Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

můžeš / číslo 3 - 2013

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

15

Sen žít abydlet jako ostatní je nadosah



milionů korun se proto nabyty přestavuje

ibývalý dětský domov vRumburku.

Domy pro handicapované vzniknou také

naÚstecku vTrmicích, naSeverní Terase

avTeplicích. „Kraj se bude snažit hlavně

vÚstí získat nějaké byty. Buď je koupí, nebo

pronajme,“ říká vedoucí odboru sociálních

věcí Petr Severa. Dodává, že zpočátku měli

obavy zaměstnanci ústavů, neboť si mysleli,

že přijdou opráci.

Opak je pravdou. Kraj počítá stím, že

je zapomoci transformačního programu

přeškolí. Tito pracovníci pak budou domovy

handicapovaných navštěvovat apomáhat jim.

Součástí celé transformace je také kampaň,

která má změnit pohled veřejnosti naposti-

žené arozptýlit případné obavy ztoho, že se

mohou stát nepříjemnými sousedy.

Proč právě Lobendava aHliňany? Podle

Ivy Boumové, koordinátorky transformace

aodborné pracovnice vústavu vLobendavě,

byla tato zařízení vybrána především proto,

že jsou to objekty velkokapacitní, služby

pro klienty vblízkém regionu jsou těžko

dostupné azpohledu dnešních nároků člo-

věka nakvalitní život vnich realita dostává

nafrak. VLobendavě se sice postupem let

snažili všelijak vylepšovat interiéry, jenže

dům je to příliš starý akúčelu, jemuž má

sloužit, nevyhovující. Přesto se tady ještě

běžný provoz jakžtakž drží, ale při pohledu

zblízka naživot lidí vústavu vHliňanech jde

– řečeno bez přehánění – osilnou kávu.

Potvrzují to islova bývalé radní Ústecké-

ho kraje Jany Ryšánkové: „Kraj má natřicít-

ku sociálních zařízení, Hliňany jsme převzali

před pár lety odMagistrátu města Ústí nad

Labem. Odzačátku nám bylo jasné, že stím

musíme něco dělat. Žijí tady ženy poosmi

až deseti napokojích aje jich tu téměř devět

desítek. Objekt je pro tento účel absolut-

ně nevyhovující. Podmínky kživotu jsou

vmnoha ohledech otřesné, porušovalo se

tu, co se dalo,“ říká bývalá radní. Je přesvěd-

čená, že zdejší klienti si zaslouží konečně žít

plnohodnotně. Nikoliv izolovaně avnapros-

tém nezájmu veřejnosti. Povinnost moderní

společnosti je podle jejího názoru vytvářet

NĚKTEŘÍ KLIENTI

žijí vLobendavě oddětství dodnes.

POČÍTAČ není nic neznámého

ani pro zdejší klientku.

KAŽDÁ NÁVŠTĚVA

ústavu vzbudí vklientech

trochu zvědavosti.

ITAKOVÝ OBRÁZEK se nabízí

vsoučasných prostorách ústavu vLobendavě.

LIDÉ

SPOSTI-

ŽENÍM

jsou schopni

zvládat

isvé záliby .

ONOVÉM

BYDLENÍ

zatím

většina

Lobendav-

ských jen sní.