Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

cítím, že to není jako ve čtyřiceti.

Když přijdu domů, všechno mě bolí.

Sednu si, nohy si dám nahoru, odpo-

čívám. Je to náročné,“ přiznává.

VNITŘNÍ PŘESVĚDČENÍ

Takových lidí, jako je Radka Kolá-

řová, je jistě ve zdravotnictví víc.

Ostatně i současná situace, kdy spo-

lečností hýbe koronavirus, ukazuje,

že i profese sanitáře je zkrátka pro

srdcaře. Tedy pro lidi, kteří nehledí

na peníze, ale svou práci vnímají tak

trochu jako poslání. Právě takové lidi

vyhledává i nadřízená Radky Kolá-

řové, ředitelka Vividus Medical Brno

Hana Cahová.

Také z jejího postoje je zřejmé, že

jí jde o jediné – o pacienta. A že péče

o něj je naprostou prioritou. I pro-

to tu sanitáře odměňují stejně jako

ošetřovatele, byť pro to, abyste se

jím mohli stát, stačí absolvovat „jen“

sanitářský kurz. „Ve zdravotnictví je

obecně problém získávat jakékoliv

pracovní síly a týká se to nejen sa-

nitářů, ale i ošetřovatelek. My mezi

těmito profesemi neděláme rozdíl,

bereme všechny jako ošetřovatelský

personál,“ podotýká.

Momentálně mají pro 75 pacientů

zaměstnanců dostatek, ale nebývá

tomu tak vždy. Důležité totiž je, aby

si sedl celý tým. „Hodně lidí si myslí,

že tuto práci zvládne, ale když přes-

ně zjistí, co všechno pozice sanitáře

obnáší, vzdají to. Nemají na to buď

psychicky, nebo fyzicky, a proto je na

této pozici poměrně velká fluktuace,“

hodnotí paní ředitelka.

I proto, že ví, jak náročná práce sa-

nitářů a ošetřovatelů je, si lidí, kteří

na svém postu vydrží léta, nesmírně

váží. Někteří jsou v ošetřovatelských

službách po celý život, jiní k této prá-

ci dospějí díky životním zkušenos-

tem či po těžkém životním období.

„To je také případ paní, která si udě-

lala sanitářský kurz až poté, co pe-

čovala o svou maminku a zjistila, že

chce být nápomocná i jiným lidem.

U nás je jen na půl úvazku, působí

totiž profesně v úplně jiné sféře, ale

ta práce ji naplňuje a dobíjí,“ vyprá-

ví Hana Cahová a zmiňuje také pří-

běh mladé dívky, jež nastoupila jako

výpomoc do kuchyně. Prostředí, ve

kterém se ocitla, ji nakonec přivedlo

k tomu, že se rozhodla udělat si sani-

tářský kurz a jít mezi pacienty. „Ano,

ta práce není pro veřejnost oslnivá,

nemá punc jedinečnosti, ale zároveň

platí, že člověk pro ni musí být vnitř-

ně rozhodnutý, musí ji chtít dělat,“

dodává ředitelka.

Radku Kolářovou paní ředitelka

oceňuje jako stálici, bez kterých se

podobná zařízení zkrátka neobe-

jdou. „Usměvavá, přímá, emotivní,

když se jí něco nelíbí, řekne to. Nikdy

jsem ji neviděla se mračit, a to ani

ve chvílích, kdy má plné ruce prá-

ce. Obvykle slouží holky ve čtyřech.

Když tu jedna z nich není, ty jedny

ruce opravdu chybějí. Vím, že jsou

dny, které jsou pro ošetřující perso-

nál velmi náročné. Nikdy také nevíte,

co ten který den přinese, jestli ne-

bude nutné volat sanitku, kolik toho

budou pacienti potřebovat. I pestrost

je ale to, co je na této práci přitažlivé,“

shrnuje závěrem.



Ředitelka

Hana Cahová

si práce sanitářů

i ošetřovatelů

velmi váží.