Strana 17
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 5 - 2012
Hovory
pro neslyšící včíslech
Provoz linky je nonstop 24 hodin den-
ně po celý rok a zdarma.
Denně zprostředkuje pardubické
centrum 80 až 90 požadavků klientů.
Nejsilnější provoz je od 9 do 16 až 17
hodin.
Zastoupení věkových kategorií klientů:
Statistika ukazuje, že službu využívají
tyto věkové kategorie:
od 21 do 40 let – 30 procent
od 41 do 60 let – 34 procent
61 až 80 let – 34 procenta
do 20 a nad 80 let po jednom procentu.
Vsoučasnosti využívá pravidelně
služeb centra asi 500 registrovaných
držitelů průkazu ZTP.
info
aon-line předává otázky aodpovědi. Každá
zoperátorek (pracuje zde ale ijeden muž)
musí při hovoru využívat iněkolik komu-
nikačních kanálů. Dostane požadavek napří-
klad faxem, e-mailem nebo SMS, vyhledá
požadované spojení (například fotostudio či
opravu televizoru), telefonicky zjistí to, co
zákazník shání, avýsledek zpětně mailuje či
faxuje, případně zákazníkovi pošle SMS.
Vkomunikaci neslyšící – neslyšící se často
kombinují techniky, kdy například vnuk volá
dědovi. Vnuk má počítač aICQ, děda jen
telefon sfaxem. Někdy je komunikační pro-
pojení až neuvěřitelné. Například neslyšící
stejně jako velmi špatně vidící paní, která je
ale schopná mluvit, vytočí linku, představí se
ařekne, co potřebuje. Operátorka jí odpoví
faxem, paní si vzkaz přečte, potvrdí to hla-
sem, azase čeká nafaxovou odpověď.
Rozhoduje empatie
„Vprůměru může hovor trvat pět sedm
minut, ale pokud se nemůžeme dovolat
třeba nazákaznickou linku kvůli reklamaci
odběru elektřiny, věnuje tomu operátorka
třeba celý den, než se vše vyřídí,“ vysvětluje
Alena Užachovová. „Jindy shání člověk služ-
bu, poněčem pátrá, někoho shání, ale neví
přesně koho, takže nám trvá déle, než se
protelefonujeme kekonkrétní osobě, hovorů
je tedy víc.“ Osobní hovory, kdy si lidé chtějí
jen popovídat, trvají ihodinu adéle.
Všichni jsou všichni zde vyškoleni nato,
aby byli empatičtější než naběžných zá-
kaznických linkách. „Vzhledem ktomu, že
víme, že vyjadřování neslyšících písemnou
formou včeštině je pro ně mnohdy složité,
snažíme se jim vyjít maximálně vstříc avzá-
jemně si porozumět,“ vysvětluje vedoucí.
Co se tedy nalince nejčastěji vyřizuje?
To napovídá pohled dohlášení, která ope-
rátorky (ajeden operátor) vždy poukon-
čení hovoru vyplní – kdo volal, jak dlouho
se hovor vyřizoval, jestli se jednalo ohovor
soukromý, telefonát lékaři, pracovní
apodobně. „Důvody volání kopírují slyšící
populaci, ráno to jsou volání klékařům,
omlouvání dětí doškoly, volání nainstitu-
ce aúřady, pak následují telefonáty kvůli
práci, hledání práce, odpoledne avečer
převažují nejvíce osobní hovory podobně
jako ovíkendech.“
Cesta do soukromí
Operátoři se však nevyhnou ani rozhovo-
rům zcela soukromým, odvyřizování těch
nejsmutnějších rodinných záležitostí přes
žádost orecept nabuchtu odbabičky až
pohádky avyznání lásky. „Klienti nás už
zaty roky berou jako členy své rodiny, pro-
tože sestava je tady víceméně stejná,“ říká
Martina Trnková, jedna zoperátorek. „Pod
našimi odpověďmi neslyšícím, které posí-
láme, jsou tedy naše křestní jména Radek,
Dáša, Iva, Martina, Jana aZdena, aklienti
někdy jmenovitě poděkují. Nemůžeme ale
jejich ileckdy emočně silné rozhovory brát
osobně, ikdyž víme, že nás tihle lidé pouště-
jí dosvého soukromí.“
Linka je pozaregistrování, kdy neslyšící
zašle mailem nebo faxem kopii svého prů-
kazu ZTP, bezplatná. „Je to odúnora 2010,
kdy jsme vrámci služeb navíc prosadili, že
zdarma je tato služba ipro zákazníky ostat-
ních operátorů mobilních apevných linek,“
říká vedoucí centra.
Alena Užachovová připouští, že tři čtvr-
tiny stávajících uživatelů linky oceňují, že
cítí empatii, pochopení operátorek aurčitou
osobní vazbu, kterou si kejménům, jimiž
končí vyřizované hovory, zaněkolik let
vytvořili.
VEDOUCÍ PARDUBICKÉHO CENTRA
hovorů pro neslyšící Alena Užachovová
se snaží služby neustále propagovat.
NEJSTARŠÍ KOMUNIKAČNÍ ZAŘÍZENÍ
pro neslyšící – telefonní klávesnice
(vlevo) a stále ještě užívaný fax