Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 3 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

připadám jako vnějakém filmu ze sedm-

desátých či osmdesátých let. Ostatně vté

době musela tato žena svou kariéru začínat.

Formálnost, upjatost akoneckonců ivizáž

úřednice dob minulých. Vím, že různé insti-

tuce mají svůj vlastní mikrosvět svlastními

pravidly ačasoprostorem. Ale tentokrát se

mi to zdálo už trochu mimo dnešek, ať je

jakýkoliv.

Uvnitř seděly další dvě ženy podobného

věku, dokonce vbílých pláštích. Zmého po-

hledu ten oděv reprezentoval pouhý atribut

nebo sílu zvyku jejich lékařského postavení,

funkční opodstatnění neměl vůbec žádné.

Jedině ještě víc podtrhoval zvláštní atmosfé-

ru celého prostředí. Dámy vlastně vypadaly

jako tři sudičky za stolem. Před sebou měly

mnou dodané lékařské zprávy adalší doku-

menty včetně doporučení zČeské asociace

paraplegiků CZEPA, která mi se žádostí

velmi pomohla, za což tímto děkuji.

Byl jsem vyzván, abych vysvětlil, včem

se můj zdravotní stav proti dřívějšku změnil,

když žádám ozvýšení příspěvku. Odpustil

jsem si invektivu, že mě kdysi někdo od sto-

lu prostě někam zařadil apo mém zdravot-

ním stavu vůbec nepátral. Místo toho jsem

vysvětlil svou zdravotní situaci. Následovala

řada otázek různého druhu. Od lékařských

přes sociální až po ryze praktické – třeba

jakou mám doma postel nebo jak se koupu.

Nakonec došlo ina fyzické vyšetření, což mě

trochu překvapilo, protože jsem očekával

pouhý rozhovor. Ale odbylo se to na vozíku

bez přesedání na lehátko. Prohlídku mé

tělesné schránky provedla paní doktorka,

která do té doby vypadala, že brzy usne. Při

vyšetření ale ožila avyklubala se zní velmi

milá dáma, která byla zjevně na mé straně.

Nijak můj stav nezpochybňovala, naopak,

měla pochopení. Dojem zcelé návštěvy mi

vylepšila osto procent. Posudkový lékař pro

mě najednou získal tvář, ato dokonce tvář

milou.

Po krátké poradě vmé nepřítomnosti

mi „sudičky“ sdělily, že doporučí zvýšení

mého příspěvku na péči ojeden stupeň. Po

pár týdnech jsem dostal poštou konečné

rozhodnutí potvrzující tento výrok. Takže

happy end. Jen zatím stále čekám, kdy se

zvýšení projeví ireálně. Dosud mi stále

chodí částka za první stupeň.



Oni mi nepřiznali

důchod...

Mám medicínu velmi ráda, ale přiznám

se, že bych posudkovým lékařem nechtěla

být. Je to práce velmi potřebná, náročná,

ale současně inevděčná.

Jsem zvyklá se pacientovi věnovat, sama

jej vyšetřit, hledat, kudy by cesta mohla

jít dále. Součástí vyšetření je rozhovor

oostatních chorobách, ale iopracovní si-

tuaci, bydlení azázemí pacienta. Avroz-

hovoru se najednou dovídám, že pacient

má vedle choroby, kvůli níž přichází,

iřadu problémů – neshody vrodině,

někdo je rozvedený nebo se rozvádět bude,

práce, která jej neuspokojuje nebo si málo

vní vydělá, vněkterém případě bez práce

avevěku přes 50 let shorší možností si

nalézt práci novou abez chuti si ji vůbec

hledat, nespokojenost se životem abez

perspektivy něco změnit… Není málo pa-

cientů, unichž se všechny problémy sčítají

avedou ke snaze odlouhodobou pracovní

neschopnost nebo oinvalidní důchod.

Člověk není jen soma = tělo, ale je ipsy-

che = duše. Pojem psychosomatika ozna-

čuje vzájemné propojení těla aduše. Jako

každá nemoc duše se projeví na těle, tak

ikaždá nemoc těla se projeví na duši. Na

jedné straně se vysoké, náročné pracovní

tempo astres mohou projevit chorobou,

nespokojenost duše, ať jsou její příčiny

jakékoliv abez ohledu na to, zda jsou

zřejmé či skryté, se zase výrazně promítá

do našeho těla.

Určitě všichni známe ve svém okolí

někoho, kdo svou celkově složitou situaci

řešil útěkem do nemoci asnahou získat

důchod. Není unás zvykem ani běžné,

abychom hledali pomoc, když se nám

nakupí problémy, které zvládáme obtížně

či je téměř nezvládáme. Když řeknu něko-

mu, že by potřeboval pomoc psychologa,

tak mi odpoví, že není blázen. Psycholog

situaci nevyřeší, ale má kvalifikaci na

to, aby pomohl člověku nalézt možnosti

azpůsoby, jak situaci zvládnout. Aje na

každém, kterou cestou se rozhodne jít.

Když je situace jasná, např. člověk po

úrazu páteře smobilitou na vozíku, tak

posudkový lékař může sklidným svědo-

mím důchod přiznat. Ale co vsituaci, kdy

pacient obtíže uvádí velké, ale lékařské

zprávy, které má posudkový lékař kdispo-

zici, nehovoří jednoznačně?

Slyšela jsem již dost lidí zlobit se na po-

sudkového lékaře, že jejich situaci špatně

posoudil. Proto se dnes snažím nabídnout

ipohled tzv. zdruhé strany.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

pochodující sjídlem vručičce, načež mi sdě-

lila, ať ještě chvíli počkám. Po chvíli jsem byl

vyzván ke vstupu do kanceláře. Na dotaz,

zda mám jít ise ženou adítětem, opáčila, že

to snad nebude nutné. Vpodtextu bylo cítit

jisté pohoršení, jak mohu takto důležitý akt

narušovat přítomností batolete. Najednou si

Žiju voptimistické představě, že při

osobním setkání si lidé dokáží různé věci

vysvětlit, apředevším je lépe pochopit.

OBRUBNÍK A MOHUTNÉ ZDI ÚŘADU

působí neprostupně.

Dovnitř jsem se ale dostal.