Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

14

můžeš / číslo 3 - 2015

14

TÉMA: posudkoví lékaři

■ Zahraniční zkušenosti se hodně liší.

■ Nejjednodušší systém mají vNorsku.

■ Státní pomoc však obvykle nestačí.

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: RESPONDENTI

Vozíčkářka

Izrael

(zdůvodů právě probíhajícího soudního řízení opřiznání

odpovídajících dávek si nepřeje zveřejnit své jméno)

Oveškerou problematiku spojenou shandi-

capem se vIzraeli stará vládou spravovaný

Národní institut zdravotního pojištění (Natio-

nal Insurance Institute of Israel). Pojištění

mají všichni Izraelci bez výjimek. Postižení

se pak dělí na pracovní úrazy nebo obecné

postižení, zahrnující všechny možné diagnózy.

Ať už jde oprvní nebo druhou kategorii, vždy

musíte jít na pobočku národního institutu, kde

vás vyšetří lékařská komise, uníž absolvujete

ikrátký pohovor. Komise pak posoudí, jak

vážné postižení je anakolik vás limituje, ana

základě tohoto určí procentní rozsah handica-

pu. Pak vyměří odpovídající měsíční podporu,

abuď vám poskytnou svého pečovatele, nebo

vám dají peníze navíc na vlastního asistenta.

Pokud handicap přesáhne určité procento,

myslím, že to je 40, můžete také dostat stipen-

dium na vysokou školu.

Velmi frustrující je však žádat ovozík. Žá-

dost oněj schvaluje ministerstvo zdravotnic-

tví, apokud ji schválí, peníze jdou zNárodní-

ho institutu zdravotního pojištění. Problém

je, že vždy jde omalou částku; já jsem třeba

dostala asi 600 eur, což na pořádný vozík sa-

mozřejmě nestačí. Hodně lidí si tu nedokáže

za vozík doplatit, atak jsou odsouzeni kjež-

dění na nevyhovujících pomůckách. Vozíčká-

řům také národní institut proplácí autoškolu,

omezením je však poměrně úzký seznam

diagnóz. Kdo se do něj nestrefí, nárok nemá,

ikdyž používá vozík. Velkým problémem je

také byrokracie. Někdy trvá ipůl roku, než

na vás přijde před komisí řada. Já jsem třeba

čtyři roky po nehodě astále nemám všechny

benefity, na které bych měla mít nárok. Na

každý benefit je samostatná komise aproces,

jednotlivá oddělení spolu nekomunikují.

Zcela jiná situace je, pokud se zraníte

ve vojenské službě. Otakové lidi se stará

rovnou ministerstvo obrany (spadají tam

ilidé, kteří přišli kúrazu při teroristickém

útoku). Mají sice také posudkovou komisi,

jsou ale mnohem štědřejší. Mezi místními je

oblíbený vtip, že pokud se vám má vživotě

něco stát, doufejte, že to bude varmádě.



Více, či méně

handicapovaný?

Polina Rožkova

vozíčkářka, Lotyšsko

VLotyšsku rozlišujeme tři stupně postiže-

ní: 1. vážné zdravotní problémy, 2. střed-

ní problémy, 3. prakticky zdravý člověk

slehkým handicapem. Já mohu mluvit jen

ze své zkušenosti po úrazu páteře. Když se

taková věc přihodí, lékař vrehabilitačním

ústavu vyplní všechny potřebné dokumenty

ajako svůj první dostanete obyčejný vozík,

neaktivní. Když studujete nebo pracujete,

můžete mít vozíky dva: jeden skládací

ajeden spevným rámem. Na ty obyčejnější

máte nárok jednou za tři roky, na aktivnější

lehčí vozíky pak jednou za čtyři roky. Po-

můcky patří státu; pokud je nepotřebujete

POLINA ROŽKOVA je se systémem v Lotyšsku víceméně spokojena. Jako sportovkyně má na pomůcky

přednostní nárok, s problémy se však setkala při žádosti pro svoji maminku.