Strana 6
REFLEKTOR
Zdravá společnost
pečuje o slabé
Sduchovním a vysokoškolským pedagogem
Václavem Venturou o lékařské etice, dnešních studentech
medicíny a vztahu společnosti k lidem s postižením.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Jak jste se dostal od teologie
klékařské etice?
Na počátku 90. let jsem vystoupil
jako divák při přednášce a byl jsem
následně osloven moderátorem, zda
bych se s ním nechtěl podílet na za-
kládání Ústavu lékařské etiky na
1. lékařské fakultě UK. Tak jsem
řekl, proč ne… I když jsem měl i jiné
pracovní závazky.
To jsou takové náhody. Někdy se
na něco zeptáte z hlediště a jste pak
učitelem něčeho nového, čemu se
věnujete třicet let. (směje se)
Tři dekády už se dají snadhle-
dem hodnotit. Všiml jste si za tu
dobu ustudentů medicíny něja
-
kého posunu ve vnímání lékařské
etiky?
Posun jsem zaznamenal veliký.
Do poloviny 90. let se dalo hovořit
o nadšení, přednášky z etiky plnily
obrovskou posluchárnu, kde pano-
vala velmi živá atmosféra. Kolem
roku 1996 přišel zvrat, změna. Ne-
tuším, čím se to mohlo stát. Poslu-
chači se rozdělili na třetiny. Jednu to
baví, druhé je úplně jedno, jestli budu
mluvit o zelenině nebo o čemkoliv
jiném, a třetí cítí úplný odpor – nej-
raději by předmět zrušili, protože ho
považují za zbytečný. Ale dá se říci,
že poslední dobou nastalo jakési
uklidnění a studenti začínají etiku
vnímat zase pozitivněji. Možná jsou
to určité vlny – nadšení, útlum a opět
určitý zájem.
Když se setkám se svými bývalými
žáky, kteří už jsou lékaři, potvrzují
mi, že vidí v praxi, jaký má lékařská
etika smysl a že teprve teď začína-
jí chápat, jaký měl ten předmět vý-
znam.
Ten zlom si skutečně nelze ničím
vysvětlit?
Opravdu nemám vysvětlení, i když
se o tom s kolegy hodně bavíme.
Bylo to pro mě překvapující. Možná
se něco změnilo v celkové atmosféře
společnosti. Preferovaly se jiné hod-
noty, zvlášť v ekonomické sféře – se-
beprosazování, soutěžení a vyhrává-
ní. To s tím možná souvisí, ale nechci
říct, že je to vysvětlení.
Teď už jste optimističtější?
Ano, teď se to začíná opět vyrovná-
vat – zvlášť po tom, co jsme začali
s etikou v praxi. To znamená, že cho-
díme na určité kliniky a do ústavů.
Tam to studenti vnímají pozitivně.
Teoretická část ze třetího ročníku je
třeba moc bavit nemusí, ale v tom
praktickém prostoru jsou spokojeni.
Začínali jsme na revmatologii, pak
jsme navázali spolupráci i s Jedlič-
kovým ústavem, což vzešlo z do-
hody mezi tehdejším ředitelem JÚŠ
doktorem Janem Pičmanem a před-
nostou našeho ústavu docentem
Paynem, kteří se znali už z minulos-
ti. Vzpomínám na velmi hezké se-
tkání, kterému byla přítomna i teh-
dejší pracovnice sdružení Asistence
Markéta Francová, která pak začala
organizovat setkání našeho seminá-
ře mediků s lidmi, kteří mají nějaké
tělesné postižení.
Jaké byly ohlasy od studentů,
kteří možná poprvé vživotě měli
možnost bavit se svozíčkářem?
Mnozí říkali, že o té problematice
vlastně vůbec nic nevěděli. Větši-
na neměla tušení a znalosti měli
jen teoretické, například z televize.
Když se setkali naživo s konkrétním
člověkem, bylo to pro ně objevné.
Ovlivnilo je to a pomohlo. Někteří se
pak přihlásili do služeb osobní asis-
tence, zejména dívky, které na medi-
cíně převažují.
Získáte zkušenost, která vás nemů-
že neovlivnit. Sílu a duševní bohatství
lidí s postižením prostě nemůžete
přehlédnout. Navíc lépe pochopíte
i sociální a ekonomické aspekty živo-
Získáte zkušenost, která vás nemůže
neovlivnit. Sílu a duševní bohatství
lidí s postižením prostě nemůžete
přehlédnout.