Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR/ ČLOVĚK A CHARITA

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Když ještě seniorské téma nebylo tak

populární jako dnes, zamýšlela se

doktorka Vlaďka Hejmová i se svým

manželem, co mohou udělat pro své

stárnoucí rodiče. Uvědomovali si, že

dobrým řešením není nějaký velký

Proč to děláte na náměstí?

odkládací ústav, ale pokud možno

příhodné místo v prostředí, které

nebude cizí. Tak se zrodil, už před

mnoha lety, Zelený ostrov. Našel se

vhodný objekt, existovala i předsta-

va, jak takovou oázu provozovat.

V letech po revoluci bylo takových

nápadů mnoho a jen málokterý se

uskutečnil. Z různých důvodů se ani

tento nakonec neproměnil ve sku-

tečnost. Ale skutečný zůstal zájem

Vlaďky Hejmové o problémy nejen

čistě medicínské. A to se neutajilo –

našly se další dvě aktivistky nespo-

kojené s kvalitou sociálních služeb

a zrodil se první stacionář pro děti

s postižením. V bývalé lékárně ve

středočeských Dobřichovicích se

povedlo cosi nevídaného – děti už se

nemusely vozit do Prahy. A ještě se

spojily s místní školou, takže ani od-

borná péče nebyla problém. „Do-

dneška vlastně nevím, jak se nám to

podařilo bez vyhlášek, zákonů a mi-

nisterských pokynů. Prostě jsme to

udělali a stacionář krásně fungoval.“

Lékařka si docela ráda vzpomíná

na atmosféru i mezi místními občany,

docela jinou, než často vidíme dnes –

inkluze se i díky některým politikům

stala úplně zbytečným tématem kon-

fliktů. Ale nejdůležitější bylo a je, že

tato zkušenost utvrdila dr. Hejmovou,

že prostor pro dobré nápady a pomoc

potřebným je obrovský. A dobré lidi,

dobré pomocníky není těžké nalézt.

Ve stacionáři se automechanik pře-

učil na sociálního pracovníka, paní

s těžkým osudem se po ztrátě vlast-

ních dvou dětí také přeškolila a ještě

nedávno byla hlavní duší projektu.

LEGENDÁRNÍ DŮM

Je to už trochu omšelé téma – v Řev-

nicích mají na náměstí široko daleko

známý Modrý domeček. Když v roce

2005 vypsalo město výběrové říze-

ní na využití objektu č. p. 3 na ná-

LÉKAŘKA NA MALÉM MĚSTĚ SI

VĚTŠINOU NELÁME HLAVU JEN

SMNOHA DIAGNÓZAMI SVÝCH

PACIENTŮ, ALE TAKÉ SJEJICH BĚŽNÝM

ŽIVOTEM. VORDINACI SE ZKRÁTKA

NEMLUVÍ JEN OBOLESTECH TĚLA,

RECEPTECH, RENTGENECH, ODBĚRECH

ANESCHOPENKÁCH, ALE TÉMĚŘ VŽDY

OSTAROSTECH VŠEDNÍHO DNE VŮBEC.

V Modrém

domečku by

se dnes mohly

vyučovat dva

důležité předměty

- solidarita

aneústupnost

před potížemi.