Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14



můžeš / číslo 5 - 2012

TÉMA: Neslyšící

Byl vrcholovým sportovcem a připravoval se

na olympijské hry. Během chvíle se však jeho

život zásadně změnil. Po úrazu Pavel Martínek

dočasně ochrnul, a především navždy přišel

o sluch. Nikdy se však nevzdal. Dnes úspěšně

trénuje sportovce s tělesným postižením.

Učí je bojovat na soutěžích i v životě.

TRENÉR

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

V

červnu 1994 se tehdy jeden-

advacetiletý judista připravo-

val naolympiádu vAtlantě.

Pozdárném složení poslední

zkoušky 2. ročníku nafakultě

tělesné výchovy asportu skama-

rády plánovali cyklistický výlet

doKrkonoš. Nasraz poblíž Hradce Králové

ujednoho spolužáka přijel oden dřív. Ostatní

ještě dodělávali jeden zápočet. Studijní pocti-

vost se nakonec ukázala být osudová.

„Volný večer jsme skamarádem chtěli

využít, atak jsme vyrazili nadiskotéku

doHradce. Bohužel ještě naschodech dosálu

jsme potkali partu opilých mladíků, kteří str-

čili mého kamaráda ze schodů.“ Jelikož Pavel

coby judista měl pro strach uděláno, ohradil

se apožadoval pro kamaráda omluvu. „Bo-

hužel jsem netušil, že se jedná onechvalně

známou partu hradecké mafie, která nebyla

zvyklá nažádné odporování.“ Přišlo brutální

napadení několikanásobnou přesilou. Stím

si neporadil ani urostlý sportovec trénovaný

vbojovém umění. Takové věci zvládají jen

akční hrdinové naplátnech kin. Následky

byly opravdu vážné. Zlomenina báze lební,

těžký otřes mozku imíchy apoúrazový zápal

mozkových blan snásledkem úplné hluchoty.

Týden ležel Pavel vbezvědomí najednotce

intenzivní péče hradecké nemocnice anikdo

nevěděl, jestli se probere kživotu.

Šok na kapačkách

Když se nakonec probudil, nevěděl, co se

děje. „Pouze jsem pozoroval lidi kolem, jak

mi něco říkají aukazují. Já je ale neslyšel,

adokonce jsem se skoro nemohl hýbat.“ To

byl pro činorodého akomunikativního Pavla

velký šok. „Jsem hodně živý člověk. Doté

doby mi prakticky žádný sport nebyl cizí,

anajednou ležím vposteli anemůžu si ani

sám sednout.“ Nemocnice doté doby znal jen

ze zátěžových testů apreventivních vyšetření

pro sportovce. Teď tam ležel „nakapačkách“.

„Myslím, že to bylo asi nejtěžší období

vmém životě. Ale pomohla mi pevná vůle

vypěstovaná ze sportuivrozený optimis-

mus.Překonal jsem tuto zlou fázi života,

adíky tomu se mi podařilo zvítězit nad zdra-

votními neduhy.“ Pavel se postupně opět po-

stavil nanohy. Azačal se vracet doživota se

vším všudy. Dostudoval, oženil se, narodil se

mu syn Viktor aprakticky druhým dítětem

se mu stal Sportovní club Jedličkova ústavu

Praha, jehož je předsedou. Dnes byste

naprvní pohled nepoznali, že tenhle urostlý

atlet měl někdy zdravotní problémy.

Spravedlnost byla slepá

Čekal ho však ještě jeden nepříjemný zážitek.

Tím byl soud sviníky incidentu vedoucího

kúrazu. „Jako korunní svědek jsem poprav-

dě vypovídal, že si nic nepamatuji. Bláhově

jsem myslel, že pravda zvítězí…“ Zatímco

Pavel je tedy doživotně hluchý, spravedlnost

SPORTEM

ŽIJE prakticky

neustále jako

trenér, učitel

tělocviku,

předseda

Sportovního

Clubu Jedlič-

kova ústavu

Praha nebo

hrdý otec ta-

lentovaného

hokejisty.