Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

16

■ Neonatologie nastavuje nejednoznačné zrcadlo.

■ Lidská touha popokroku je ošidná.

■ Chceme lidi pěstovat?

můžeš / číslo 1 - 2013

NÁZORY

Ohrožujeme

sami sebe

Text: STANISLAV KOMÁREK

Foto: JAN ŠILPOCH

N

ejsem sám, kdo se často zamýšlí

nad otázkou, zda je nám třeba ta-

kového pokroku, kdy jsme schopni

udržet při životě tak předčasně

narozené děti, dříve nevyhnutelně

odsouzené ksmrti. Každý pokrok je přede-

vším hůl odvou koncích. Pokud bychom

vpaleolitu naznali, že žádný pokrok třeba

nepotřebujeme, žili bychom ještě dnes

vjeskyních – šťastní anešťastní bychom

byli asi stejně jako dnes, ale svět by vypadal

výrazně jinak. Dnešní neonatologie je jistě

svědectvím ovelkém vědeckém pokroku.

Všimněme si však, že se velikost lidského

plodu, který lze úspěšně zachránit, vlastně

blížívelikosti toho, který můžeme legálně

potratit. Ještě se tyto dvě hodnoty nepře-

kryly, ale jistou absurditu už vidíme. Atak

vidíme ijistá nebezpečí.

Moje osobní zkušenost – když jsem přiletěl

doBarmy, dostal jsem dost komplikovaný

zánět vnoze poštípnutí ovádem ještě vČe-

chách apatnáctihodinovém nehybném seze-

ní vletadle. Musela být použita antibiotika,

jinak hrozila amputace. Kdyby však pokrok

nepřinesl letadlo, taková situace by pravdě-

podobně nenastala. Možná bych nadlouhé,

dlouhé cestě lodí naopak trpěl kurdějemi.

Stejné dva konce vidíme třeba utěžce

postižených smíchou přetrženou poúrazu.

Nejdříve rychlý motocykl, úraz aochrnutí

všech končetin, pak ale počítač, který může-

me ovládat třeba tyčinkou vústech, adříve

bezmocný člověk může napsat knihu nebo

vyučovat nauniverzitě. Takže pokrokem si

jisté možnosti otevíráme ajiné zavíráme.

Matkou pokroku je lenost

Svým způsobem je matkou všeho pokroku

lenost. Vdobrém ivezlém. Ti skutečně pilní

by dodnes sbírali bobule apřírodní výběr

by vedl keznačnému zdraví těch, kteří by

přežívali, adnes bychom je viděli pobíhat

popralese. Jenomže jiní se zamýšleli, jak si

živobytí opatřit smenší námahou. Anaše

okolí nás ktomu nepřetržitě vybízí.

Tak jsme došli dočasů, kdy máme stále

menší amenší příležitost brát vlastní osud

dovlastních rukou. Stále jsme lékařsky

vyšetřováni, poučováni, ale koneckonců

nám pokrok medicíny naznačuje: „Jen si ten

bůček dej, my ti pak uděláme koronaroplas-

tiku srdečních cév.“ Takže člověk opravdu

dbající nasvé zdraví se stává občanem

docela zbytečným. Neprospívá ani průmyslu

masnému, ani komplexu farmaceuticko-

medicínskému. Ztohoto hlediska se vlastně

stále více stáváme dětmi. Jsme vpodstatě

vedeni ktomu vztahovat své ručky kestá-

tu-rodiči avolat – starej se! To už je jakási

metapohodlnost, založená nastále širších

právech astále menších povinnostech.

Co opravdu chceme?

Víme totiž, že předčasné porody nejsou jen

přirozená nehoda jisté části žen, ale stále více

důsledek jejich nedobrého, aněkdy isilně

dobrodružného života. Kouření cigaret, pobyt

vešpatném prostředí, různé stresující aktivity

vevolném čase, alkohol aněkdy ita droga

jistě nepomáhají řádnému průběhu těhoten-

ství aporodu. To víme. Aco se děje? Veškerá

osvěta bledne před touhou pomomentálně za-

jímavém apříjemném zážitku, prchavé chvíli

zdánlivě neškodné azanedbatelné. Zdětinště-

lá nastávající matka čeká, že případné budoucí

problémy vyřeší lékař, neboť pokrok je značný

akoneckonců všudypřítomný.

Společnost se sice může trochu mračit,

ale platí aplatí, moderní medicína je drahá.

Vyšší zdravotní pojištění pro ty, kteří si dob-

rovolně kazí zdraví, pro všechny pěstitele

paraglidingu, neopatrné motoristy, vyzna-

vače bungee jumpingu, se zdají být trochu

orwellovské, ale spravedlivější. Avýchovné.

Připadáme si osvícení, ale ostrůvky neodpo-

vědnosti azbytečných, nejednou smrtelných

rizik necháváme být, zatímco kvůli deseti

rostlinkám konopí mobilizujeme početné

ozbrojené sbory.

Knašemu osudu patří inaši rodiče; cosi

nám vštípili nebo ne. Ovšem největším ne-

bezpečím jsme my sami. Sami sobě. Rčení, že

máme bližního milovat jako sebe, je vlastně

protimluv. Málokdo vymetá sbližními jako

sám se sebou, to by musel být opravdu kruťas.

Kam půjdeme dál? Dnes se díky pokroku rodí,

přežívají adost dobře mohou žít děti, které

dříve neměly naději. Dojakého světa dospějí?

Dnes je těžké dobře dohlédnout dopředu pět

let, natož dvacet nebo padesát.

Ještě změny, nebo už ne?

Technický pokrok může jít ještě hodně

daleko – když budou peníze akdyž společ-

nost dovolí, aby se provádělo vše, co bude

technicky možné. Jsme zpět uzmíněné hole

odvou koncích. Každá morálka spočívá

natom, že zdaleka neděláme všechno, co

bychom technicky svedli. Podívejme se

nageneticky manipulované rostliny, věc

celkem bezpečnou, ale budící panickou

hrůzu. Naopak už dnes masírují média lid-

stvo, že není daleko doba, kdy si mladý pár

přinese dogenetické inženýrovny oplodně-

né vajíčko, atam zněj odstraní třeba geny

pro pihovatost, zlobivost, alkoholismus,

masochismus adalší – vše podle přání. To je

samozřejmě nadnešní úrovni vědy ohlupo-

vání lidu. Ale opravdu ktomu nemůže dojít?

Před kolika lety byla úplně fantaskní

představa, že budeme mít při sobě malou

krabičku, která nás kdykoli spojí scelým

světem? Takže prorok to má těžké. Ale ví,

že žádná věda nenahradí obyčejný, miliony

let vypěstovaný cit rodiče pro dítě adítě

pro rodiče. Tady žádný pokrok vevlastním

zájmu nechtějme! 

Autor je biolog, filozof, antropolog apopularizátor

vědy. Působí nakatedře filozofie adějin přírodních

věd naPřírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

(Mezititulky azáznam zj)

Více nawww.muzes.cz

PROFESOR

KOMÁREK

nám znovu

aznovu připo-

míná, že člověk

je pouhou

anikoli

nezbytnou

součástí přírody.