Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

můžeš / číslo 3 - 2015

28

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

■ Vynikající informatik bez práce.

■ Jak dlouho bude ještě čekat?

■ Umíme litovat, ale umíme i efektivně pomáhat?

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

P

říběhy lidí spostižením mají často

jednoho nenahraditelného účast-

níka – maminku. Paní Marcela

Jaklová sedí naproti svému Jirkovi

ahned na začátku setkání trvá na

svém: „Hlavně žádné řeči omém hrdinství,

to je nesmysl, každá máma se přece stará…“

Hm, stará… Když člověku řeknou ojeho

nadějném batoleti, které najednou přestává

chodit, že trpí vzácnou adnes neléčitelnou

spinální svalovou atrofií, ještě neví, že to

znamená desítky let nejprve na kočárku,

pak na vozíku; ještě neví, že vběžné škole

Jirku odmítnou (pro takové děti nemáme

osnovy!) ašance bude jen vJedličkově ústa-

vu; ještě neví, že zůstane se svou touhou

po zázraku sama, protože manžel ji iděti

opustí; ještě netuší, že bude muset přibrat

domovnictví, aby se trochu doplnil rodinný

rozpočet acesta zdomu byla jednodušší; co

ještě neví? „Dnes si přeju jediné – aby se to

nezhoršilo…“

Proč důchod…?

Jiří je naprosto odkázán na elektrický

vozík. Lékařská zpráva vmnoha latinských

termínech popisuje postižení celého těla,

nutnost korzetu, nehybnost nohou aveliké

problémy srukama, ve spánku nezbytnost

dýchání spřístrojem, problémy sudrže-

ním hlavy ve vzpřímené poloze. Lékařská

zpráva je věcná, jen na konci najednou věta

nikoli chladnokrevná: Při těžkém postiže-

ní vystudoval vysokou školu, péče rodiny

příkladná.

Věta shrnuje více než pětatřicetiletý

život absolventa Matematicko-fyzikální

fakulty Univerzity Karlovy, který za celé

studium dostal jen tři trojky. Přes tehdejší

bariéry vuniverzitních budovách, přes

nezbytnou pomoc asistentů na každém

kroku, přes složité plánování přesunů mezi

fakultními posluchárnami, přes potřebu

pomoci soblečením nebo svlečením bundy.

Právě nepozornost jednoho zasistentů

způsobila prochladnutí atěžký zápal plic,

snímž student bojoval tři měsíce na aneste-

ziologicko-resuscitačním oddělení. Věci

prosté inejprostší provázely celé studium

– když neposlušná ruka nezvládla poznám-

ky vobyčejném bloku, musela maminka

sehnat širší. Atěch bloků byly stovky. Přišla

promoce – adál? Jiří se trochu vrací: „Moc

lidí mi pomáhalo, atak jsem to hlavně

chtěl vracet. Když si někdo neví rady spočí-

tačem, se složitější úlohou, sdatabází,

swebem. Dělám to zadarmo, jsem velký

dlužník…“

Roky magistra Jiřího

NA TOMTO PRACOVIŠTI

by se daly dělat věci...