Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

Kdo je Michail Sčigol

Výtvarník Michail Ščigol se narodil vRuské federaci

ukrajinským rodičům zOděsy (). Vystudoval

architekturu, soustavně se věnuje malířství asochařství.

Vroce  se dostal se synem do Železnice, kde se Daniel

opakovaně léčil. Před koncem tisíciletí získal výtvarník české

státní občanství.

Poslední desítky let se umělec věnuje výhradně malbě. Tvoří

rozsáhlé cykly (Jsem Tančící dům, Se Šporkem aBraunem,

Jen krátká návštěva potěší, Deníky Franze Kafky adalší).

Malíř je výrazný představitel evropského expresionismu,

uspořádal téměř sto samostatných výstav vČesku imnoha

evropských státech. Opakovaně se zúčastňuje výtvarných

aukcí Nadace Konto Bariéry.

Michail Ščigol se vČechách se oženil sOlgou Bištuťovou,

zahradní architektkou.

KULTURA

neutíkali, nebyli jsme nucení běženci.

Daniel měl dětskou mozkovou obrnu

a přál jsem si jeho stav stabilizovat.

Dozvěděl jsem se o dětské léčebně

v Železnici u Jičína. Přes padesátiletou

tradici do současnosti nepřežila. Do lé-

čení tady stav mého syna nejevil ten-

denci ke zlepšení – a dnes? Daniel je

samostatný muž, jeho stav se neuvě-

řitelně zlepšil. Na to, že žije samostat-

ně, si zatím pořád nemohu zvyknout.

Velký podíl na tom má v posledních

letech i moje žena Olga.

Přibližte nám situaci po vašem

příchodu; našel jste pomoc,

přátele?

Po roce 1990 jsme tu oba našli nový

domov se spoustou empatických

přátel. V Čechách už na mě čekal

můj známý, sochař Viktor Konečný;

podporoval mě po dobu, než jsem

se postavil na vlastní nohy. Když

jsem přicházel, byl jsem už zformo-

vaný – jako člověk i ve svých pro-

fesích – architektonické i malířské.

Jen při zběžné rekapitulaci své ces-

ty vnímám, že většina mých obrazů

vznikla v Česku a nikde jinde by

vzniknout nemohla. Navíc jsou moje

plátna poznamenána českou kraji-

nou a historií – od velkých osobností

dějin až po Tančící dům.

Série obrazů Tančící dům – podle

projektu Franka Gehryho aVlada

Miluniče – vznikala souběžně

sjeho výstavbou vPraze.

Českou republiku jsem začal pozná-

vat jako malíř – skrz malbu. Rozhodl

jsem se, že budu malovat Prahu, ale

na různých místech mi vyvstalo: to-

hle už namaloval Kokoschka, jinde

jsem si zase vybavil obraz Schika-

nadera! Až jsem se ocitl u nedosta-

věného Tančícího domu. Výborně,

pomyslel jsem si, tohle ještě nikdo

nemaloval! Přistupoval jsem k zadá-

ní nadšený tou stavbou, i když malíř

ve mně už natrvalo požral architek-

ta… Když Vlado Milunič můj cyklus

uviděl, pozval mé obrazy po otevření

objektu (1998) na vůbec první vý-

stavu v Tančícím domě. Další ex-

pozici jsem tady měl po osmnácti

letech, a chci založit malou tradici

– budu tady vystavovat za dalších

osmnáct let. A všechny vás zvu!

Vaše Železnice byla dvacet pět

kilometrů od ateliéru Vladimíra

Malíř ve svém

ateliéru v Železnici