Strana 10
REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÁ MĚSTA
jít příkladem a udávat trend. Musíte
mít odvahu to zkoušet, jít s kůží na
trh a snažit se věci někam posouvat.
Jednou z úloh hlavního architekta je
hledat odvážné tvůrce a řešitele. Bo-
hužel často mám jen omezený pro-
stor veřejnosti vysvětlit souvislosti
konkrétního projektu.
K problematice bariér pro zdra-
votně postižené lze konstatovat, že
se práce povedla, když novou archi-
tekturu, případně řešení městského
parteru, kolem sebe přijímáte tak
automaticky, že ji ani nevnímáte.
Hradec Králové má více než
stotřicetiletou tradici promyšle
-
né urbanistické koncepce. Je to
určitá forma závazku pracovat
sarchitekturou takového města?
Určitě. O tvář moderního Hradce se
postaral počátkem 20. století ně-
kdejší starosta František Ulrich. Na
projektech pracovali nejlepší čeští
architekti své doby, jako Josef Gočár
nebo Jan Kotěra. S jejich odkazem se
každodenně potkáváme. Bohužel se
na to občas zapomíná. Nebo se na-
opak někdo těmi jmény ohání a vy-
kládá, že takové řešení by se Gočá-
rovi určitě nelíbilo.
Přitom osobně jsem přesvědčen,
že konkrétně on by ledacos řešil
razantněji, než by prošlo dnes. Jsou
prostě období, kdy si příslušní lidé
tzv. sednou a začnou vznikat skvělé
věci. Jindy se spíš opatrně zvažuje,
jestli se do něčeho město pustí. Vliv
mají bohužel i takové faktory, jako
jsou například evropské dotace. Teď
momentálně jsou vypsané na tohle,
tak se budeme věnovat tomu bez
ohledu na to, co město potřebuje.
Jak moc se ve své práci věnujete
otázkám bezbariérovosti? Bezba
-
riérové bydlení bylo inámětem
vaší diplomové práce na vysoké
škole.
Bezbariérovosti se samozřejmě vě-
nujeme. A vnímám v této oblasti za
poslední dvě dekády velký posun.
Spolupracujeme s organizacemi,
vznikl projekt Hradec Králové město
svobodného pohybu, připravujeme
už pátou bezbariérovou trasu, na
webu Hradeckralove.org je sekce
Bezbariérový Hradec.
Hodně je určeno legislativou. Vy-
cházíme z celkem přesné vyhlášky,
která dává jasná pravidla. To jsou ta-
kové ingredience. Záleží pak na ku-
chaři-architektovi, co z nich dokáže
vyrobit. Musíte zohledňovat úplně
jiné dimenze. Lidé s postižením se
pohybují nejen jinak, ale často také po
jiných klíčových bodech města. Ně-
kdy jsou v kolizi např. potřeby nevi-
domých a vozíčkářů (obrubníky ano/
ne). Pak hledáme společné řešení.
Také je složitější propojit normy
a estetiku, zejména v historickém
jádru. Na druhou stranu mám zku-
šenost, že čím více omezení archi-
tekt má, tím kvalitnější bývá výsle-
dek. Opravdoví profíci to berou jako
inspiraci k obohacujícím řešením,
a i když z toho možná nejprve nema-
jí radost, úspěšně a kvalitně si s tím
poradí. Nahlížet na bezbariérovost
jako na nutné zlo není dobrá optika.
Daří se taková řešení najít?
Někdy se taky něco úplně nepove-
de, ale to jsou naštěstí spíš ojedinělé
případy. To jde pak pochopitelně na
moji hlavu. Je fajn, když spolupra-
cujete se skvělým řešitelem zadání,
když do toho není potřeba zasaho-
vat. Měl bych to rozeznat předem,
zda bude výsledek šumný, jak by
řekl David Vávra, se kterým byla ra-
dost spolupracovat na tvorbě místní
knihovny. Je potěšení dělat na ně-
čem, o čem víte, že tu bude před-
stavovat kvalitu ještě za desetiletí.
Podobně jako lávka profesora Mirko
Bauma spojující univerzitní kampus
a historické jádro.
Řešení se přitom nemusí najít
hned. Na stole mi přistane dvacet ná-
vrhů, a přitom ani z tohoto počtu si
třeba nelze vybrat. Městský architekt
například píše zadání pro soutěž, je-
-li to zadání města, pak následuje
5009759
sk. 07.06.02.03
Podložky jsou plně hrazeny z veřejného
zdravotního pojištění s kódem:
Svizualizací
nerealizované
galerie
od Josefa
Gočára