Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 1 - 2013

TÉMA: Neonatologie

8

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Začněme otázkou, která nakonec zajímá

všechny budoucí rodiče ibudoucí babič-

ky adědečky. Kam jsme se vzáchraně

předčasně narozených dětí už dostali?

Musíme se přece jenom vrátit opár deseti-

letí zpět. Teprve vpolovině minulého století

se zklasické péče porodníků apediatrů

vyčlenila moderní neonatologie. Základním

momentem bylo poznání, že inezralé děti

můžeme zachránit, ale musíme umět řešit

jejich dost velké problémy – právě proto,

aby tato záchrana měla skutečný smysl.

Odzačátku tedy bylo jasné, že nesoutěžíme

onějaké rekordy vezvládnutí nezralosti, ale

řešíme přežití předčasně narozeného dítěte

jako počátek komplikované cesty kjeho

kvalitnímu životu. Těhotenství trvá čtyřicet

týdnů. To rozhodla příroda.

Adnes se ocitáme vtzv. šedé zóně, řek-

něme v23.–25. týdnu. Takže nejdříve jsme

uměli nezralé dítě zachránit, ale bylo jasné,

že to bude úspěch, jenom když zvládne-

me handicapy spojené snedostatečným

vývojem, že je budeme umět odstranit nebo

alespoň významně kompenzovat. Přitom ale

dobře víme, že každý živý organismus má

zabudované neměnné fáze svého vývoje,

které nelze uměle přeskakovat.

Říkáte neměnné fáze. Ale vy je trochu

přece jenom přeskakujete, urychlujete.

Neonatologie je úžasným příkladem pozná-

ní zákonitostí života aefektivnosti aplikace

nových technologií. Ty jsme vtěch minulých

desetiletích získali. Dá se říci, že největším

zachráncem předčasně narozených dětí je

počítač. Bylo totiž potřeba shromáždit tolik

informací otěhotenství, porodu, prvních

dnech života, ale iodalším vývoji dětí, že

jejich analýzu by jedinec nezvládl.

Dnes umíme celkem dobře zachránit

dítě narozené v25. týdnu. Anavíc umíme

iodhadnout, skolikátým týdnem předčas-

ného porodu jsou spojena rizika budoucího

vývoje avjakém rozsahu. To však platí pro

celou skupinu pacientů, jenže ukonkrétního

jedince to třeba může dopadnout lépe, ale

ihůře.

Tím, že se náš obor tak rychle rozvíjí,

pohybujeme se ivesvětě zvláštního parado-

xu – potřebujeme sledovat dítě několik let,

abychom věděli, jak úspěšní apřesní jsme

vnaší práci byli, ale mezi tím se neonatolo-

gie tak prudce posune, že vmetodách léčby

inásledné péče začínáme znovu aznovu.

Takže abych odpověděl přímo – my nemůže-

me nic urychlit, ale díky rychlejším apřes-

nějším analýzám umíme některé vývojové

fáze nebo jejich části nahradit ipoté, co plod

opustí tělo matky. Aprávě tady jsme každý

den dál.

Richard PLAVKA:

■ Předčasně narozené děti mají větší šanci než kdykoli předtím.

■ Vznikla unikátní metoda hypotermie čili řízeného podchlazování.

■ Matky mají špičkovou neonatologii, ale neblahé zlozvyky.

Univerzální

recepty

neexistují

POUZE VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI

dokážou medicínu rozvíjet.

Profesor Plavka knim nesporně patří.