Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR

a to i ve stadiu pokusu. Stále se čeká

na návrh zákona – pokud by existo-

valo o eutanazii referendum, zákon

by přijalo odhadem 50 % a podobné

procento by hlasovalo proti. Nedáv-

ný německý výzkum přinesl zjištění,

která by možná snesla číselná srov-

nání s výsledky u nás: 70 % Němců

hlasuje pro to, aby lékař směl paci-

entovi v případě smrtelné choroby

na jeho vlastní žádost podat smrtící

látku. Nová norma, o které se v Čes-

ké republice stále jen hovoří, by měla

vymezit podmínky, za nichž je eu-

tanazie možná. „Sebevražda sama

o sobě ani u nás trestná není. Na

veřejnosti se přetřásají mnohá úmrtí

známých osobností, které po zváže-

ní zvolily tuto cestu uzavření života –

Pavel Tigrid, Vlastimil Brodský i Bo-

humil Hrabal. A přitom rozhodnout

se pro tenhle způsob musí být velmi

bolestné,“ tvrdí přesvědčivě paní Ma-

rie a dodá: „Na všechny nemoci pře-

ce medicína nezná odpověď!“

Nekonečná debata má prozatím

dvě hlavní podoby: jedna je filozo-

ficko-náboženská a řeší dilema, zda

zabíjet trpící jedince na jejich žádost.

Druhá je medicínsko-psychologická,

a váží křehkou hranici neprodlužová-

ní beznadějného stavu nemocného.

Ale problém má tisíce úhlů pohledu.

„Na rozhodnutí o eutanazii čekají lidé,

kteří se pro tento způsob svobodně

rozhodli,“ říká paní Marie, „staří lidé

často začínají myslet pouze na sebe,

na uchování fyzické stránky. Určité-

mu množství lidí jde pouze o to udr-

žet se naživu – v jakékoliv podobě.

Nejsem tady ale přece jen k tomu

přijímat potravu! Třeba v Čapkově

Věci Makropulos Emilia Marty, která

má už tři sta let, je znuděná životem

a lhostejná ke všemu kolem. Kolik je

na tom pravdy! Každý z nás má přece

kromě těla také duši.“

Odpůrci zákona stále zdůrazňují

možné zneužití. Paní Marie ale říká:

„Nedá se přece pořád namítat, že

Hippokratova přísaha… a že se dá se

smrtí obchodovat. Sepsala jsem zá-

věť, všechny záležitosti jsem ošetřila,

není co napadnout! A hlavně: člověk

by měl mít podle mého názoru šanci

svůj život pěkně uzavřít…“ A co na to

odborníci? Také oni své názory odva-

žují na miskách vah. Profesor Pavel

Pafko nedávno prohlásil: „Eutana-

zie je svobodné rozhodnutí každého

člověka v konečné fázi jeho života;

nepředstavujeme si to tak, že jedna

osoba rozhodne o osudu jiné oso-

by. První otázka pak vůbec je, zda

o eutanazii uvažovat či neuvažovat.

A když o ní začnu uvažovat, musím si

říci – jak. Všude ve světě je to konzi-

lium několika lidí, které se musí s tím

rozhodnutím ztotožnit.“ Svobodné

rozhodnutí by nemělo být zkreslené

nějakým aktuálním emočním výky-

vem, musí se jednat o neměnné roz-

hodnutí člověka, opakované v jistých

intervalech. „Eutanazie je buď aktivní,

kdy podáme nějaký lék, po kterém by

teoreticky člověk zemřel. Anebo stav

nemocného spěje ke smrti – a my nic

neděláme. Tomu říkáme pasivní eu-

tanazie,“ odděluje obě záležitosti prof.

Pavel Pafko.

JAKO KDYŽ OTOČÍŠ VYPÍNAČEM…

Zajímá mě pochopitelně, jak Ma-

rie došla k rozhodnutí uzavřít život-

ní linku eutanazií. „Končí doba, kdy

jsem něco dokázala, něco vytvořila.

Nejsem aktivní, pouze existuji. V po-

sledních sezonách jsem přežila pár

pádů – nastal čas nemocnic, operací

a rehabilitací, součástky se opotře-

bovávají. A další věc, která se musí

vzít na vědomí, je stahování množ-

ství prožitků a požitků,“ vysvětluje.

„Už mě nechávají v klidu rady od-

borníků, jak využít život ve zralém

věku naplno. Přichází hodně nega-

tivních věcí a žádná plus! Odešli mi

Eutanazie

Význam starořeckého slova eu-thanasia se stal součástí

mnoha moderních jazyků – správná, lehká nebo krásná

šťastná smrt. Mírnění bolesti při umírání uznal už

v. století Francis Bacon. V. století se objevuje

euthanasia medica; veřejně se oní diskutovalo vNěmecku

před první světovou válkou (navazovala na myšlenku

přežití silnějších). Hitlerův zákon zroku  umožňoval

tzv. nucenou eutanazii. Všeobecně se dnes akceptuje

pasivní eutanazie, kdy lékař podává jen léky tlumící bolest.

Mimo Evropu je eutanazie povolena v amerických státech

Oregon, Washington a Vermont. Pasivní eutanazii umožňují

Kolumbie, Mexiko a Indie.

Paliativní medicína

Jde ocelkovou léčbu apéči onemocné saktivním

pokročilým onemocněním.

Nizozemsko

Lucembursko

Švýcarsko

Dánsko

Finsko

Francie

Irsko

Itálie

Německo

Belgie

Jak je to v Evropě

Země, vnichž je eutanazie povolena

Země umožňující pasivní eutanazii