Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

24

můžeš / číslo 3 - 2013

PŘÍKLAD PRO OSTATNÍ

Potmě naJizerské 50

■ Lidé shandicapem startují několik minut před ostatními.

■ Zrakově postižení závodí jen vestopě, bruslení jim handicap neumožňuje.

■ Být trasérem apomáhat závodníkům je doslova věda.

Text: MICHAELA BUČKOVÁ

Foto: ARCHIV NADACE LEONTINKA

N

aslavném běžeckém závodě

Jizerská 50, který se jezdí vlednu,

každý rok startují ilidé se zrako-

vým postižením. Jak takový závod

probíhá?

„Je to hrdinství vyrazit naběžky anevi-

dět,“ říká Magdalena Nováčková zNadace

Leontinka. Ta se věnuje zrakově postiženým

dětem akaždý rok vypravuje nastart slav-

ného českého závodu Jizerská 50 několik

nevidomých závodníků napříč věkovými

kategoriemi.

Zrakově postižení zLeontinky se účastní

tradičně většiny závodů: čtyři lidé startovali

běh napadesát kilometrů, sedm lidí si proje-

lo 25 kilometrů dlouhou trať aděti ajunioři

se připravili naštafetu 4 x 3 kilometry.

Někteří vidí obrysy, jiní vůbec nic

NaJizerské 50 mají lidé shandicapem ně-

kolikaminutový náskok před ostatními. Nej-

důležitější pro ně ovšem je, aby byla stopa

dobře udržovaná, mrzlo adržela svůj tvar.

Zrakově postižení mohou totiž jezdit jenom

vestopě, která je vede, například bruslení

jim jejich handicap téměř neumožňuje.

Loni proto hlavní závod zpěti startují-

cích dokončili jen dva. Počasí jim nepřálo,

bylo lehce nad nulou astopa rychle zmize-

la. „Lyže se mi rozjížděly doleva doprava,

raději jsem to vzdal,“ říká například Ivo

Budil. Letos to bylo mnohem lepší: bylo

pod nulou, stopa držela adocíle dojelo

jedenáct lidí.

Jedním ze startujících je iosmnáctiletá

Lenka Zahradníková. Startovala několikrát,

vloni se zúčastnila islavného devadesátiki-

lometrového Vasova běhu veŠvédsku.

Vzávodní stopě

„Teď nás čeká ostrá zatáčka, skoro natři

hodiny,“ volá trasér nasvého svěřence. Co

to znamená? Údaj zciferníku – zatáčka tak

ostrá, jako by ji vytvořily ručičky, když jsou

tři hodiny. Vorientaci závodníkům pomá-

há rolnička, kterou si trasér uváže nasvou

hůlku. Apak také povely, které je vrátí zpět

dostopy, když zní třeba vykročí.

Jenže třeba naJizerské 50, kde závod

snímá kamera zvrtulníku aběžkaře ještě

předjíždějí skútry, jsou chvíle, kdy není

slyšet vůbec nic. „Když se mi průvodce ne-

ozývá, jsem ztracený. Náš kontakt musí být

těsný,“ říká Ivo Budil.

Atak trasérovi nezbývá než se snažit

všechno překřičet. „Dobře jedeš, pojď,

pojď,“ zní nad závodní stopou.

Prudký sjezd se jezdí tak, že se závodník

drží trasérových hůlek; podobně se řeší

iprudké stoupání natrati.

Být trasérem je velká věda. „Musí být

vždy okrok napřed amít natrénováno víc

než postižený. Já osobně zvládám naJizer-

ské 50 běhat sdětmi jen štafetu,“ dodává

Magdalena Nováčková zLeontinky.

Traséři neplatí startovné

Traséři jsou lidé různého věku arozdílných

povolání. Třeba Barbora Němcová, trasérka

Lenky Zahradníkové, je redaktorkou MF

DNES adostala se ktomu úplně náhodou.

„Když jsem hledala nastránkách závodů

pokyny kpřihlášení, našla jsem odkaz, že

Leontinka shání traséry. Řekla jsem si, že

bych to mohla zkusit, anavíc traséři neplati-

li startovné.“

Tak to vyzkoušela, líbilo se jí, jaký má

Lenka ispostižením zraku kživotu pozitivní

přístup, adohodly se tedy, že si zase nějaký

závod někdy zajedou. Aze slovíčka někdy se

stalo často.

Už startovaly nalegendárním 90kilo-

metrovém Vasově běhu veŠvédsku, letos

si vyzkoušeli idalší 50kilometrový závod

doFrancie – Transjurasienne.

Ikdyž Magdaléna Nováčková zLeon-

tinky vzpomíná inazávod, před kterým

jim naposlední chvíli vypadl kvůli nemoci

trasér. „Vyhlásili jsme megafonem, že ně-

koho hledáme. Přišel subtilnější pán, že by

to zkusil,“ vypráví. Ti dva se vůbec neznali,

chyběly zkušenosti. Přesto spolu Jizer -

skou 50 bravurně zvládli. Zpána se vyklubal

generální ředitel velké firmy aodté doby

snadací spolupracuje.



Delší verze článku nawww.muzes.cz

Co je nadace Leontinka

Nadaci založil Jindřich Lukavský, majitel

společnosti EXX, s. r. o., která se zabývá

projekcí arealizací osvětlení. Iproto se snaží

pomáhat lidem, kterým světlo vživotě chybí

– dětem se zrakovým postižením. Těm chce

umožnit integraci dospolečnosti, vzdělání

aspolečenské, sportovní ivolnočasové

aktivity. „Více než  let řídím firmu, která

navrhuje aprodává světlo, ajsem otcem dvou

dětí. Patnáctiletá dcera Leontinka se narodila

soční vadou azůstane najedno oko slepá.

Věřím, že světlo patří kživotu, achci ho

dávat těm, kterým chybí,“ vysvětluje Jindřich

Lukavský, zakladatel Nadace Leontinka.

info

VJIZERSKÉ 50

každoročně startuje

23letý student

Marek Moflar se

svým průvodcem

Tomášem.

VESTOPĚ JIZERSKÉ 50 to nemají nevidomí lehké.

Musí se vždy spolehnout nasvého traséra.