Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25
Všechno kolem vás aumělecké
interpretace se postupně vdal
-
ších letech nabalovalo…
Ano, existoval třeba projekt Podepsá-
no srdcem, který míval každoroční
benefiční koncerty tlumočené do
ČZJ pro neslyšící. Typ situace, kte-
rá vycházela z autentické kulturní
akce a byla najednou přístupná slyší-
cím i neslyšícím milovníkům hudby.
Tematiku z vlastní desetileté práce
v oblasti uměleckého tlumočení jsem
později využila v bakalářské práci na
téma Poezie ve znakovém jazyce.
Stejně, jako má čeština své různé
žánry, umělecké směry, má tohle
všechno i znakový jazyk. Víte, vy-
světlit je to komplikované, protože
slyšící lidé preferují svůj mateřský
jazyk, který má psanou i mluvenou
podobu. ČZJ, podobně jako jiné ná-
rodní znakové jazyky, funguje ve vi-
zuálním, motorickém módu, vytváří
se pohyby rukou, mimikou – a nemá
psanou podobu. Díky technologiím
však můžeme tento hodně živý jazyk
zaznamenat třeba na videu a umístit
ho na audiovizuální média.
Proč jsou vlastně poezie apróza
pro neslyšící důležité?
Má to stejnou důležitost jako umě-
lecké texty v mateřském jazyce sly-
šících lidí. Jde prostě o specifický
text, který na člověka nějak půso-
bí – a to je směrodatné i pro členy
komunity neslyšících. Poezie sice
není v současnosti v Česku nejpo-
pulárnější žánr, větší oblibě se těší
divadelní texty nebo autorské texty
Visual Venacular (divadelní forma
fyzického výrazu, příběh vyjadřuje
pohyby těla a expresivními výrazy
Můžeš