz

Jiří Machytka je

učitelem hudby.

Vodící pes mu

pomáhá na cestách

do obchodů

iklékaři. Trasy

nacvičili sIng.

Jasenovcovou ido

přírody vokolí

bydliště adíky

svému čtyřnohému

kamarádovi získal

Jiří velký kus

svobody.