Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

České duše

a jiné problémy

Se zkušeným psychiatrem

MUDr. Jiřím Krombholzem o málokdy

zmiňovaných souvislostech našeho života

i bolestech, které nevyřeší operační sál.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Souhlasil byste snázorem, že my

Češi jsme poslední dobou stále

více ufňukaní, že nás zaskočí

skoro každá trochu složitější

životní situace?

Asi ne všechny, ale je pravda, že jis-

tého bolestínství přibývá. Možná je

to tím, že jsme dlouho žili ve světě,

který měl jistá ohrazení, která jsme

s příchodem nového systému zbou-

rali. Ocitli jsme se v obrovském, ně-

kdy se zdá až nekonečném prostoru

a znejistěli. K tomu přispívá i zcela

jiná sociální situace. Zatímco dříve

platilo „práci dostaneš, i kdybys ji

nechtěl“, nyní se prostě musíme sna-

žit. Pro řadu lidí je to zdroj úzkosti.

Nemáme v sobě nacvičenou schop-

nost samostatně řešit těžší okamži-

ky, a tak si stěžujeme, že nám někdo

ubližuje. Teprve přicházející genera-

ce se naučila dívat na život jinak.

Atyto faktory vedou ktomu, že

návštěvníků ordinací psychiatrů

přibývá?

Není to tak, že by přibývalo dušev-

ně nemocných. Ale roste počet lidí,

kteří mají pocit, že potřebují nějakou

péči. Prostě některé problémy, které

se nedaří nebo neumíme řešit věcně,

se snažíme přesunout mezi nemoci,

medicinalizovat je, protože nemoc

omlouvá. Je to do jisté míry útěk před

realitou. Jde o známou reakci – mám

potíže, začne mě bolet břicho nebo

trpím nespavostí nebo začnou bolet

záda.

Víte, ony se podobně chovají i in-

stituce, známe třeba termín „chro-

nická nezaměstnanost“, jako by šlo

opravdu o nemoc. Známe tendence

označit za nemoc třeba menstruaci.

Tyto záměny a přesuny jistých jevů

mezi choroby totiž snímají odpověd-

nost a vlastně slouží k zakrytí pra-

vých příčin. A tak reagují i někteří

lidé – svůj neúspěch začnou připiso-

vat nemoci.

Osvědčená pravda nám říká,

že výchova, zejména v dětství a mládí,

je spojená s identifikací jedince

s určitou autoritou. Rodičů, učitelů,

třeba i trenérů ve sportu apod. Tedy

živých lidí, kteří jsou nablízku. Ale

nám už v polovině rodin chybí otec.

Kdo ho nahradí?

Psychiatr je

podle MUDr.

Krombholze stále

častěji partnerem

kotevřenému

rozhovoru

než lékařem

skrabičkou pilulek

vruce.