Strana 19
můžeš / číslo 3 - 2015
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
19
Rušení praktických, případně speciálních
škol avíceletých gymnázií (tentýž problém
na opačné straně spektra) rozhodně není na
pořadu dne. Už proto, že by to opravdu na
mnoha školách způsobilo kalamitu afaktic-
ky zablokovalo cestu ke společné základní
škole, kam by mohlo chodit dejme tomu
90–95 % populačního ročníku.
Nicméně je dobré říci, že takový cíl exis-
tuje. Prostě proto, že vposledním dvaceti-
letí jsou nejúspěšnější právě ty vzdělávací
systémy, které vsadily na společnou školu
asilnou podporu dětí snadprůměrným či
podprůměrným talentem vnějaké oblasti,
případně snějakým handicapem. Ukazuje
se, že každé prodloužení společné školní do-
cházky zvyšuje skóre vmezinárodních srov-
náních, posiluje společenskou soudržnost
avětšinově ispokojenost rodičů – faktických
klientů systému.
Ty obdivované aúspěšné vzdělávací
systémy obvykle zařízení podobná našim
praktickým školám vůbec neznají aity spe-
ciální jsou omezeny na minimum. Slouží jen
těm dětem, které opravdu nejsou schopny
absolvovat vzdělávání vběžných školách
hlavního proudu, aspeciální škola je schop-
na poskytnout jim podporu, kterou jinde
zajistit neumějí.
Vtuto chvíli chodí vČR do běžných škol
více než polovina dětí snějakým postižením.
To je vzhledem ke slabé systémové podpoře
slušný úspěch. Rozumná cesta tedy je zlep-
šovat podpůrná opatření, umožnit školám,
aby dosáhly na peníze pro asistenty, aby měly
kdispozici učitelský mentoring, aby měly jis-
totu, že na podporu, kterou dítěti poskytnou
letos, dostanou peníze ipříští rok. Pokud to
tak bude, část žáků praktických aspeciálních
škol se bude postupně přesunovat do škol
hlavního proudu. Až pak, až bude jasné, že
praktických aspeciálních škol máme zbyteč-
ně moc, uvažujme ojejich omezování. Dělat
to úřední cestou dříve znamená jen zabloko-
vat cestu kinkluzi.
Čeká nás obtížný krok
Právě přijímaná novela školského zákona je
krok dobrým směrem. Podpora dětí už není
vázána na diagnózu, každé dítě je zařazeno
do jednoho ze čtyř stupňů podpory. Navíc
na ni dosáhnou všechny školy, nejen ty prak-
tické aspeciální. To umožní pečovat oděti,
ať už si vyberou kterýkoli typ školy. Apod-
statné je, že díky oněm čtyřem kategoriím
bude možné získat podporu ina hraniční
případy, které zní dříve často vypadly.
Přesto není jisté, jestli nakonec půjde
oúspěch. Samo zpřístupnění podpory je
důležité, ale pokud nebude ihned následo-
vat nový systém financování škol, vrealitě
se nic podstatného nezmění. Stejně tak
není na obzoru opravdu fungující kariérní
systém, který by zohlednil náročnost práce
konkrétního učitele auměl odměnit to, že
se vzdělává, že je aktivní, že dělá práci navíc
– například má ve třídě dítě shandicapem.
Auž vůbec to nevypadá, že bychom připra-
vovali systém učitelského mentoringu, bez
něhož se stále komplikovanější situace zá-
kladních škol nezlepší. Hlavní riziko spočívá
vtom, že jde oopatření vyžadující spole-
čenský konsenzus, jejž by bylo třeba zavést
najednou ave vzájemné provázanosti. Ato
je mimořádně složité. Pokud se to nepodaří,
budou mít politici sice argument, že udělali
pro inkluzi to či ono, ale ke společné škole,
stejně jako kuspokojivé péči oděti sproblé-
mem, budeme mít pořád víceméně stejně
daleko.
Právě přijímaná novela školského zákona je krok
dobrým směrem. Podpora dětí už není vázána na diagnózu,
každé dítě je zařazeno do jednoho ze čtyř stupňů podpory.