Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT / AUTO MOTO

volantem buginy nebo pick-upu. Ta-

tra pro něj nebyla neznámá značka.

„Vím, jak tvrdě tatry v dakarské sou-

těži bojují, a miluji tradici této značky

spojenou s Dakarem,“ tvrdí Llovera.

Když došlo k dohodě, poslal os-

travský tým kamion Tatra Jamal do

Itálie, kde do něj namontovali spe-

ciální ruční řízení. To si Albert Llo-

vera hned vyzkoušel a s kamionem

zamířil do Francie. Byla to jeho je-

diná testovací jízda před odjezdem

na Dakar. V závodním speciálu po-

staveném z nákladního vozu seděl

poprvé. Společnost v kabině mu při

závodech dělal belgický navigátor

Charly Gotlib a český mechanik Ja-

romír Martinec. Společně se zapsali

do historie, protože Albert Llovera se

stal prvním handicapovaným závod-

níkem, který dokončil Dakar v kate-

gorii kamionů.

Kromě starosti o kamion však jeho

spolujezdci měli ještě jeden důležitý

úkol. Museli dostat pilota do vysoké

kabiny tatry a v cíli každé etapy mu

pomoci zpátky na vozík. Posloužily

jim k tomu kladky a lana. Podobný

systém používal švýcarský jezdec

Clay Regazzoni. Bývalý pilot formu-

le 1 ochrnul, skončil na vozíku, ale

podobně jako Llovera se vydal i on

za volantem tatry do Dakaru. V roce

1988. „Regazzoni používal k nastu-

pování do náklaďáku podobný sys-

tém jako já, jeho však byl elektrický.

Našemu týmu se ale nelíbily prosto-

rové nároky takového řešení a měli

jsme i obavy z jeho poškození. Já

jsem si kladkový systém vyzkoušel

už loni, když jsem testoval kamion

Iveco stáje De Rooy,“ říká Albert Llo-

vera.

AŽ NA DNO SIL

Andořan měl na letošním Daka-

ru alespoň jednu výhodu: soutěž

už znal ze svých předešlých účastí

za volantem osobních vozů. Věděl,

co ho čeká: Že více než dva týdny

stráví v kabině, pořádně se nevyspí,

najede takřka deset tisíc kilometrů

v těžkém terénu a moc si za tu dobu

neodpočine. „Dakar je nejnáročnější

vytrvalostní soutěž na světě, proto

člověk musí počítat s tím, že si sáhne

na dno po fyzické i psychické strán-

ce,“ říká Tomáš Vrátný, pilot a šéf stá-

je, za kterou letos handicapovaný pi-

lot startoval. Asi nejtěžší chvíle přišla

v etapě, kdy se kamion Tatra Jamal

převrátil s andorrským pilotem na

bok a nakonec i přes střechu.

Většina členů týmu se přitom

s Albertem poprvé viděla až v Jižní

Americe. „Rychle jsme se přesvědči-

li o tom, že je Albert velice pozitivní

člověk. Spolupráce byla skvělá. Al-

Největší radost

prožíval český

tým v cíli

několikatýdenního

maratonu.

Albert Llovera

a jeho nastupování

do tatry – pomáhají

kladky, lana

a spolujezdci.