Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

Potřebuji

rehabilitovat

V rámci spinální ambulance

celoživotní péče fungující pro

pacienty spinální jednotky ve

FN Brno se často setkávám

s problémem ambulantní

rehabilitace. Pacienti se mě

ptají, kde ji seženou. Aby byla

bezbariérová, aby tam byli

terapeuti znalí jejich problematiky.

To bývá velký problém, protože

mi řeknou, že u nich to je sice

bezbariérové, ale jen se protahuje

a nic jiného, co třeba cvičili

v rehabilitačním ústavu nebo

Parapleti či ve Fenixu.

Těžce postižení klienti využívají

specializované pobyty a centra, ale

ambulantní rehabilitace často není

adekvátní tomu, co potřebují. Tera

-

peutická práce s nimi je náročná,

nelze používat „šablonu“, její hlavní

část by měla spočívat v individuál-

ní práci terapeuta s klientem. Je

třeba využívat techniky na neu

-

rofyziologickém podkladě a další

specializované postupy. Navíc to

není na běžných 30 minut, protože

přesun klienta z vozíku, svlékání

a nastavení polohy, ve které má

práce probíhat, jsou časově nároč

-

né. Obvykle pak běží v době časové

jednotky na pacienta. Z původních

30 to je 15 minut, z padesáti třicet.

A pacient musí mít s sebou asisten

-

ta, pokud ho potřebuje. Řada z nich

mi říká, že tam nechodí, protože to

nemá cenu.

Totéž platí i pro pacienty s jinými

závažnými stavy. Mnoho variant

není. Zacvičit rodinné příslušníky,

zaplatit si terapeuta, který bude

docházet domů, občas využít

spádovou ambulantní rehabilitaci,

je-li k dispozici, opakované pobyty

v centrech. Do zprávy z vyšetření

píši pacientům absolvování veškeré

rehabilitace, kterou seženou.



Autorka je lékařka,

členka Rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

11

další schvalovací proces. Důležité

přitom je komunikovat s budoucím

provozovatelem, teď například pra-

cujeme na zadání stavby denního

stacionáře pro šedesát pět osob.

Dobré je, že nejsme tlačeni slevo-

vat z požadavků ani k přehnanému

šetření. Dříve byla nejnižší cena při

poptávkách projektů prakticky jedi-

ným hodnotícím faktorem ze strany

města. Ono ale i tady platí, že nej-

levnější nabídka vás ve výsledku

může přijít dráž. Kvalitní tvůrci mají

zkušenosti, vědí, co je čeká, takže

nepřijdou s nejnižším návrhem ceny,

ale díky jejich zkušenostem nako-

nec konečná investice vyjde levněji.

To platí zejména u staveb občanské

vybavenosti, jako jsou školy a po-

dobně. S cenami se ovšem i tak po-

týkáme s ohledem na stavební boom.

Například stavba D11 a dalších do-

pravních staveb zaměstnala všechny

dodavatele v okolí a do jisté míry vy-

šroubovala ceny za jejich práci. Také

nás trápí délka realizace projektů. Ta

někdy trvá hlavně kvůli schvalovací-

mu procesu šest až osm let!

Pracoval jste kdysi také upa-

mátkářů. Řekl bych, že ti vrámci

ochrany historických objektů

na nějaké zpřístupňování moc

neslyší...

Posláním objektu pro lidi je, aby žil.

To znamená, že by měl pokud mož-

no být přístupný všem. Pochopitelně

existují jisté technické limity, ale zá-

roveň je potřeba si položit základní

otázku: Co je a co má být předmětem

památkové ochrany? Když neudě-

lám žádné fatálně nevratné stavební

zásahy, ale jen třeba přidám ploši-

nu, která se dá bez problémů zase

odstranit, tak proč ne? My máme

v Hradci štěstí, že náš památkář je

rozumný člověk. A i když občas mů-

žeme mít trochu jiný názor, chováme

k sobě vzájemný respekt.

Zmínil jste, že architekt Josef Go-

čár by podle vás byl vněkterých

řešeních razantnější, než by dnes

prošlo. Včem třeba?

Budova magistrátu Hradce Králové

je právě od tohoto autora. Vznikala

v době, kdy byly požadavky a nor-

my poněkud jiné. Když se jednalo

o současné zpřístupnění tohoto ob-

jektu pro osoby s omezenou mož-

ností pohybu, navrhovali jsme ram-

pové uspořádání. To nám neprošlo

kvůli památkové ochraně. Já jsem

však přesvědčen, že on by to kva-

litně upravil a zohlednil i potřeby

této skupiny obyvatelstva. Což jsou

mimochodem ve výsledku praktic-

ky všichni, protože to pomáhá i se-

niorům, rodičům s kočárky… Objekt

nakonec přístupný je, ale řešení je

konzervativní. Bez odvahy nová kva-

lita nevznikne.



Ing. arch. Petr Brůna (*1972)

Narodil se vHradci Králové, začínal vprojekci SURPMO. Od

roku  vede odbor hlavního architekta Magistrátu města

Hradce Králové.

Vystudoval Fakultu architektury na ČVUT, diplomovou práci

psal na téma bezbariérového bydlení.

Věnuje se poradenské činnosti voblasti výstavby

aurbanismu.