Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

ŽIVOT

Medikaci odmítá,

problémy si

nepřipouští

Libor Bohdanecký zHradce Králové naplnil

sen mnoha kluků astal se na řadu let

profesionálním hasičem. Narodily se mu

tři děti, sportoval avedl aktivní život.

Ničeho ztoho se nehodlá vzdát ani dnes.

Jen se on ajeho okolí museli vyrovnat

stím, že se před necelými dvěma roky

dostal po pracovním úrazu na vozík.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Hasičem se Libor (48) stal v pod-

statě náhodou, když hledal práci

v oboru chemie, kterou vystudoval

na vysoké škole. Nakonec ale u téhle

náročné a odpovědné profese zůstal

devatenáct let, s několikaletou pře-

stávkou, během které si vyzkoušel

také službu v řadách policie. Před

dvěma lety se mu však stala neho-

da během lezeckého výcviku hasičů

ve skalách. Po pádu si poškodil mí-

chu v oblasti pátého krčního obratle

a následky byly nesmlouvavé: ztráta

hybnosti dolních končetin a také vý-

razné postižení končetin horních.

Život se tak během okamžiku zá-

sadním způsobem změnil. Devět

měsíců strávil léčbou a rehabilitací.

Doma je teprve něco málo přes rok

a stále získává nové zkušenosti z na-

stalé situace. Zdá se však, že vše bere

optimisticky a s nadhledem. „Netrpím

žádným sentimentem po tom, co jak

bylo. Snažím se vplout zpátky do ži-

vota. Jak jde čas, tak se postupně vy-

rovnávám, že to nějak je a nemá cenu

špekulovat. I když začátky pochopi-

telně nebyly snadné. Vedl jsem před

manželkou různé řeči, byť v nad-

sázce. Takže mi tenkrát raději doma

gaučem zatarasili cestu na balkon ve

dvanáctém patře,“ směje se bezpro-

střední chlapík, který přes všechny

zážitky vypadá o deset let mladší, než

ve skutečnosti je.

METODA POSTUPNÝCH KROKŮ

Pomoc psychologa prý ani nepo-

třeboval: „Jen kvůli pojišťovně jsem

musel na psychiatrické vyšetření,

kde si poznamenali, že odmítám

medikaci a nepřipouštím si problé-

my. Přišlo mi absurdní, abych bral

nějaké prášky kvůli tomuhle. Když

to srovnám s tím, co jsem zažil jako

hasič, jakými příběhy museli projít

někteří lidé, u nichž jsme pomáhali

– povodně, dopravní nehody… Koli-

krát to bylo mnohem horší než moje

Kapitán ve

výslužbě mezi

hasiče stále patří.