Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

situace a každý se s tím musel nějak

vyrovnat. Víc by byl psycholog uži-

tečný pro ně i pro samotné hasiče. Já

jsem třeba hned v prvním roce svojí

práce zasahoval u deseti smrtelných

nehod,“ líčí Libor Bohdanecký.

„Doufat, že to jednou rozchodím,

můžu, ale neznamená to, že tomu

budu věřit. Zpočátku si asi člověk ne-

připouští, že jde o trvalý stav, ale čas

je hojivý. Chci dělat maximum pro to,

aby to bylo co nejlepší. Čekám a vě-

řím v pokrok v konkrétních menších

cílech – zlepšení pohybu rukou, ob-

lékání a zvyšování soběstačnosti,“

prozrazuje Libor svoji metodu. Nej-

aktuálnějším cílem je pro něj nácvik

nastupování a nakládání vozíku do

Doufat, že to jednou rozchodím,

můžu, ale neznamená to,

že tomu budu věřit.

auta. „Chci být co nejsamostatnější,

vadí mi, že především kvůli rukám

potřebuji z devadesáti procent něčí

asistenci. Člověk byl zvyklý na ne-

Můžeš