Strana 10
10
TÉMA: Sociální reforma poroce
úspěšná snaha zmocnit se bohatých cechov-
ních pokladen. Dnes nám stát říká – my tuto
oblast regulujeme, abychom vás chránili.
Když přijde senior dotakového zařízení,
jako je naše, stát určuje, že zabydlení astra-
vu smí platit nejvýše 85 % svého příjmu,
zaslužby jen dovýše příspěvku napéči.
Takže když bude chtít pohodlí, stravová-
ní, různé aktivity apodobně podle svých
představ, my mu to poskytnout nemůžeme,
ikdyby chtěl amohl platit více.
Kdy se tedy dočkáme skutečné aefek-
tivní sociální reformy?
Až si sami uvědomíme, že některé skuteč-
nosti vnašem životě nesporně nastanou.
Každý znás bude někdy nemocný, někdy
ho může potkat vážný úraz, dorodiny třeba
přibude postižený člověk, akdyž budeme
mít jen trochu štěstí, dožijeme se dříve ne-
vídaného věku. Pravděpodobnost takových
situací je ujednotlivce velká, urodiny ještě
větší auspolečnosti stoprocentní. Přemýš-
lejme otom abude nám mnohem jasnější,
že skutečně hlubokou reformu potřebujeme
vrodině ivcelém státě. Aže ji budeme
opravdu vyžadovat.
Mysleli tedy autoři sociální reformy spí-
še naokamžité úspory než nazmíněnou
spravedlnost?
Nevím, ale především si neujasnili hodno-
tový rámec, vekterém žijeme. Hluboké,
řekněme křesťanské tradice naší společnosti
jasně vymezují hodnoty trvalé ahodnoty
pomíjivé. Všichni to dobře známe adobře
víme, že spravedlnost začíná tam, kde si
přesně uvědomíme skutečnou oprávněnost
našich nároků.
Opravdu potřebujeme každý den
všechno, co jsme si zvykli užívat? Opravdu
si myslíme, že stát jen neumí nebo nechce
zaplatit naše představy opohodlí, komfor-
tu, jistotě? Nebo opravdu nemůže – adíky
ekonomickému, sociálnímu ademografic-
kému vývoji už nikdy moci nebude? Ajste
upotřebné, ale neexistující společenské
dohody sjasně vymezenými cíli apravidly
kjejich naplňování.
Měla by taková dohoda zdůraznit, že
určití lidé potřebují nejprve solidaritu
svého nejbližšího okolí, aaž pak pomoc
veřejných služeb?
Zcela jistě. ZNizozemska například víme, že
dosažení hranice, zakterou už péči afi-
nanční podporu státu prostě nelze zvyšovat,
nevede kprotestům, ale spíše kposílení
neformálních rodinných aobčanských
struktur, kpřebírání dřívějších funkcí státu
těmito aktivitami. To by bylo řešení ivna-
šich podmínkách.
Ale právě tyto struktury aorganizace si
vposlední době stěžují, že malá podpora
státu jim svazuje ruce…
Nejen malá podpora, ale hlavně přemíra
regulace je brzdí. My máme celou sféru so-
ciálních služeb pod takovou státní kontro-
lou, že to připomíná předpisy ozacházení
sbojovými plyny. Když Bismarck zaváděl
veřejné sociální pojištění, nebyl cílem jen
všeobecný systém posílení jistot, ale také
můžeš / číslo 3 - 2013
Co je Domov Sue Ryder?
Moderní zařízení pro péči oseniory, kteří
potřebují vdůsledku nemoci nebo vysokého
stáří pomoc. Působí od vPraze anabízí
služby osobní asistence, domova pro seniory,
poradenství ipůjčovnu kompenzačních
pomůcek. Finanční prostředky získává
zrůzných zdrojů, mj. zdarů, dotací agrantů.
Provozuje také dobročinné obchody
arestauraci Michelský dvůr.
info
KAŽDODENNÍ KONTAKT
sklienty je samozřejmost.
Reformy vřeči
jednoduché
Dodnes si pamatuji narozpravu sJefem
Helmerem zNizozemska vprvních
měsících roku devadesátého. „Demokra-
cie přinese mnoho sociálních problémů,
ikdyž jako stát zbohatnete, lidé nebudou
vědět, naco mají nárok, naco právo, oco
musí žádat ajak se sami osebe postarat.
To všechno zaobčany dosud zařizoval
stát, či vevašem případě komunistická
strana,“ říkal aani já jsem ho nepocho-
pila.
Přesto, nebo právě proto, jsme založili či
spíše znovuobnovili sociální práci jako vy-
sokoškolský obor. Navšechno, co až dosud
přiděloval centrálně stát, bylo třeba udělat
zákony, různé sociální reformy nejen
deklarovat, ale ivyložit lidem tak, aby jim
rozuměli. Nepovedlo se to. Předpisy jsou
složité, lidé nevědí, jak mají oto či ono žá-
dat, aobčas se bojí úřadů, které jim mají
sloužit. Nerozumím-li, jsem odkázaná
nadruhé avzbuzuje to vemně nejistotu.
Proto by se všechny sociální reformy měly
vysvětlovat velice jednoduše. Napřed ať
je sepíší právníci aupraví je pojišťovny
apak ať je někdo ještě jednou přepíše
dořeči jednoduché. Jinak všechny sociální
reformy vobčanech vzbuzují obavy. „Další
reforma? Zase nato doplatíme!“ Kdo to
má ale lidem vysvětlit? Novináři potřebují
časopisy prodat, atak titulek často nesdě-
luje obsah, ale upozorňuje nazměnu, aby
upoutal čtenáře. Špatná zpráva vzbudí
zvědavost více než kladná. Každá změna
se pak vykládá jako zhoršení.
To všechno vyvolává vlidech úzkost, že
neporozumějí, akdyž onějakou dávku
včas nepožádají, že nani ztratí nárok, že
nedostanou doplatek nabydlení, napéči
ohandicapovanou blízkou osobu, apocit
nedůvěry vůči všem reformám. Itěm,
které jsou finančním přínosem.
Také bych nevěděla, kdy mám nárok
nazvláštní pomůcku pro postižené,
kolik musím uhradit sama akdy mohu
žádat opříspěvek. Naštěstí mám kolem
sebe dost lidí, kteří by mi to vysvětlili.
Jsem šťastnou výjimkou. Většina lidí ale
toto neví, aproto vnich veškeré zmínky
osociálních reformách vzbuzují strach.
Proto vřele prosím veškeré zákonodárce
avšechny pracovníky veřejných úřadů:
Překládejte texty zúřední češtiny ještě
dočeštiny pro obyčejné lidi, pro neodbor-
níky. Budeme vám zato vděčni. Budeme
si vzájemně rozumět azmnohých to
sejme zbytečnou úzkost anervozitu.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta BARIÉRY.
SLOUPEK
Jiřiny ŠIKLOVÉ