Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

20
můžeš / číslo 1 - 2013
VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY
Text: PAVEL HRABICA
Foto: JAN ŠILPOCH
P
říběh sochařky Jaroslavy Brychto-
vé amalíře Stanislava Libenského
(zemřel 2002) je stejně tak příběhem
českým jako příběhem světovým.
Napřelomu 50. a60. let, už jako dva
zralí lidé iumělci, spojili své osobní, profesní
aumělecké životy. Postupem let se znich
stala jedna znejcennějších „značek“ vesvětě
uměleckého skla. Zaosmaosmdesátiletou
Jaroslavou Brychtovou jsme se vydali doŽe-
lezného Brodu.
Váš tatínek pracoval se sklem, vyráběl
malé tavené figurky, ale to prý nebylo
nic pro vás… Přesto jste nasklo nezane-
vřela.
Opravdu jsem nechtěla dělat figurky. Tatí-
nek byl totiž humorně založený afigurky
humor vyžadovaly. Já byla spíš taková fádní.
Šla jsem nejdřív studovat UMPRUM, vté
době jsem ale se sklem už zkoušela praco-
vat. Při zkouškách jsme zjistili, že jde tavit
například malý reliéf. NaUMPRUM jsem
se zaměřila nasklo, ale pak jsem přešla
naakademii nasochařství kJanu Laudovi.
Tam jsem už jen modelovala. Jenže skla
jsem se nevzdala. Nechtěla jsem se zabývat
rytím abroušením, takže jsem přivítala,
když se vŽelezném Brodě – byla jsem právě
večtvrtém ročníku – začalo budovat středis-
ko litého abroušeného skla. Lité sklo vsobě
skýtalo zpohledu sochaře docela zajímavé
naděje. Dokonce jsem jako svou diplomo-
vou práci vytvořila skleněný reliéf natéma
jihočeských rybářů. To byla moje první větší
samostatná práce. Předtím jsem si ještě
vyzkoušela odlité ruce.
Vzpomenete si naprvní společnou práci
se Stanislavem Libenským?
Když Stanislav přišel doŽelezného Brodu
nazdejší sklářskou školu, já byla ještě vdaná,
on ženatý. Pracovala jsem vŽeleznobrod-
ském skle, on byl ředitelem školy, obě strany
spolu úzce spolupracovaly. Vzpomínám si,
jak najeho stole ležela miska vetvaru hlavy.
Zeptala jsem se, jestli bych to mohla zkusit, ale
veskle. To byla naše první společná věc, někdy
vpolovině 50. let. Udělala jsem ji donegativní
formy, povedla se, atím všechno začalo.
Podílela jste se mj. navybudování poz-
dějšího sklářského střediska, kde jste
pak společněsmanželem vytvářeli svá
díla. Bylo to složité?
Se Stanislavem jsme předtím nějakou dobu
putovali poŽelezném Brodě snaším ate-
liérem. Sídlili jsme třeba vezrušené fabrice
nakovové dětské postýlky, ataky vhospodě.
Doma vesklepě jsem měla malou sklářskou
pec, osmdesát napadesát centimetrů, byl
to svatební dar odmého dědečka. Pak jsem
ji odvezla dopodniku, ale časem už byla
nanaše práce malá. My jsme některé věci
tavili vpecích navypalování malovaného
skla, ale taky jsme jich dost poničili, protože
malované sklo se vypaluje při nižší teplotě
než sklo tavené. Práce vestředisku byla
nazačátku složitá vtom, že se hledaly cesty
ametody. VŽelezném Brodě se navazovalo
natradici německých sklářů, ti pracovali
hodně solovnatým sklem, dávali olova dosu-
roviny až čtyřicet procent. Olovo způsobuje,
Alchymie skla
Jaroslava Brychtová:
JAROSLAVA BRYCHTOVÁ
vjedné zhal bývalé textilní továrny,
kde je dnes Galerie Libenský – Brychtová.
VŽelezném Brodě se
navazovalo natradici
německých sklářů,
ti pracovali hodně
solovnatým sklem,
dávali olova dosuroviny
až čtyřicet procent.
Olovo způsobuje, že
sklo má výraznou čirost,
ataké se dá tavit při
nižších teplotách.
■ Příběh sochařky amalíře je příběhem světovým.
■ Jeden znejvětších objektů – Řeka života – pro Expo vÓsace měřil dvacet sedm metrů.
■ Značka Libenský – Brychtová je mnohem proslulejší vesvětě než vČesku.
Můžeš