Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

můžeš / číslo 1 - 2013

13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

objevuje už itrend, že oděti vinkubátorech

napodobných odděleních pečují spolu se

sestrami alékaři imaminky.

Dětem hrají cédéčka

„Zcela však chápu, sjakými pocity matky

prožívají období těch několika měsíců, kdy

je jejich fyzický kontakt sdítětem minimální

nebo velmi omezený.“ Především začínající

sestřičky se musejí popříchodu naoddělení

učit, že pokud některá zmaminek nechce

vprvním období popředčasném porodu své

dítě vidět, není to tím, že by byla krkavčí

matka. Je vtom směsice strachu, poporod-

ního stresu aobav oživot dítěte najednou.

Vytvářet si ktakové mamince odpočátku

pozitivní vztah patří kvelké profesionalitě

zdejšího personálu.

„Doporučuje se alespoň hlasový kontakt,

necháme maminku, tatínka, prarodiče nebo

sourozence pořídit nahrávku jejich hlasů.

Třeba vyprávění nebo zpěv, adětem vinkubá-

torech pak tahle cédéčka pouštíme,“ potvrzují

sestry naoddělení. Zvuk hlasů matky anej-

bližších vnímá dítě ivděloze, tady si prý zprvu

nanahrávky zvyká, ale postupně je dokonce

vyhledává. Když se díváte namalé lidské tě-

líčko, které ještě před pár dny nemělo ani 500

gramů, vyvstane vám namysli, jaká očekávání

vyvolávají zdejší lékaři apersonál obklopení

nejmodernější technikou, vrodičích, kteří jsou

vnečekaně obtížné situaci.

Sponzoři velcí imalí,

všichni jsou vítáni

Bez přispění sponzorů adrobnějších dárců

se ani vOlomouci neobejdou, jsou ipro ně

důležitou posilou. Významnou pomocí byla

investice, kterou zprostředkovalo Konto

BARIÉRY. „Spolupracovali snámi voblasti

Norských fondů, všechna perinatologická

oddělení vrepublice včetně našeho dostala

inkubátory, plicní ventilátory adalší vybave-

ní vcelkové hodnotě asi 26 milionů korun,“

připomíná Lumír Kantor.

Zcela kuriózní, ale bezpochyby přínosný

byl sponzorský dar, najehož začátku byl tele-

fonát účetního. „Oznámil mi, že mě navštíví

pán ten aten adá nám peníze. Pán opravdu

přišel aptal se, co bychom potřebovali. Zkusil

jsem být neskromný arovnou navrhl inku-

bátor. Pán jen poznamenal, že mám zavolat

účetnímu avyřídit to sním. Upozornil jsem

ho, že je to minimálně 650 ti síc korun. Nic

nenamítal. Dozvěděl jsem se, že je to majitel

heren. Netvrdím, že nějak zásadně změnil

můj pohled naherny, každopádně si však

jeho přístupu velice cením.“

Zúplně jiného šuplíku jsou miniaturní

sponzorské příspěvky. Kdysi snimi začala

starší paní, která nabídla, že by pro novo-

rozence pletla čepičky aponožky. Když

se rozhlédnete poinkubátorech, většina

zdětí je nasobě má. Paní si nechala poslat

rozměry azačala novorozenecké oddělení

pravidelně zásobovat. Když později ojejí

aktivitě napsaly místní noviny, přihlásily se

další pletařky, které dnes už nezásobují jen

novorozenecké oddělení vefakultní nemoc-

nici. Ročně se spotřebuje padesát šedesát

novorozeneckých úpletů.



Delší verze článku nawww.muzes.cz

PORODNÍ VÁHA NĚKTERÝCH DĚTÍ

se volomouckém neonatologickém centru

pohybuje ipod 500 gramů.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Nezodpovězená

otázka

Když jsem vroce 2009 nastoupila

naministerstvo zdravotnictví, zajímala

jsem se kromě jiného iopráci apostavení

etické komise ministerstva. Požádala

jsem opředložení materiálu, který by

dokumentoval její dosavadní činnost.

Zajímala mě témata, kterými se zabýva-

la či zabývá, náplň její práce ajejí cíle.

Když byl požadovaný materiál zpracován

ajá se sním seznámila, byla jsem velmi

nemile překvapena. Veškerá činnost se

zaněkolik let fungování komise skládala

pouze ze dvou nebo tří akcí. Výjezdních.

Dozahraničí. Tématem těchto zasedá-

ní byla otázka klonování avyužívání

embryonálních buněk. Nic jiného etická

komise neřešila ačasem přestala vyvíjet

jakoukoliv činnost.

Voblasti zdravotnictví je mnoho otázek

etického charakteru, které by se beze-

sporu měly objevit vnáplni práce tohoto

ministerského orgánu. Navrhovala jsem

například práci lékaře spacientem.

Komunikaci snemocným ne jako sdia-

gnózou, číslem, ale jako slidskou bytostí.

Navrhovala jsem zabývat se tématem

náhradních matek pro ty páry, kde žena

znějakých důvodů nemůže donosit své

dítě. Dalším velkým tématem by beze-

sporu mělo být itéma péče, respektive

záchrany nedonošených apředčasně

narozených dětí – kde jsou etické limity.

Naše země patří mezi ty státy, kde je

úmrtnost novorozenců velmi nízká.

Naši lékaři (anejen naši, ale iti zvysoce

rozvinutých zemí) dokáží zachránit idítě,

jehož porodní váha je extrémně nízká.

Boj lékařů ozachování lidského života je

obdivuhodný. Lékařům zato vzdáváme

hold, smekáme před jejich schopnostmi.

Matky těchto dětí jsou lékařům nesmírně

vděčné. Nicméně se nabízí otázka, zda

tyto děti budou moci žít plnohodnotný

život bez zdravotních následků. Neexistují

samozřejmě ještě žádné statistiky, které by

vyhodnocovaly, jestli zachráněné, doslova

vypiplané děti nebudou mít vdospělosti

zdravotní problémy, které by přímo souvi-

sely sjejich nízkou porodní váhou.

Někdo může namítat, že ise zdravotním

handicapem se dá žít. Ano, to je jistě prav-

da. Ale pravda je jistě ito, že takový život

vůbec není jednoduchý. Život shandicapem

je náročný, ikdyž může být přínosný. Ale

ruku nasrdce – vy, kteří shandicapem

žijete, chtěli byste, aby ivaše dítě žilo tak,

že se celý život bude potýkat snemocí nebo

jejími následky…?



Autorka je senátorka.

PRIMÁŘ

LUMÍR KANTOR

potvrzuje,

že kdo jednou

knejmenším

narozeným

dětem

„přičichne“,

už nechce odejít.