Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

ŽIVOT

Hokej

je minulost

Snárodním týmem

reprezentoval roku 1994 Českou

republiku vledním hokeji na

zimních olympijských hrách

vLillehammeru. Jan Alinč ijeho

rodina čekali, že skoncem

úspěšné sportovní kariéry začne

nový život. To se opravdu stalo,

ovšem úplně jinak. Vdůsledku

úrazu usedl na vozík.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Profesionální hru pověsil Jan (48) na

hřebík v roce 2018. Důvodem byl

mimo jiné i strach ze zranění. Dál si

však občas chodil zahrát s bývalými

spoluhráči a kamarády in-line hokej.

V květnu 2019 během jednoho ta-

kového zápasu upadl na záda a po-

ranil si krční páteř.

„Nebylo to nic extrémního, ta-

kových pádů jsem za kariéru zažil

spoustu,“ líčí Jan Alinč zlomový oka-

mžik. „Jenže já už měl krk načatý

z minulosti. Před časem jsem upadl

podobně a začal mě brnět malíček.

Magnetická rezonance ukázala, že

mám obratel v oblasti C5-6 posu-

nutý do míchy. Díky intenzivní re-

habilitaci se vše po měsíci a půl pod

vedením Vladimíra Brejchy srovnalo.

Bohužel jsem nevyslyšel jeho dopo-

ručení, abych šel na operaci. Tehdy

mi to znělo jako riskantní krok…

Takže když jsem tomu inkriminova-

nému místu uštědřil další náraz, bylo

to fatální.“

Když jsme spolu domlouvali schůz-

ku, bylo znát, že je k novinářům nedů-

věřivý. Zpočátku si dokonce myslel,

že si z něj chce někdo udělat legraci.

„Mám své zkušenosti. Po mém úrazu

se v novinách a na internetu objevilo

několik senzacechtivých článků, kte-

ré psaly i o tom, jak jsem utrpěl úraz

hlavy, že nekomunikuji a podobně. Já

přitom byl celou dobu zcela při vědo-

mí a všechno jsem vnímal. Jen jsem

se uzavřel do kruhu rodiny, což je,

myslím, pochopitelné. Někdo si asi

potřeboval přivydělat na cizím ne-

štěstí, tak ať si tu almužnu užije…“

Počáteční nedůvěru vcelku rychle

překonal fakt, že se bude zpovídat

redaktorovi na vozíku. Jan se i po

roce a půl s novou životní etapou te-

prve sžívá, a tak ocení porozumění.

„Některé věci se lidem bez osobní

zkušenosti těžko vysvětlují. Navíc po

tom, co se psalo, se mnozí ostýchali

za mnou přijít. Netušili, v jakém budu

stavu. Ukáže se, kdo je pravý kama-

rád. Někdo má hrozný problém se

chovat normálně, nikdy se s něčím

podobným nesetkali,“ líčí. Manželka

Cvičí hlavně on

sám, ale najde si

i čas na psa.