Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

KULTURA / UMĚLECKÝ ZNAKOVÝ JAZYK

obličeje, bez použití výrazů znako-

vého jazyka – pozn. redakce). Jedná

se o specifický umělecký žánr, který

v mluvených jazycích pro jejich od-

lišnou povahu nemá ekvivalent.

Vím, že dnes už existuje převe-

dení mnoha divadelních her do

českého znakového jazyka… Čím

jste začínali?

Před několika lety Jaroslav Dušek

oslovil Naďu Hnykovou Dingovou,

aby tlumočila za Českou komoru

tlumočníků znakového jazyka ko-

morní příběh Jonathana Livingstona

Racek. Hrálo se v pražském Divadle

Kampa, kde charismatický herec Ja-

roslav Dušek v představení četl text

a já společně s Marií Basovníkovou

a Kateřinou Červinkovou Houškovou

jsme text simultánně tlumočily do

ČZJ pro neslyšící diváky.

Jaroslav Dušek se dlouhodobě

angažuje v projektech nejen pro

naši komunitu. Hercovou aktivitou

i pouhou jeho přítomností získávaly

všechny realizované záležitosti jis-

tý bonus navíc. Hrou Racek v roce

2007 se naše aktivity v oblasti umě-

leckého tlumočení vlastně rozjely.

Jak jste poprvé pracovali?

Tehdy se jednalo o experimentál-

ní tlumočení. Provedení Racka bylo

velmi kvalitní a líbilo se, uvádělo se

tři divadelní sezony! A přitom kon-

krétně tlumočení představení nebylo

vůbec jednoduché, jedná se o složitý,

filozoficky laděný text. Poskytovalo

ovšem nejen osvětu, ale dvojnásobný

zážitek – pro slyšící i neslyšící divá-

ky. Ti si mohli uvědomit, že oba jazy-

ky na jevišti jsou rovnocenné a že lze

umělecký text zprostředkovat i do

znakového jazyka.

Dokážete říct, proč podobných

projektů není daleko víc?

Nezůstali jsme jen u Racka, třeba

v Divadle Na zábradlí se hrály Per-

fect days nebo v Divadle Na Jezerce

Manželské vraždění. Ale tlumočilo

se mnohem více představení. Popr-

vé bylo u nás tlumočené představe-

ní formou tzv. stínového tlumočení

– Salingerův Tracyho tygr. Jaroslav

Dušek s námi realizoval následně

ještě Čtyři a Pátou dohodu a autorské

představení U výčepu.

Tohle humorné představení se

odehrává v hospůdce a kromě Jaro-

slava Duška v něm hráli jen neslyšící

herci. Představení bylo nezvykle tlu-

močené simultánně z ČZJ do mluve-

né češtiny. S Divadlem Kampa máme

skvělé zkušenosti a na letošní jaro

chystáme další představení. Už zná-

me titul, ale rádi bychom si to pone-

chali pro naše diváky jako překvape-

ní. Rádi bychom se také kontaktovali

s dalšími divadly a realizovali s nimi

jiné, co nejrůznější představení

v ČZJ. Většímu rozšíření podobných

projektů brání především nedosta-

tek financí.

Máte vplánu nějaké další projek-

ty?

Raději mluvím o záměrech všech

nežli o svých vlastních – já nikdy ne-

vystupovala jako tlumočník sama, ale

vždy ve spolupráci s kolegy, funguje-

me jako jeden tým. Slyšící tlumočníci

jsou nápomocní při analýze zdrojo-

vého textu – češtiny, udávají tempo,

rytmus na jedné scéně společně

s neslyšícími kolegy. V uměleckých

aktivitách pro neslyšící v poslední

době chybí systematičnost, s cílem

zvyšování kvality uměleckého tlu-

močení jsme se rozhodli založit nový

zájmový spolek KukátkOO. Půjdeme

cestou překladů uměleckých textů

z češtiny do ČZJ, ale i naopak, chce-

me se systematicky věnovat překla-

dům hudby, ale i dalším formátům.

Ve svém osobním plánu mám jako

prioritu zajistit tlumočení představe-

ní Anna Karenina v Divadle Kampa.

Námět románu je sice náročný, ale

doufám, že by se neslyšící moh-

li k tématu přes tlumočenou verzi

představení plnohodnotně dostat.

První jazyk českých neslyšících je

ČZJ, který ovšem s češtinou nemá

nic společného…

Zuzana Hájková (*1984)

Vystudovala bakalářské studium na FF UK, obor čeština

vkomunikaci neslyšících. Je bývalou členkou umělecké

skupiny VolVis, působila vsouboru Tichá hudba.

Jako překladatelka se podílela na DVD Překlad skladeb pro

oficiální příležitosti aVánoční písně vydaných ČKTZJ, DVD

Neslýchané kapely Traband. Spolupracovala sinterprety na

koncertech Podepsáno srdcem aTříkrálový koncert.

Tlumočila vdivadelních inscenacích Divadla Kampa – Racek

aUvýčepu. Vedla projekt Awi příběhy organizace AWifilm.

Pracuje jako učitelka na Střední zdravotnické škole

pro sluchově postižené, editorka Zpráv vČZJ, lektorka

ČZJ vPevnosti – Českém centru znakového jazyka,

spoluzakladatelka spolku KukátkOO.

Žije se svým slyšícím synem Davidem ().

Zuzana Hájková

s Kateřinou

Nováčkovou

připravují

individuální kurz

ČZJ.