Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

můžeš / číslo 3 - 2013

23

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Dostal jsem se tam přes kamaráda, jehož

tatínek přednášel naFAMU, akdyž se mě

ptal, co bych chtěl dělat povojně, zmínil se

ovolných místech vefilmových studiích.

Kčemu jste se dostal?

Největším filmem, ukterého jsem asistoval,

byl Maratón. Režíroval ho Ivo Novák. Byl to

asi nejdražší československý film své doby,

tehdy vyšel na15 milionů korun. Byl to

příběh oosvobození Československa aPrahy

Rudou armádou. Jenže se točil vroce 1968,

akdyž měl jít dokin, přišli 21. srpna Rusové

aokupovali nás. Takže se kdivákům nikdy

nedostal. Protože promítat vokupovaném

Československu, jak rozstřílenou Prahou

jedou ruské tanky…

To chápu. Proč byl film tak drahý?

Byly tam bojové scény svelkým množstvím

tanků adalší techniky, hodně se točilo vMilo-

vicích, kde ještě sídlili jen naši vojáci. Ti hráli

vefilmu německé iruské vojáky. Já dostal tře-

ba nastarost zařídit, aby sto padesáti statistům

nalepili kníry – Němcům iRusům. „Apofil-

mování jim nakonci dne řekneš, ať si je odlepí

avrátí,“ radili mi. Točila se tzv. americká noc,

tedy noční scény vedne stmavým filtrem.

Bylo léto, strašné horko, akdyž se dotočilo,

vojenský kompars to vzal rovnou přes cvičiště

prašnou cestou zpět dokasáren. Já naně

megafonem zoufale volal: „Soudruzi vojáci,

vraťte kníry, vraťte kníry!“ Někdo je vrátil,

někdo ne, někteří je zachůze házeli doprachu

cesty. Hodně knírů se nevrátilo aprodukce

je pomně chtěla nahradit. To bylo strašně

peněz, ale režisér se nade mnou slitoval ařekl,

že nedisciplinovaná byla armáda, ne Lamr.

Vraťme se kmalování. Pamatuji si vý-

zdobu stropu vkanceláři Václava Havla

veVoršilské ulici, kde úřadoval poté, co

odešel zHradu. Jak ktomu došlo?

Když naPražském hradě končil aBořek Ší-

pek mu zařizoval nové působiště, chtěl tam

mít kousek ode všeho, co měl vprezidentské

kanceláři. Já jsem tam v90. letech malo-

val část vstupu, aproto mě oslovili ivroce

2003. Ty prostory byly myslím bývalá

konírna, starý klenutý strop, takové výseče.

Udělal jsem asi tři varianty, Havel seŠípkem

si vybrali tu, kterou jsem chtěl ijá. Ještě

jsem mu maloval strop vjeho soukromé vile.

Vedle obrazů asoch se dotvoření inte-

riéru odumělců už dnes moc nevidí. Vy

kromě práce pro Václava Havla máte

zasebou ipár keramických stěn veve-

řejném prostoru. Proč dnes umění právě

vtéto sféře schází?

Investoři jsou skoupí. Architektura je chudá,

minimalistická. Kov, beton, sklo, dřevo.

Přijde nový majitel, nelíbí se mu interiér,

nechá ho vymalovat, stěnu zbořit. Pověsí

obraz, postaví možná sochu dorohu, ale tím

to končí. Lidé spíš přemýšlejí, jaký si pořídí

poslední model mercedesu. Umění jako

součást architektury téměř zmizelo. Schá-

zejí osvícení investoři. Proč by měli lidé,

když jdou ráno dopráce, procházet kolem

nějakého umění? VeŽďáru nad Sázavou

jsou vevstupu dvě mozaiky zroku 1967

odBohumíra Matala, člena skupiny 42. To

už dnes nepotkáte. VPraze zmizela plastika

Pravoslav Rady ze stěny vstupu dometra

vJindřišské ulici, naMůstku byl zase Karel

Nepraš. Tolik děl je nenávratně pryč. Mám

také hromadu zničených realizací.

Jak dopadly?

Byly čtyři. Jedna veliká přes celou stěnu na-

příklad vkulturním domě vČeské Lípě. Dům

prodali vietnamským trhovcům, ti domozaiky

navrtali hmoždinky azavěsili naně kóje pro

krámky. Pak kulturák někdo zapálil avšechno

lehlo popelem. VKarlových Varech byla zase

keramická stěna vpojišťovně upřepážky likvi-

dace havárií aut. Ti mi alespoň zavolali, že by

to chtěli částečně vybourat audělat vestěně

dveře. Tak jsem se vzepřel, že existují nějaká

autorská práva aže jsem proti. Zakryli proto

stěnu nějakou konstrukcí, nani dali sádrokar-

ton – adodnes tam nic není...



Kdo je Aleš Lamr

Narodil se vroce  vOlomouci, jeho rod

pochází zLitovle, Lamrové se pogenerace

zabývají keramikou akamnářstvím.

Vystudoval SUPŠ vBrně, obor prostorové

výtvarnictví. Vletech  až 

prožil základní vojenskou službu vPraze

vArmádním uměleckém souboru.

Vletech  až  byl asistentem režie

naBarrandově. Odroku  je navolné

noze. Vedle malby se věnuje vyřezávání

akeramice.

Starší syn Hanuš je šperkař, mladší Jan se

zabývá grafikou, malbou adesignem.

info

MALÍŘ, KERAMIK IŘEZBÁŘ ALEŠ LAMR

je mj. jiné autorem poslední péefky

exprezidenta Václava Havla.

ORANŽOVÝ OBLOUK.

Akryl naplátně, 2001, 100 x 80 cm, vyvolávací

cena naaukci 60000 Kč, vydraženo za130000 Kč.

ji dáte nabílý podklad. Barvy přišly až vdobě,

kdy jsem se začal věnovat filmovým plakátům.

Československý aještě polský filmový plakát

patřil už od60. let kesvětové špičce. Když mi

dali první zakázku, řekl jsem si, že kfilmu pat-

ří barvy, že plakáty musí být výrazné. Pomalu

ta barevnost přešla idomých obrazů auž mi

to zůstalo. Ataky už jsem měl peníze amohl

si dovolit kupovat ijiné barvy než pařížskou

modrou... Modrá se ale vmých obrazech drží

výrazně dodnes.

Dva roky jste byl dokonce asistentem

režie naBarrandově. To asi byla docela

zajímavá kapitola – navíc vletech 1966

až 1968.

Konto BARIÉRY

zorganizovalo

. aukční salon výtvarníků.

Aukce proběhla . prosince vpražském

Karolinu avýtěžek jde napodporu

vzdělávání studentů se zdravotním

postižením.