Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12



můžeš / číslo 5 - 2012

Radka Nováková se

narodila neslyšícím

rodičům jako neslyšící.

Přesto zvládla vystudovat

střední i vysokou školu;

tu první dokonce bez

tlumočníka. Dnes je

jednou z opor Ústavu

českého jazyka

a komunikace Filozofické

fakulty Univerzity Karlovy

v Praze v oboru čeština

v komunikaci neslyšících.

ŽIVOT

V ZADNÍCH

LAVICÍCH

Text: PAVEL HRABICA

Foto: JAN ŠILPOCH

J

ako malé dítě – zhruba vetřech letech –

si začala uvědomovat, že většina lidí se

dorozumívá jinak, než byla ona zvyklá

doma srodiči. „Jednou jsem pozorova-

la ostatní děti nahřišti aviděla jsem,

že si povídají. Tak jsem si řekla, že

budu jako ony, azačala stejně otevírat

pusu. Maminku to překvapilo, ptala se mě,

co dělám.“ Poprvé se dozvěděla, že kromě

otvírání pusy používají ostatní děti adospělí

ihlasy, tedy zvuky. „Až potom jsem postup-

ně přestala napodobovat slyšící azačala

používat znakový jazyk.“

Vystudovala bez tlumočníka

„Základní školu pro neslyšící jsem, stejně

jako moji rodiče, vychodila vpražských Rad-

licích. Pak jsem hledala nějaké další možnosti

vzdělání, ale moc jich pro neslyšící nebylo;

rozhodla jsem se proto pro Integrovanou

střední ekonomickou školu vPardubicích.

Vybrala jsem si čtyřletou ekonomii smaturi-

tou astudovala jsem normálně se slyšícími.“

Kdo by čekal, že dolavic usedla stlu-

močníkem znakového jazyka, mýlil by se.

Dodnes sama nechápe, jak školu určenou

lidem bez sluchového postižení vlastně

zvládla. „Vždycky jsem přišla nahodinu,

vedle mě seděl slyšící, já odněho průběžně

opisovala aztěch poznámek jsem se učila,

protože podle výkladu jsem se orientovat

aučit nemohla. Pokud bylo něco těžšího,

řešila jsem to individuálně svyučujícím,

doučováním apodobně.“

Praktický život nainternátu avPardu-

bicích zvládala bez cizí pomoci aidnes se

dokáže vzákladních věcech se slyšícími do-

mluvit – třeba psanou poznámkou. Spolužáci

nastřední se sice snažili, někteří měli zájem

ioznakový jazyk, ale většinou prý slidmi

veškole, či spíše mimo školu, příliš nekomu-

nikovala. Sblížící se maturitou si uvědomo-

vala, že by se její život aprofesní zaměření

mělo ubírat směrem kesvětu neslyšících

aznakového jazyka. Připraveným jde štěstí

vstříc. Vtom čase se vPraze naFF UK otevíral

první, doslova testovací ročník češtiny vko-

munikaci neslyšících. Radka úspěšně složila

přijímací testy astala se jednou zprvních

posluchaček, jak dnes říká „pokusným

králíkem“, zdeseti neslyšících nebo nedoslý-

chavých studentů adalších dvaceti slyšících,

kteří byli přijati nanový obor.

Máme svůj vlastní jazyk

„Vůbec jsem nebyla nasměrovaná najazyky,

ale rozhodující bylo, že obor byl zaměřen

naneslyšící. Postupem času mě ale stu dium

znakového jazyka začalo velmi zajímat

apoukončení fakulty jsem zde zakotvila

jako vyučující.“ Až tady si uvědomila, že

znakový jazyk není jen „nějaký“ způsob

dorozumívání, že je to současně jazyk jako

kterýkoli jiný, že se jedná oživý jazyk, který

má minulost, současnost ivývoj.

„Vespolečnosti jsou dva pohledy nane-

slyšící. První je medicínský, atomu se věnuje

TÉMA: Neslyšící

RADKA NOVÁKOVÁ

se dnes se snaží

propojovat světy slyšících

a neslyšících jako

vysokoškolská pedagožka,

ale má i řadu dalších

aktivit mimo svou

alma mater.