Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 5 - 2012

DO  TO BYL DĚTSKÝ VĚK

Kdo je Adolf Born

Narodil se 12. června 1930 vČeských

Velenicích vrodině železničáře. Hovoří

česky a německy. Vystudoval výtvarnou

výchovu na PF UK Praha. Považuje se za

nostalgického monarchistu.

Ilustroval takřka 400 knížek u nás

i ve světě. Podílí se pravidelně na

dobročinných aukcích Konta BARIÉRY.

Podílel se na kreslených filmech

pro děti i dospělé, jeho kresby jsou

součástí úvodních titulků filmů jako

Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec

vodníků vČechách, dvou epizod cyklu

o Básnících a dalších snímků. Celkem

spolupracoval na 62 filmech.

info

něco jiného. My jsme jako kluci seděli nad

mapou Paříže, neuměli jsme si názvy přečíst

francouzsky, ale koukali jsme, kam bychom

šli, kdybychom se tam dostali. To dnešní

generace vůbec nezná. Inteligentní lidé spolu

umějí žít bez ohledu navěk. Stejně svět spěje

vždycky khoršímu, ne klepšímu. Načlověka

nečeká vdalším vývoji nic příznivého.

Proč myslíte?

Třeba mezilidská komunikace. Veškerá

korespondence takové Boženy Němcové je

uhistoriků vkrabici. Kde bude internetová

komunikace dnešních generací? Zinternetu

stejně nic nezůstane, naše období je ztohoto

pohledu zánikové. Předcházející staletí může-

me posuzovat podle dochovaných písemností.

Díky markýze Marie de Sévigné, francouzské

šlechtičně, která tvořila literaturu tak, že psala

dopisy své dceři, máme dodnes podrobný ob-

raz 17. století, zvyků šlechty, oblékání, mravů,

stolování, jídel apodobně. Historikové zjejích

zápisků čerpají dodnes.

Něco snad ponás zbude, ne?

Jediné, oco mají lidé ještě zájem, jsou

péefka. Vyrábějí je, posílají, sběratelé je

sbírají. Jinak lidé dotek shistorií ztrácejí.

Řekněte dneska mladým lidem, aby přeložili

dočeštiny výrok běžný zaRakousko-Uher-

ska: Mutr pucovala fotrovi nagongu šláfrok.

Máma čistila tátovi nachodbě župan.

Jak vy si píšete se světem? Papírově,

nebo elektronicky?

Samozřejmě napapíru arukou. Přiznám,

že není-li zbytí, manželka, která internet

ovládá, přepíše mé ručně psané dopisy

dopočítače apošle.

Každoročně přispíváte doaukcí

Konta bariéry svými kresbami.

Proč jste ale nikdy svou tvorbu

nevyužil komerčně?

Obrazy dávám, protože je dávají iostatní

kolegové; když je někdo koupí, jen dobře.

Když jsme sMilošem Macourkem, dej mu

pánbů lehké nebe, udělali Macha aŠebesto-

vou, řekli jsme si, že je nebudeme používat

jinak, než jak byli stvořeni. Maximálně

doknížek, jako odkaz naknihu nebo kresle-

ný film, ale nikde ne komerčně. Tenhle slib

musím dodržet.

Kde dnes čerpáte nápady? Vminulosti,

nebo vás inspiruje idnešní doba?

Spíš ze vzpomínek, to řeknu otevřeně. Vy

dobře víte, že pro mě je nejlepší období

rakousko-uherské monarchie. První repub-

liku považuji už zaúpadek. Kvůli tomu se

namě nemůžete zlobit. Vždyť se podívejte:

Koloniální mocnosti daly kdysi svobodu

koloniím – adnes se tam lidé vraždí. To, co

bylo vybudované, leží vniveč, je vtros-

kách. Jednou dojde kmorálnímu soudu

koloniálních mocností, že opustily své

kolonie; příští generace je odsoudí, ikdyž

jen morálně. Netvrdím, že se tam vtěch

časech lidé nepobíjeli, ale mám dojem, že

mnohem méně.

Zvykli by si dnes lidé namonarchii?

Jistě. Vždyť napoměry vpolitice nadává

dnes kdekdo. Monarchie dávala lidem řád,

platila pravidla, akdyž někde postavili

silnici akolem stromořadí, stálo ještě zasto

let. AMasaryk adalší tuhle jistotu ařád

zničili. Pravda ale asi také je, že monar-

chie už byla dost oslabená, když se jim to

podařilo.

Vy asi máte hodně rád Vídeň,

nemýlím se?

Vídeň je naše hlavní město. Kdo by neměl

rád své hlavní město? Moje žena mě sice

školí, že Vídeň je prima, ale Praha je archi-

tektonicky zajímavější. Jenže Vídeň, ataké

Mnichov, jsou města nás Čechů. Mnichov,

tam celá generace utečenců žila, vBavor-

sku. Dotyk Bavorska aČech je tak blízký,

nerad používám výraz bratrský. Protože

bratrské vztahy můžeme mít jedině sTurky.

STurky?

Jsou to naši nejbližší příbuzní. Mají povahu

jako my. Mají totiž enormní smysl pro

humor aenormní smysl pro bordel jako

Češi. To je opravdu bratrský národ. Já tam

byl pětadvacetkrát třicetkrát, vím, očem

mluvím. Ať mi to císař pán odpustí. 

Jediné, o co mají

lidé ještě zájem, jsou

péefka. Vyrábějí je,

posílají, sběratelé je

sbírají. Jinak lidé dotek

shistorií ztrácejí.