Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

20

můžeš / číslo 3 - 2013

NACESTÁCH

■ Salcburk je historické město přátelské kvozíčkářům.

■ Pro cestování poRakousku se vyplatí být vybaven euroklíčem.

■ Vzimních měsících se vyhnete návalům turistů, ale neuvidíte všechno.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ARCHIV AUTORA

N

ebýt jednoho veleslavného rodáka,

Salcburk by určitě přišel ohezkých

pár set tisíc návštěvníků. Sice je to

pěkné historické město, jehož cen-

trum dokonce chrání UNESCO, ale

co si budeme povídat, Wolfgang Amadeus

Mozart je velký turistický tahák. Upomínky

naněj vidíte nakaždém rohu. Především

vpodobě proslulé cukrovinky Mozartovy

koule. Paradoxně on sám pobyt vSalcburku

Solnohrad

je pod eurozámkem

dost těžko snášel. Mnohem raději byl třeba

vPraze. Nevím, jak dlouho trvala cesta ze

Salcburku doPrahy kočárem v18. století,

ale dnes ji zvládnete autem zapět hodin.

Potřebujete ktomu jen plnou nádrž nafty

adesetidenní rakouskou dálniční známku

za8,3 eura.

Mám-li zhodnotit návštěvu Salcburku

zpohledu člověka navozíku, musím začít

ještě unás doma. Cestou doRakouska jsme

se totiž smanželkou rozhodli přenocovat

vČeských Budějovicích. Jak už se stalo

normou, před výpravou samou jsem ztepla

obývacího pokoje rezervoval ubytování

přes internet. Bylo zajímavé srovnávat,

jak vypadá bezbariérové ubytování unás

avSalcburku. Hledal jsem přitom cenově

nejpřijatelnější varianty vdaném městě.

Českobudějovický šok

Českobudějovický hotel A3 se naserveru

Booking.com deklaruje jako bezbariérový.

Veskutečnosti jsem neprojel dveřmi dokou-

pelny anarecepci vedly schody, takže vše

musela zařizovat manželka. Tu přitom stačila

vyzpovídat pracovnice hotelu sblíže neurče-

nou funkcí, zato se silným ruským přízvukem

azapálenou cigaretou. Jak jsem se později

dozvěděl, nejprve se mé ženy zeptala, jestli

jí nevadí, že budeme mít manželskou postel.

Pak se živě zajímala opůvod mého postižení.

Když nás doprovázela napokoj, žoviálně mi

líčila, že když máme manželskou postel, tak

se mi ubytování bude líbit. Moje následná

námitka vůči úzkým koupelnovým dveřím

ji poněkud zklamala. Vždyť mají vhotelu

výtah! Místo očekávaného vděku jsem si do-

volil kritizovat! Ten nevděk… Sradostí jsem

druhý den odjel.

Salcburský hotel Holiday Inn naproti

tomu očekávání obezbariérovém standardu

splnil, ačkoliv trochu víc místa vpokoji by

neuškodilo. To jediné snad bylo vBudějovi-

cích lepší. Přístup personálu raději ani ne-

srovnávám. Cena se přitom lišila jen vřádu

několika stokorun. Už poněkolikáté jsem si

potvrdil, že mezinárodní hotelové řetězce

jsou jistota. Naproti tomu neověřené experi-

mentování sbezbariérovým ubytováním je

střelba dotmy. Kvůli zanedbatelné úspoře

jdete donejistoty, ze které může vypadnout

milé inemilé překvapení.

DoSalcburku jsme se vypravili začátkem

nového roku, tedy mimo hlavní sezonu.

VÝHLED NAMĚSTO zpevnosti Hohensalzburg, kam vede bezbariérová lanovka.

KLIKATÉ ULIČKY plné obchůdků lákají turisty

ivzimě. Vhlavní sezoně tu není khnutí.