Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

11

můžeš / číslo 3 - 2013



■ Dvě postižené děti, apřesto kupa radostí.

■ Velká rodina není přežitek.

■ Umíme ocenit opravdové lidi?

neschopností), dveře, okna, všechno, všechno

tu dělník zRakony postavil, opravil, zařídil,

doslova vydřel, protože nanějakou stavební

firmu by jejich příjmy nikdy nestačily.

Dům pořídili nahypotéku, stavební

materiál kupují doslova pokouskách vždy,

když trochu povolí napětí vrodinném

rozpočtu. Péče odvě postižené děti nedo-

volí paní Haně jakékoli zaměstnání. Jedna

výplata pro šest lidí. Nezbytná dvě auta –

nejenže vpoetické vísce není obchod, škola,

natož lékař, ale Terezku vozí David každý

den dospeciální školy, Tomáše maminka

klékařům anarehabilitace, asamozřejmě

ho nemůže nechat samotného, když něco

zařídit potřebuje ona sama. Auta sice nejsou

žádné rachotiny, ale prestižní autosalon by

také neozdobily. Pořídili je naleasing apro-

voz přijde měsíčně načtyři tisíce, zákonný

příspěvek namobilitu pro dvě děti pak

nadvakrát čtyři sta korun!

Pozoruhodný život

Hany aOtakara

OBDIVUHODNĚ

PEVNÝM

VZTAHEM

zatím osud

nezatřásl.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

K

do by nechtěl žít vpůvabné vesnič-

ce spoetickým jménem Malinová?

Kdo by si nechtěl vkrásném okolí

Rakovníka užívat příjemnou kraji-

nu sdávnou historií? Tak se před

lety rozhodli manželé Galóovi akoupili tu

malý venkovský avíc než obyčejný domek.

Odešli zPrahy. Touha poromantice, nebo

dnes trochu módní návrat kpřírodě, vejcím

odvlastních slepic adomácím bramborám?

Ne – touha apovinnost zajistit budoucnost

svých čtyř dětí.

Protože vedle nastávajícího maturanta

amožná istudenta vysoké školy Davida,

vedle stejně šikovného Daniela, který se

chystá nanějakou střední školu se sociálním

zaměřením, mají iveselou Terezku sDowno-

vým syndromem. Ataké nejmenšího Tomáše

se spinální svalovou atrofií, česky řečeno ne-

vyléčitelným onemocněním, které postihuje

všechny kosterní svaly. Pětiletý kluk perfekt-

ně komunikuje, všechno ho zajímá adokáže

se nás ipřekvapivě zeptat nanaši práci. Je

odnarození nepohyblivý anavozíku zůstane

navždy. Když se vnoci potřebuje otočit nebo

přikrýt, musí zavolat maminku.

Blázni? Dobrodruzi? Lidé!

Původně prosté stavení se zaléta tvrdé práce

proměnilo vdocela velký dům, nakterém je

ještě mnoho nehotového. Milovníci dokonalé-

ho designu by asi nejásali, ale Otakar Galó tu

doslova vlastníma rukama buduje zázrak. Vel-

ké apříjemné místnosti, ústřední topení, nové

rozsáhlé patro, nová, ještě nehotová střecha

(ze které nedávno spadl ajen velkou náhodou

to skončilo pouze několikaměsíční pracovní