Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 3 - 2015

TÉMA: posudkoví lékaři

■ Otevřeně o letitém problému – posudkovém lékařství.

■ Systém je podle názoru mnoha pacientů byrokratický.

■ Náprava by přitom nemusela stát miliardy.

Zdeněk KALVACH:

Léčíme

diagnózy,

nikoli lidi

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Setkáváte se často snářky na praxi

posudkových lékařů?

Ano. Ale není to tak jednoduché. Především

tu jasně vidíme obraz české medicíny. Je

málo zaměřená na skutečně funkční hodno-

cení stavu člověka. Zkrátka všechno se točí

kolem konkrétní diagnózy. Kdo má „velkou“

diagnózu, řekněme nádor, přidělí se mu

vetší benefit, kdo má „menší“, přestože jeho

skutečný funkční stav je horší, má smůlu.

Špičkový onkolog profesor Vorlíček např.

mluví ojakési iposudkové fascinaci rakovi-

nou, která ovšem buď člověka zahubí, nebo

ho po úspěšné léčbě velmi často nechává

funkčně zdravého – přesto bývá silným

argumentem pro přiznání invalidity. Naopak

lidé se závažně limitujícími projevy méně

děsivých diagnóz bývají posudkově znevý-

hodněni. Aza druhé – posudkové lékařství

je zřejmě nedobře postaveno, metodicky

vedeno akontrolováno.

Je příčinou zařazení posudkového lékař-

ství do resortu práce asociálních věcí?

Nevím. Vychází se ztoho, že lékař neumí

správní agendu, právní agendu ani před-

pisy sociální péče, takže musí být někdo

medicínsky gramotný, kdo primárně umí tu

ekonomicko-byrokraticko-administrativně-

-právní problematiku. Ten sice neumí ani

umět nemůže celé posudkové kompendium,

ale na základě podkladů je schopen kvalifi-

kovaně rozhodnout.

Vychází se ztoho, že kvalitu aobjektivitu

podkladů pro posudkového lékaře zajistí

kombinace alespoň dvou odborných stano-

visek, nálezů dvou různých odborníků. Při

posuzování pojistných událostí (invalidity)

jde opraktického lékaře plus lékaře-spe-

cialistu, upříspěvků na péči opraktického

lékaře asociálního pracovníka, který by měl

být schopen dobře posoudit právě funkční

postižení.

Dobře, ale to je systémová zásada,

často ovšem nenaplněná praxí. Zejména

sociální pracovník zase jenom vyplňuje

předem daný formulář, ale na vyjádření

konkrétního stavu kolonky nezbývají…

To souvisí snízkou úrovní funkční (právě

tak jako geriatrické) gramotnosti českého

zdravotnictví. Jistě máme skvělá pracoviš-

tě, která pěstují funkční diagnostiku až na

špičkové úrovni ICF (Mezinárodní klasifika-

ce funkčních schopností, disability azdra-

ví), např. Rehabilitační kliniku 1. lékařské

fakulty UK, právě tak jako máme pracoviště

pěstující ucelené geriatrické hodnocení

aenabling uschopňující geriatrii, např.

Gerontologické centrum či geriatrické

�

GERIATRIE NENÍ JEN O STÁŘÍ,

ale především o člověku a lidech

kolem něj, říká Z. Kalvach.