Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

18

můžeš / číslo 1 - 2013

20 LET KONTA BARIÉRY

grant naléčbu pacientů ze střední avý-

chodní Evropy. Budinští vyrazili víceméně

navlastní pěst doRakouska. Nadšená pod-

pora pro lidi zpostkomunistického státu se

projevovala kromě jiného itím, že ošetřující

lékař ubytoval Míšova otce usebe vbytě.

Bohužel ani tento zákrok nevedl keký-

ženému výsledku, protože poškození bylo

vmozkové kůře příliš hluboko. Objevuje se

návrh, že další možností je radiochirurgie.

Doktorka Vladárová navázala kontakt

s lékařským pracovištěm ve Švédsku, které

mělo k dispozici Leksellův gama nůž. Míšovi

rodiče se zároveň obraceli se žádostmi o po-

moc na různé organizace. Pozitivní nálada

jara 1990 jim přitom vycházela vstříc. Azde

přichází poprvé nascénu Nadace Charty

77. Vtomto případě se trochu rozcházejí

vzpomínky jednotlivých aktérů, jak kprv-

nímu kontaktu vlastně došlo. Každopádně

klíčovou postavou se stal profesor František

Janouch. Uznávaný jaderný fyzik, který

ponucené emigraci zČeskoslovenska v70.

letech získal švédské občanství.

Vesvé nové domovině založil Nadaci

Charty 77, aby mohla podporovat disident-

ské aktivity Charty 77. Shodou okolností

došlo kzaložení nadace vestejném roce, kdy

se narodil Míša Budinský, tedy vroce 1978.

Přínos profesora Janoucha

Profesor František Janouch vzpomíná, že

manželé Budinští poslali dopis švédskému

velvyslanci vPraze Larsi Aake Nilsonovi se

žádostí opomoc. „Velvyslanec mi dopis pře-

poslal doStockholmu skrátkým průvodním

listem,“ říká. „Nadace Charty 77 se rozhodla

zkusit natuto operaci nasbírat peníze mimo

své fondy aběžné sbírky. Když bylo nasbí-

ráno asi 15 tisíc USD zpotřebných 20 tisíc,

požádali jsme slovenského povereníka zdra-

votníctva, aby také přispěli. Pokud si správ-

ně pamatuji, poslalo slovenské povereníctvo

zbývající čtyři až pět tisíc dolarů somluvou,

že to trvalo dlouho.“

To už ale profesor Janouch dojednal

termín operace vKarolinské nemocnici. Ten

byl stanoven na30. srpna 1990. Naoperaci

bylo nasbíráno asi 28 tisíc USD. Zrodil se

tak nápad, že zbývající peníze by se mohly

stát základem pro zakoupení Leksellova

gama nože doČeskoslovenska. Vždyť pa-

cientů, kteří by zákroky naněm potřebovali,

je řada, aneustálé hledání peněz nadílčí

operace by bylo neefektivní.

Mezitím ale Michal odcestoval doŠvéd-

ska. „Všechno to bylo hrozně rychlé,“ vzpo-

míná paní Budinská. „31. května profesor

Christer Lindquist určil termín operace

aběhem tří měsíců bylo hotovo!“ Michal

byl docela mladý, aby to všechno kolem

sebe úplně vnímal. Navíc mu okolí tajilo

závažnost jeho stavu ito,že jede naoperaci.

Ta byla mimochodem tak šetrná, že mohl

jet druhý den domů. „Pamatuji si, že vté

nemocnici to bylo úplně jiné, než jsem znala

ze zdravotnictví tady,“ pokračuje paní Bu-

dinská. „Všechno moderní ahezké. Ipřístup

lidí byl úplně odlišný.“ Jinak ale Michal už

snámahou loví vpaměti, zníž vyčnívá jen

jeden zážitek: „Zpátky ze Stockholmu jsme

letěli letadlem, to byl můj první let. Poná-

vratu mě pak zaskočil zájem novinářů.“

ZMichala se stal symbol

Samotnému Michalovi ale zákrok nespl-

nil vše, co se odněj očekávalo. Všechny

problémy totiž neustoupily, ikdyž stav byl

relativně stabilní. Vrátil se doškoly, pak

pokračoval naobchodní akademii, kde

úspěšně složil maturitu. Chvíli pracoval, ale

vzhledem kjeho zdravotnímu stavu to bylo

příliš namáhavé. Takže je dnes doma vinva-

lidním důchodu. Odění kolem se však zají-

má, baví ho historie, apředevším se věnuje

svému velkému hobby – lepení plastikových

modelů. Onich se baví smnohem větším

zájmem než odobách před dvaceti lety.

Popularita měla své světlé istinné stránky.

Nadšený nebyl ani ztoho, že jeho jméno pak

nesla sbírka – Konto Míša. „Spolužáci namě

pokřikovali, když jsem byl vtelevizi. Někdo

si myslel, že ty vybrané peníze dostanu já.“

Přesto se stal symbolem.

Později Michalovo jméno zaštítilo sbírku

napřístroj, pod kterým on osobně nikdy

Se zhruba tisícovkou ročně odoperovaných

pacientů jde dnes onejvytíženější přístroj

tohoto typu nasvětě.



DANICA VLADÁROVÁ

je stále Michalovou lékařkou

abyla první vČeskoslovensku,

jejíž pacient podstoupil podobný zákrok.