Strana 24
KULTURA
ZUZANA HÁJKOVÁ:
Miluju svůj
znakový jazyk!
Je nádherné dívat se na „dialog“
dvou mladých žen ve znakovém
jazyce. Tlumočnice Bára Fodorová
mi věty neslyšící Zuzany Hájkové
rychle a přesně překládá. Mluví
spolu gesty provázenými mimikou
obličeje o všem – poezii, hudbě
i divadle pro svět ticha. Zuza se
tomu všemu léta věnuje. Nemůžu
zní spustit oči, třeba když mi
ukazuje, jak se znakuje pták. Cítím
zrovna, že kolem plachtí…
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Jak reagovala vaše rodina na
verdikt, že neslyšíte?
Narodila jsem se do slyšící rodiny, po-
cházím z jižní Moravy, mám staršího
slyšícího bratra. Když rodiče zjistili, že
neslyším, byli v prvních okamžicích
zoufalí, šokovaní. Nikdy se nezjistilo,
jaká je příčina. Shodou okolností za-
čal tehdy tatínek pracovat ve škole pro
neslyšící, v rodině vznikla dost speci-
fická situace. S tátou jsme komuniko-
vali přes český znakový jazyk (dále jen
ČZJ), maminka neznakovala – na tom
se dohodli. Ona na mě měla mluvit a já
měla odezírat češtinu. Všemožně mi
dávali potřebnou péči, díky nim jsem
se dostala tam, kde jsem dnes…
Co se týče vzdělání, dost jsem
republiku procestovala: do školky
jsem chodila v Olomouci, do základ-
ky v Brně, na střední školu v Hradci
Králové, vysokou jsem absolvovala
v Praze.
Jak jste se vůbec dostala kumě-
leckému tlumočení?
Na nástěnce na střední škole – psal
se přelom století – jsem našla nabíd-
ku přidat se ke skupině Tichá hud-
ba. Soubor založila slyšící tlumočni-
ce Kateřina Červinková Houšková,
moje třídní učitelka. Přidala jsem se
k souboru, společně jsme překláda-
li písničky do umělecké verze ČZJ
– trénovali jsme, vystupovali. Asi
po sedmi letech jsem s dalšími ko-
legyněmi založila umělecký soubor
Vol5Vis50. Namísto zpěvu se nové
uskupení – tři holky – orientovalo
na storytelling a poezii. Vytváře-
li jsme původní autorskou tvorbu
v ČZJ.
Zuzana u názorné
tabulky ČZJ na
škole, kde učí.