Strana 10
můžeš / číslo 5 - 2012
TÉMA: Neslyšící
Zanejúžasnější změnu zaposledních dvacet
let považuji, že neslyšící začali toužit
povzdělání aže byly vytvořeny podmínky,
kdy ioni mohou získat středoškolské,
adokonce ivysokoškolské vzdělání.
ženým. Rozvoj sluchadel je srovnatelný se
zdokonalováním mobilních telefonů. Máme
kochleární implantáty.
Ktěm nejtěžším případům: co je horší
– vrozená, nebo později vživotě získa-
ná úplná hluchota?
Když sluch ztratíte vpozdějším věku, zpra-
vidla umíte číst amáte rozvinutou mluvu,
ikdyž má tendenci se časem zhoršovat.
Ale nikdy nezní jako mluva mentálně
postižených. Pokud má vaše okolí dostatek
pochopení atrpělivosti, může vám psát avy
odpovídat srozumitelným hlasem. Máte
ale jiný obrovský problém. Víte, co je zvuk
aoco všechno vás hluchota připravila.
Náhlé anezrušitelné vědomí, že už nikdy
nic neuslyšíte. To je obrovský psychický
problém. Když se narodíte bez sluchu nebo
ho ztratíte vútlém dětství, netušíte, oco jste
přišel. Ale teď přicházejí všechny ty strašné
problémy, okterých jsem hovořil před chvílí.
Máte-li skvělé rodinné prostředí, kterému se
onen zmíněný zápas sčasem podaří alespoň
ustát (zcela zvítězit vněm asi nelze), má-li
rodina pomoc moudrého logopeda, který již
netrpí předsudky vůči znakovému jazyku,
Kdo je doc. Ing.
Jaroslav Hrubý, CSc.
Jaroslav Hrubý vystudoval
radioelektroniku na Elektrotechnické
fakultě ČVUT. Poté pracoval v Ústavu
radiotechniky a elektrotechniky ČSAV.
V roce 1984 přešel se svými aspiranty do
Ústavu fyziologických regulací ČSAV,
kde založili Laboratoř elektronických
smyslových náhrad.
Ve stejném roce ukončili vývoj prvního
prototypu našeho kochleárního
implantátu. V roce 1991 byl jmenován
1. místopředsedou nově ustaveného
vládního výboru pro zdravotně
postižené občany. Od r. 2005 do r. 2011
přednášel fyziologii sluchu, komunikaci
a další předměty související se
sluchovým postižením na Pedagogické
fakultě Univerzity Hradec Králové.
J. Hrubý je autorem nebo editorem
mnoha mezinárodních monografií,
má čtrnáct patentů a téměř šest
desítek původních článků apříspěvků
publikovaných ve sbornících konferencí.
Řada jeho publikací měla významný
mezinárodní ohlas.
info
gvální hluchota neposkytuje dostatek bodů
naplné invalidní důchody. Žije se jim velice
těžce. Vím to ipodle své dcery, vysokoško-
lačky, jíž brzy skončí mateřská dovolená.
Skvěle odezírá, mluví, umí dobře anglicky
atrochu iněmecky. Komunikuje skýmkoliv
očemkoliv pomocí SMS ainternetu. Roze-
slali jsme desítky dopisů avýsledek: práci
nemá aasi mít nebude. Abohužel kroky
současného ministra práce asociálních věcí
svědčí otom, že oproblémech zdravotně
postižených buď nemá ani potuchy, nebo je
naprostý asociál.
Co podle vás dělá společnost špatně?
Převážná většina naší společnosti čte bulvár,
sleduje zprávy otzv. celebritách aje zvyklá
posuzovat každého jenom podle oblečení
akomunikace. Dokonalý aobratný řečník
má vždy větší šanci než člověk snedoko-
nalým mluvením. Jsme zkrátka naučeni
posuzovat druhého podle mluvních zvuků,
které vydává. Když nám to nezní příjem-
ně nebo alespoň normálně, máme někdy
dost ostrou tendenci takového člověka
odmítnout, ostrakizovat, zavrhnout. Ne-
dokonalá nebo ztracená mluva je pro nás
často isynonymem pro duševní zaostalost
nebo přímo mentální postižení. Začal jsem
Aristotelem. Už vestaré řečtině byl stejný
výraz pro němotu ahloupost, slabomyslnost
nebo natvrdlost (eneos). To se přeneslo přes
latinu (surdus) třeba idoangličtiny (dumb)
aněkterých dalších jazyků. Jenže neslyšící
nejsou hloupí, jsou prostě hluší...
Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz
�
ale dokáže ho využít při vyvozování nebo
korekci mluvené řeči, máte-li vlohu odezírat
(je to stejný dar jako třeba absolutní sluch),
která se dá rozvinout, naučíte-li se číst
apsát, máte zcela jiné šance než ten, kdo
něco zuvedeného postrádá.
Pojďme kdalším společenským souvis-
lostem. Základním problémem mnoha
postižených je práce, ato nejen zeko-
nomických důvodů.
Zaminulého režimu se neslyšící poměrně
dobře živili vmanuálních profesích. Celkem
to šlo, protože ipříjmová diferenciace mezi
řekněme méně avíce kvalifikovanými
lidmi byla malá. Nyní pochopili, že ma-
nuální práce znamená minimální mzdu,
aoni se iunás perou zahraniční uchazeči.
Zaměstnavatel dá slyšícím samozřejmě
přednost, protože se naně dá zařvat, že
třeba padá cihla… Zanejúžasnější změ-
nu zaposledních dvacet let považuji, že
neslyšící začali toužit povzdělání aže byly
vytvořeny podmínky, kdy ioni mohou získat
středoškolské, adokonce ivysokoškolské
vzdělání. Jenže ani tak jistotu zaměstnání
nemají. Přitom jim ale ani úplná prelin-