Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 5 - 2012

speciální pedagogika. My sledujeme jazykově-

lingvistický pohled, respektujeme neslyšící

jako jazykovou akulturní menšinu. Máme svůj

vlastní jazyk. Já sama jsem to až donástupu

navysokou školu nevěděla. Používala jsem

svůj znakový jazyk idoma srodiči, ale vůbec

nic jsem oněm nevěděla. Až navysoké škole

jsem se oněm dozvěděla, dozvěděla jsem se

orozdílech mezi českým mluveným jazykem

ačeským znakovým jazykem. To je hlavní cíl

výzkumu znakového jazyka. Je to vlastně jazy-

ková katedra, hodně se to zaměřuje nalingvis-

tiku, asoučasně inapedagogiku.“

Jedním ze základních cílů vysokoškolské-

ho studia nafakultě je vtomto oboru sbli-

žovat svět neslyšících aslyšících, vytvářet

spojovací mosty mezi dvěma samostatnými

jazykovými kulturami.

Ale ani tady nebyly začátky nakonci

90. let snadné. Neslyšící studenti se zde

setkávali také snepochopením některých

přednášejících. Najedné zpřednášek filozo-

fie, která byla společná pro více oborů, přišli

stlumočnicí znakového jazyka. „Posadili

se doprvní lavice, tlumočnice se postavila

vedle přednášejícího. Ten se ale rozčilil,

že tlumočnice nasebe strhává pozornost

iostatních studentů, místo aby vnímali jeho

výklad, avykazoval neslyšící studenty istlu-

močnicí dozadních lavic.“

Dopadlo to tak, že dnes už mají neslyšící

přednášky filozofie oddělené. Při líčení této

epizody si uvědomíte, jak nepřekonatelnou

aněkdy nesmyslnou bariérou může být ne-

slyšení veslyšícím světě. Zcela jiná situace je

nakatedře, kde většina slyšících pedagogů

včetně ředitelky ovládá znakový jazyk. Kro-

mě toho zde působí tři stálí tlumočníci, kteří

se napřednáškách střídají.

Když komunikace vázne v rodině

Nepochopení, bariéry aproblémy však pro-

vázejí, jak Mgr.Radka Nováková upozorňuje,

ji istudující oboru ivevlastních rodinách.

Široko daleko vpříbuzenstvu Mgr.Radky

Novákové nikdo znakový jazyk nepoužíval

anepoužívá. Nejvíce si to uvědomovala astá-

le uvědomuje narodinných setkáních.

Vzpomíná, jak nasetkáních sedávala sro-

diči někde vkoutě avšichni tři si znakovali

sami pro sebe. Bariéra ticha mezi neslyší-

cími aslyšícími bývá vtakových případech

velká ivrámci rodiny, nejen vespolečnosti

jako takové.

„Vždycky jsem se divila, proč se ani

babička, maminka mé maminky, nenaučila

znakový jazyk. Jenže babička je zgenerace,

kdy se poneslyšících striktně vyžadovalo,

aby se učili mluvit, aznakování se zakazova-

lo. Takže já se sbabičkou nedomluvím, ato

je mi líto. Babička je pro mě nesrozumitelná.

Pro maminku ne, jsou nasebe zvyklé déle,“

vysvětluje Radka Nováková.

Podobně natom byli ijejí spolužáci, se kte-

rými vpočátcích oboru studovala. Sedm znich

mělo slyšící rodiče asourozence, ale znich se

znakový jazyk nikdo neučil, až později, když

dostudovali, se rodiče dvou spolužáků začali

se znakovým jazykem seznamovat. Radka

upozorňuje, že pro lidi, jejichž prvním jazy-

kem, tedy jazykem rodným, je znakový jazyk,

bude čeština vždy jazykem cizím.

