Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

ŽIVOT / AKTIVNĚ – BOCCIA

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Princip hry je jednoduchý – dostat co

nejvíce svých míčků k výchozímu

míčku bílé barvy a být přitom blíže

než soupeř. Na pochopení snadné,

s provedením už je to obtížnější. Ko-

žené míče o průměru přibližně 11

centimetrů a hmotnosti čtvrt kilo-

gramu jsou pro necvičeného hráče

dost nevyzpytatelné. Jejich náplň je

vlastnostmi podobná písku a odhad-

nout pohyb po hladké palubovce tě-

locvičny vyžaduje praxi.

Mezi domácí špičkové hráče patří

i reprezentantka Kateřina Cuřínová

(29). Před třemi lety vybojovala svůj

zatím největší úspěch – čtvrté místo

na ME v Portugalsku. Kromě toho je

několikanásobnou mistryní ČR. Le-

tos má šanci probojovat se na letní

paralympiádu v Riu.

Přestože má kvadruparetickou

formu dětské mozkové obrny, takže

jezdí na vozíku a s lecčíms potřebuje

pomoc, odmalička se toužila věnovat

nějakému sportu. „Ráda jsem se na

sport dívala v televizi, ale mým snem

bylo sama něco aktivně dělat. Zkou-

šela jsem nejdříve plavání, ale ve

vodě jsem měla problémy se spazmy

svého těla. Naproti tomu boccia se

ukázala jako ideální sport pro mne.

Poprvé jsem se s ní setkala v Olo-

mouci, odkud pocházím,“ vzpomíná

se zaujetím Kateřina. S opravdovou

sportovní kariérou začala až o tři

roky později, když jí bylo patnáct let.

Paradoxně k tomu přispěla opera-

ce. Po jejím absolvování odcestovala

na rehabilitaci do Teplic, kde se pod

tamním sportovním klubem NOLA

začala boccie věnovat závodně.

V současnosti startuje za Sportovní

club Jedličkova ústavu Praha. S tre-

nérkou Pavlou Vrbovou se připravují

třikrát týdně dvě hodiny. Jelikož jde

o sport sálový, sezona trvá prakticky

celý rok, ale vrcholné akce se konají

především na jaře a v létě. Na pravi-

delné turnaje jezdí Kateřina s asis-

tentkou, která jí pomáhá při hře a je

týmovým parťákem. Často v této roli

vystupuje její maminka. „Kvůli nut-

nosti asistenta v mé kategorii BC1

se účast na turnajích dost prodraží.

Všechny náklady musíte počítat dva-

krát. Start na velké zahraniční soutěži

vyjde i na 140 tisíc korun! Bez pod-

pory rodiny a sportovního klubu bych

to nemohla dělat,“ poukazuje Kateři-

na na finanční stránku vrcholového

sportu. Tím se ovšem nemusí případ-

ní zájemci o hru nechat odradit. Sada

dvanácti kvalitních míčků vyjde sice

Boccia jako splněný sen

Když laikovi vysvětlujete, co je boccia,

obvykle ji připodobníte k pétanque. Na rozdíl

od známé francouzské hry je však boccia

paralympijský sport, který umožňuje soutěžit

i lidem snejtěžšími formami postižení.

Jak začít

Boccie se věnuje řada sportovních

klubů pod Českou federací Spastic

Handicap. Jejich seznam najdete

na internetové adrese http://www.

spastic.cz/cz/adresar-tj-sk/.

Hraje se především vBrně,

Březejci, Havířově, Janských

Lázních, Liberci, Luži-

-Košumberku, Plzni, Praze,

Teplicích aVelkém Meziříčí.

Vedle paralympijské boccie

rozdělené do čtyř kategorií (BC–

BC) podle typu postižení existuje

také iboccia neboli integrovaná

boccia. Vjejím rámci jsou týmy

tvořeny hráči spostižením ibez

něj. Více informací naleznete na

stránce www.integrovanesporty.cz.

Praktická rada

Do oficiálních soutěží musí být

hráči klasifikováni podle typu

svého handicapu. Pro lidi, kteří

nemají postižené ruce, je start

prakticky vyloučen.

Proto se uvažuje ozavedení nové

kategorie BC.

Více o soutěžních kategoriích

se dozvíte na

http://www.boccia.tode.cz/

//kategorie/

na přibližně 20 tisíc korun, sportovní

kluby však mají k dispozici k zapůj-

čení vlastní. Zbývá jen pronájem tě-

locvičny, v případě hráčů s nejtěžším

postižením ještě odhodová rampa,

s jejíž pomocí pouštějí míčky do hry.

Jak má hráč finančně vyřešen vztah

s asistentem-spoluhráčem, je velmi

individuální. Často se zapojují příbuz-

ní, přátelé a dobrovolníci.

Jelikož se boccia hraje ve více než

padesáti zemích světa, z vrcholových

hráčů se stávají zkušení cestovate-

lé. „Díky sportu jsem poznala hodně

zajímavých míst, kam bych se jinak

těžko podívala. Ráda poznávám nové

lidi a kultury. Také při tom okouknu

zahraniční novinky v boccie. Zkrátka

mě to baví a získávám i zkušenosti

do běžného života. Musím přemýšlet,

být trpělivá a naučila jsem se, že když

chci něčeho dosáhnout, musím se

snažit a pracovat na sobě. To se přece

hodí i mimo sport, ne?“ uzavírá své

vyprávění Kateřina.



Profík na vozíku to

v přesnosti dokáže

nandat hráči bez

postižení.