Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 3 - 2015
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVA
19
Rušení praktických, případně speciálních
škol avíceletých gymnázií (tentýž problém
na opačné straně spektra) rozhodně není na
pořadu dne. Už proto, že by to opravdu na
mnoha školách způsobilo kalamitu afaktic-
ky zablokovalo cestu ke společné základní
škole, kam by mohlo chodit dejme tomu
90–95 % populačního ročníku.
Nicméně je dobré říci, že takový cíl exis-
tuje. Prostě proto, že vposledním dvaceti-
letí jsou nejúspěšnější právě ty vzdělávací
systémy, které vsadily na společnou školu
asilnou podporu dětí snadprůměrným či
podprůměrným talentem vnějaké oblasti,
případně snějakým handicapem. Ukazuje
se, že každé prodloužení společné školní do-
cházky zvyšuje skóre vmezinárodních srov-
náních, posiluje společenskou soudržnost
avětšinově ispokojenost rodičů – faktických
klientů systému.
Ty obdivované aúspěšné vzdělávací
systémy obvykle zařízení podobná našim
praktickým školám vůbec neznají aity spe-
ciální jsou omezeny na minimum. Slouží jen
těm dětem, které opravdu nejsou schopny
absolvovat vzdělávání vběžných školách
hlavního proudu, aspeciální škola je schop-
na poskytnout jim podporu, kterou jinde
zajistit neumějí.
Vtuto chvíli chodí vČR do běžných škol
více než polovina dětí snějakým postižením.
To je vzhledem ke slabé systémové podpoře
slušný úspěch. Rozumná cesta tedy je zlep-
šovat podpůrná opatření, umožnit školám,
aby dosáhly na peníze pro asistenty, aby měly
kdispozici učitelský mentoring, aby měly jis-
totu, že na podporu, kterou dítěti poskytnou
letos, dostanou peníze ipříští rok. Pokud to
tak bude, část žáků praktických aspeciálních
škol se bude postupně přesunovat do škol
hlavního proudu. Až pak, až bude jasné, že
praktických aspeciálních škol máme zbyteč-
ně moc, uvažujme ojejich omezování. Dělat
to úřední cestou dříve znamená jen zabloko-
vat cestu kinkluzi.
Čeká nás obtížný krok
Právě přijímaná novela školského zákona je
krok dobrým směrem. Podpora dětí už není
vázána na diagnózu, každé dítě je zařazeno
do jednoho ze čtyř stupňů podpory. Navíc
na ni dosáhnou všechny školy, nejen ty prak-
tické aspeciální. To umožní pečovat oděti,
ať už si vyberou kterýkoli typ školy. Apod-
statné je, že díky oněm čtyřem kategoriím
bude možné získat podporu ina hraniční
případy, které zní dříve často vypadly.
Přesto není jisté, jestli nakonec půjde
oúspěch. Samo zpřístupnění podpory je
důležité, ale pokud nebude ihned následo-
vat nový systém financování škol, vrealitě
se nic podstatného nezmění. Stejně tak
není na obzoru opravdu fungující kariérní
systém, který by zohlednil náročnost práce
konkrétního učitele auměl odměnit to, že
se vzdělává, že je aktivní, že dělá práci navíc
– například má ve třídě dítě shandicapem.
Auž vůbec to nevypadá, že bychom připra-
vovali systém učitelského mentoringu, bez
něhož se stále komplikovanější situace zá-
kladních škol nezlepší. Hlavní riziko spočívá
vtom, že jde oopatření vyžadující spole-
čenský konsenzus, jejž by bylo třeba zavést
najednou ave vzájemné provázanosti. Ato
je mimořádně složité. Pokud se to nepodaří,
budou mít politici sice argument, že udělali
pro inkluzi to či ono, ale ke společné škole,
stejně jako kuspokojivé péči oděti sproblé-
mem, budeme mít pořád víceméně stejně
daleko.
Právě přijímaná novela školského zákona je krok
dobrým směrem. Podpora dětí už není vázána na diagnózu,
každé dítě je zařazeno do jednoho ze čtyř stupňů podpory.
Můžeš