Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

můžeš / číslo 1 - 2013
13
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
objevuje už itrend, že oděti vinkubátorech
napodobných odděleních pečují spolu se
sestrami alékaři imaminky.
Dětem hrají cédéčka
„Zcela však chápu, sjakými pocity matky
prožívají období těch několika měsíců, kdy
je jejich fyzický kontakt sdítětem minimální
nebo velmi omezený.“ Především začínající
sestřičky se musejí popříchodu naoddělení
učit, že pokud některá zmaminek nechce
vprvním období popředčasném porodu své
dítě vidět, není to tím, že by byla krkavčí
matka. Je vtom směsice strachu, poporod-
ního stresu aobav oživot dítěte najednou.
Vytvářet si ktakové mamince odpočátku
pozitivní vztah patří kvelké profesionalitě
zdejšího personálu.
„Doporučuje se alesphlaso kontakt,
necháme maminku, tatínka, prarodiče nebo
sourozence pídit nahvku jejich hlasů.
eba vypvění nebo zpěv, adětem vinkubá-
torech pak tahle cédéčka pouštíme,“ potvrzu
sestry naodlení. Zvuk hlasů matky anej-
blších vnímá dítě ivděloze, tady si prý zprvu
nanahrávky zvyká, ale postup je dokonce
vyhledá. Když se váte nama lids-
čko, které jed r dny nelo ani 500
gramů, vyvstane vám namysli, jaká oče
vyvova zdejšíkaři apersonál obklope
nejmodernější technikou, vrodích, kteří jsou
vnečekaně obtížné situaci.
Sponzoři velcí imalí,
všichni jsou vítáni
Bez přispění sponzorů adrobnějších dárců
se ani vOlomouci neobejdou, jsou ipro ně
důležitou posilou. Významnou pomocí byla
investice, kterou zprostředkovalo Konto
BARIÉRY. „Spolupracovali snámi voblasti
Norských fondů, všechna perinatologická
oddělení vrepublice včetně našeho dostala
inkubátory, plicní ventilátory adalší vybave-
ní vcelkové hodnotě asi 26 milionů korun,“
připomíná Lumír Kantor.
Zcela kuriózní, ale bezpochyby přínosný
byl sponzorský dar, najehož začátku byl tele-
fonát účetního. „Oznámil mi, že mě navští
pán ten aten adá nám peníze. Pán opravdu
přišel aptal se, co bychom potřebovali. Zkusil
jsem být neskromný arovnou navrhl inku-
bátor. Pán jen poznamenal, že mám zavolat
účetnímu avyřídit to sním. Upozornil jsem
ho, že je to minimálně 650 ti síc korun. Nic
nenamítal. Dozvěděl jsem se, že je to majitel
heren. Netvrdím, že nějak zásadně změnil
můj pohled naherny, každopádně si však
jeho přístupu velice cením.“
Zúplně jiného šuplíku jsou miniaturní
sponzorské příspěvky. Kdysi snimi začala
starší paní, která nabídla, že by pro novo-
rozence pletla čepičky aponožky. Když
se rozhlédnete poinkubátorech, většina
zdětí je nasobě má. Paní si nechala poslat
rozměry azačala novorozenecké oddělení
pravidelně zásobovat. Když později ojejí
aktivitě napsaly místní noviny, přihlásily se
další pletařky, které dnes už nezásobují jen
novorozenecké oddělení vefakultní nemoc-
nici. Ročně se spotřebuje padesát šedesát
novorozeneckých úpletů.
Delší verze článku nawww.muzes.cz
PORODNÍ VÁHA NĚKTERÝCH DĚTÍ
se volomouckém neonatologickém centru
pohybuje ipod 500 gramů.
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Nezodpovězená
otázka
Když jsem vroce 2009 nastoupila
naministerstvo zdravotnictví, zajímala
jsem se kromě jiného iopráci apostavení
etické komise ministerstva. Požádala
jsem opředložení materiálu, který by
dokumentoval její dosavadní činnost.
Zajímala mě témata, kterými se zabýva-
la či zabývá, náplň její práce ajejí cíle.
Když byl požadovaný materiál zpracován
ajá se sním seznámila, byla jsem velmi
nemile překvapena. Veškerá činnost se
zaněkolik let fungování komise skládala
pouze ze dvou nebo tří akcí. Výjezdních.
Dozahraničí. Tématem těchto zasedá-
ní byla otázka klonování avyužívání
embryonálních buněk. Nic jiného etická
komise neřešila ačasem přestala vyvíjet
jakoukoliv činnost.
Voblasti zdravotnictví je mnoho otázek
etického charakteru, které by se beze-
sporu měly objevit vnáplni práce tohoto
ministerského orgánu. Navrhovala jsem
například práci lékaře spacientem.
Komunikaci snemocným ne jako sdia-
gnózou, číslem, ale jako slidskou bytostí.
Navrhovala jsem zabývat se tématem
náhradních matek pro ty páry, kde žena
znějakých důvodů nemůže donosit své
dítě. Dalším velkým tématem by beze-
sporu mělo být itéma péče, respektive
záchrany nedonošených apředčasně
narozených dětí – kde jsou etické limity.
Naše země patří mezi ty státy, kde je
úmrtnost novorozenců velmi nízká.
Naši lékaři (anejen naši, ale iti zvysoce
rozvinutých zemí) dokáží zachránit idítě,
jehož porodní váha je extrémně nízká.
Boj lékařů ozachování lidského života je
obdivuhodný. Lékařům zato vzdáváme
hold, smekáme před jejich schopnostmi.
Matky těchto dětí jsou lékařům nesmírně
vděčné. Nicméně se nabízí otázka, zda
tyto děti budou moci žít plnohodnotný
život bez zdravotních následků. Neexistu
samozřejmě ještě žádné statistiky, které by
vyhodnocovaly, jestli zachráněné, doslova
vypiplané děti nebudou mít vdospělosti
zdravotní problémy, které by přímo souvi-
sely sjejich nízkou porodní váhou.
kdo může namítat, že ise zdravotním
handicapem se dá žít. Ano, to je jistě prav-
da. Ale pravda je jistě ito, že takový život
bec není jednoduchý. Život shandicapem
je náročný, ikdyž může býtínosný. Ale
ruku nasrdce vy, kteří shandicapem
žijete, chtěli byste, aby ivaše žilo tak,
že se celý život bude pokat snemonebo
jemi následky…?
Autorka je senátorka.
PRIMÁŘ
LUMÍR KANTOR
potvrzuje,
že kdo jednou
knejmenším
narozeným
dětem
„přičichne“,
nechce odejít.
Můžeš