Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

18
■ Situace neslyšících je vČesku výrazně horší než vUSA.
■ Kromě jiného musí tito lidé čelit potížím při pracovním uplatnění.
■ Konto BARIÉRY pomáhá při studiu ishledáním zaměstnání.
můžeš / číslo 3 - 2013
20 LET KONTA BARIÉRY
Vesvětě ticha
TEXT: RADEK MUSÍLEK
FOTO: JAN ŠILPOCH
J
ako čtyřměsíční miminko dostala vysoké
horečky. Lékařka vpenzijním věku
tehdy ani podvou návštěvách nepozna-
la meningitidu. Irenu Krejnou tehdy
zachránil lékař ze sousedství. „Doktor
Křepela se namě přiběhl podívat ahned nás
hnal donemocnice. Málem jsem umřela.
Domů jsem se vrátila hluchá anapůl těla
ochrnutá,“ svěřuje nám paní Irena příběh, jak
ho zná zvyprávění. Ochrnutí se naštěstí poda-
řilo rozcvičit pomocí tehdy prakticky zakázané
Vojtovy reflexní metody. Úplné postižení
sluchu ale zůstalo. AIrena Krejná se netají tím,
že se stímto handicapem žije velmi těžko.
Přesto dokázala vystudovat vysokou
školu, ato včetně několika semestrů vUSA.
Pomohlo jí vtom iKonto BARIÉRY. Dnes
šestatřicetiletá maminka dvou zdravých dětí
otom ale mluví jako ominulosti. Žije hlavně
přítomností, kterou zaplňuje péče orodinu
astarost oprofesní budoucnost.
Podpora rodiny
Vede vlastně úplně normální život. Záslu-
hu natom má její otec, docent Jaroslav
Hrubý, elektrotechnik, spoluautor prvního
československého kochleárního implan-
tátu aodborník naspeciální pedagogiku.
Kvůli dceři se zněj stal bojovník zapráva
neslyšících. Díky němu acelé rodině se paní
Irena naučila fungovat co nejsamostatněji.
Ovládá znakový jazyk, ale také odezírá.
Četba ani psaní textu pro ni nepředstavují
příliš velký problém anaučila se imluvit.
Pravda, posluchač si musí najejí výslovnost
zvykat. Potřebuje soustředění aobčas přece
jen přijde keslovu tužka. Ale pro překročení
komunikačního zákopu mezi světem zvuků
asvětem ticha to stačí.
Statínkem také poprvé navštívila USA,
když tam byl napřelomu let 1994 a1995
naFulbrightově stipendiu. „Byli jsme tehdy
vkampusu Gallaudetovy univerzity pro
neslyšící veWashingtonu, D. C.,“ vzpomíná
paní Irena. „Táta pracoval vevýzkumném
oddělení ajá jsem tam půl roku chodila
domodelové střední školy pro neslyšící.
Moc se mi tam líbilo. Přála jsem si studovat
vUSA mezi neslyšícími studenty. Vůbec se
mi nechtělo zpátky doPrahy, kde jsem měla
před maturitou naGymnáziu pro sluchově
postižené vJečné ulici.“
Univerzita pro neslyšící
VPraze nakonec odmaturovala, ale neměla
to lehké, protože byla jedinou zcela neslyšící
studentkou. Těžký psychický tlak nasvou
DĚTI IRENY KREJNÉ
slyší normálně asrodiči se domluví.
Ikdyž syn se nechce učit znakový jazyk.
Můžeš