„Já sama se češtinu učím stále, pořád sní

mám nějaké problémy. Neslyšící potřebují

češtinu, především vpsané formě, celý

život. Mluvená není tak směrodatná, ale

záleží, najaké úrovni avjaké míře se užívá

znakový jazyk, aby jeho prostřednictvím po-

chopili gramatická pravidla. Záleží natom,

jestli mají neslyšící svůj první jazyk dobře

osvojený. Pokud nemají znakový jazyk osvo-

jený nadobré úrovni, pak nemají načem

stavět, jsou vpodivném bezjazyčí, nemají

vžádném jazyce oporu. Jen pokud máte

nějaký jazyk jako svůj rodný, můžete se učit

další,“ uzavírá Mgr.Radka Nováková. 

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Naučit se alespoň

trochu mluvit

Sneslyšícím člověkem jsem se poprvé

setkala jako pěti- šestiletá holčička ubabič-

ky naprázdninách. Byla jsem sbabičkou

vmístním koloniálu apřed námi byl pán,

který vydával zvláštní zvuky aprodavačce

předal papír se seznamem věcí, které potře-

buje. Musím říci, že jsem zněj měla strach.

Ty zvuky mě, malé dítě, děsily. Svěřila jsem se

stím ababička sdědou mi všechno vysvětlili.

Bát se rozhodně nemusím. Je to normální

člověk, který má jen problém se sluchem

amluvením. Pochopila jsem tak pro mě nové

slovo – hluchoněmý. Ale už jsem si podlouhá

léta neuvědomovala, co dalšího nemilého

tento handicap ssebou přináší. Že to není jen

neschopnost mluvit aslyšet.

Později jsem zjistila, jak funguje znaková řeč.

Myslela jsem, že pro každé slovo existuje

znakový ekvivalent, ale byla jsem rychle vy-

vedena zomylu. Dozvěděla jsem se, že ulidí

svrozenýmpostižením sluchu je situace

nejvážnější. Některá slova ani nechápou.

Vysvětlete neslyšícímu, co to je hukot moře,

šumění listí vevětru, zpěv kosa zaletního

podvečera.

Myslela jsem, že neslyšící mají úžasnou vý-

hodu. Nemusí umět cizí jazyky, aby se vci-

zině domluvili – mají přece svou znakovou

řeč! Omyl! Znakových řečí je hned několik,

ato jen vnaší republice.

Uvědomila jsem si, že hluchota ssebou při-

náší sociální izolaci. Kdo znás „zdravých“ je

schopen se domluvit sneslyšícím, komuni-

kovat sním? Neslyšící si tak popovídají zase

jen sneslyšícími. Mají myslím oprávněný

dojem, že jim společnost nerozumí, nechápe

je, atak je vytěsňuje. To je logicky uzavírá

dovelmi malé komunity.

Společnost neslyšícím nevěnuje příliš velkou

pozornost, ani co se týče odstraňování ba-

riér. Jak dáte vědět neslyšícímu, že je třeba

rychle evakuovat objekt, když je například

neslyšící žena zavřena vkabince azkouší si

šaty? Vibrace podlahy, které by nanebezpečí

upozornily, nikde nainstalovány nejsou. Jak

může neslyšící kdekoliv akdykoliv zavolat

pomoc načísle 112 pro sebe či jiného člově-

ka vohrožení?

Pomohla by samozřejmě technika. Ale je

zřejmé, že chybí finance, amnohdy ivůle.

Jediné, ahlavně rychlé řešení, jak si vinklu-

zi pomoci, je nastraně samotných neslyší-

cích. Snažit se anaučit se alespoň trochu

mluvit. Vím, že je to těžké, ale je to vjejich

zájmu. Kintegraci musí udělat krok obě

skupiny – slyšící iti neslyšící.



Autorka je senátorka.

NESLYŠÍCÍ STUDENTI si museli

své místo naslunci vrámci FF UK

vpočátcích vybojovat. Ne všichni

slyšící pedagogové plně chápali jejich

touhu povysokoškolském vzdělání.

Vybrala jsem si

čtyřletou ekonomii

smaturitou astudovala

jsem normálně se

slyšícími.