Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

Text: LIBOR ŠPRYSL

Foto: JAN ŠILPOCH

V Mathildě toho pro těžce zrakově

postižené umějí hodně. Podporují

mladé nevidomé hudebníky v orga-

nizování koncertů a koupí kvalitních

nástrojů, pořádají akce, vydávají ča-

sopis a pečují o databázi elektronic-

kých knih. Také poskytují vzdálenou

IT podporu a pořádají specializované

počítačové kurzy. Tou nejzřetelnější

činností je pak pořizování, výchova

a výcvik vodících psů.

Sešli jsme se v Praze 9, kde se pod

dohledem trenérek zrovna potýkali

čtyři labradoři s překážkovou dráhou

simulující skutečný život. Nedaleko

zaparkovaný ford (pomohlo Konto

Bariéry prostřednictvím Fondu Glo-

bus) v sobě skrývá převozní klec na

míru. Psi jej mají jako druhý domov

při cestách na tréninky nebo do no-

vých domovů. „Už máme za sebou

100 tisíc kilometrů při cestách za

klienty nebo na tréninky. A musím to

zaklepat, auto slouží skvěle,“ usmívá

se spokojeně na úvod Ing. Hana Jase-

novcová, vedoucí výcviku vodících

psů pro zrakově postižené.

ZÁJEM OPSY NESTAČÍ

Stojí to na webu organizace jasně:

Mathilda propojuje tři skupiny lidí

– ty, kteří pomoc potřebují, ty, kte-

ří pomáhat chtějí, a ty, kteří vědí jak

na to. Stejně jako většina neziskovek

se však i tady perou s nedostatkem

finančních prostředků. „Přivítáme

každého, kdo chce pomáhat. Zájem-

ců o práci s vodícími psy je dost, ale

neumějí si dobře představit, co to ob-

náší. Všem ale umíme najít roli. Vět-

šinou to začíná tak, že lidé pro nás

vychovávají štěňata, než začne jejich

trénink na budoucí úkoly. Taková

výchova má svá pravidla, my si tak

zároveň snadněji vychováváme po-

tenciální zájemce o práci,“ objasňuje

Ing. Jasenovcová.

Výchova štěňat vodících psů s se-

bou nese spoustu výhod, jen od za-

čátku musí člověk vědět, že po roce

bude předávat psa do dalšího trénin-

ku. „Zájemci o výchovu štěňat vědí,

že tu práci dělají pro svého momen-

tálního svěřence a člověka, který na

jeho služby čeká. Štěně ve výcviku

má pracovní vestu a jeho pán prů-

kazku. Může tak jít v podstatě kam-

koliv, kam běžní psi nesmějí – do

restaurace, do práce, do kina nebo

třeba do divadla, protože i takové

prostředí slouží k tréninku,“ vypočí-

tává vedoucí výcviku.

Nábor nových adeptů – trenérů

má několik kroků a pevně stano-

vená pravidla. Výcvik psů je přitom

jen polovina práce, trenér musí ro-

zumět i lidem. Všichni musí absol-

vovat kurz instruktora prostorové

orientace a samostatného pohybu

lidí se zrakovým postižením. Pořádá

je Tyfloservis a trvají v několika cyk-

lech přes dva roky, během kterých

se zájemci učí chápat, jak se žije li-

dem se zrakovým postižením. Naučí

se vše o zrakových vadách, ale také

o chorobách, kterými zrakově posti-

žení často trpí, jako je třeba cukrov-

ka. Frekventanti kurzu se musí také

naučit nastavit pravidla pro život člo-

věka i psa. Někdy je totiž potřeba do

starosti o zvíře zapojit i další rodinné

příslušníky.

KOMPENZAČNÍ POMOCNÍK

Vodící pes, živé zvíře, je v našem

zdravotním systému regulérní kom-

penzační pomůckou. Je však i tím,

kdo bude rozhodovat, jak moc se

zlepší kvalita života zrakově po-

stiženého. Ne každé plemeno se

k výcviku hodí, asi nejčastěji jsou

celosvětově využíváni labradoři. Pů-

vodně lovecké plemeno bylo postup-

ně vyšlechtěno pro potřeby asistenč-

ní služby. Na výstavách by tato linie

určitě nebodovala, ale její vybavení

pro práci v této oblasti je naprosto

výjimečné především s ohledem na

povahové vlastnosti a schopnost učit

Výcvik vodícího psa

Vodící pes zrakově handicapovaných

prochází výchovou apoté výcvikem.

Štěňata zprověřených chovů

vychovávají zpravidla dobrovolníci

až do věku přibližně  měsíců.

Vprůběhu tohoto období se pes učí

základní povelovou techniku azvyká

si na to, že povely se musí splnit.

Na jeho vývoj dohlížejí trenéři, kteří

ve zvířeti rozvíjejí schopnosti pro

práci vodícího psa. Pes je hodnocen

vněkolika stadiích vývoje zhlediska

zdravotního apovahových

vlastností.

Pokud jsou jeho schopnosti astav

vyhodnoceny na výbornou, přechází

do fáze výcviku vodícího psa. Vrámci

něj se naučí vyhýbat překážkám,

upozorňovat na terénní nerovnosti

nebo třeba schody. Naučí se

trasy, které jsou pro jeho člověka

nejdůležitější, ale zvládnou pohyb

itam, kde to zcela neznají. Podle

zvuku hole poznají, jak moc si je

jejich člověk jistý při chůzi.

Důraz je při

tréninku vodících

psů kladen na

schopnost správně

vyhodnotit situaci

také na přechodu

přes silnici. Proto

je nutné nastavit

trasy tak, aby

bylo možné se na

zvíře spolehnout.

Reagují i na to,

že napřed musí

člověk použít hůl,

aby věděl, kde

přechod začíná.