Strana 14
REFLEKTOR
Kde se bere taková síla?
Příběh osamělé matky
autistického dítěte,
která si neumí stěžovat.
Skoro neuvěřitelné,
ale naprosto opravdové.
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Elegantní a vzdělaná mladá dáma vů-
bec nepůsobí tragicky ani odevzda-
ně. Její dnes devítiletý syn Izák se už
v útlém dětství projevil zvláštně – ne-
chtěl žádné hračky. Maminka hledala
chybu v sobě, ale kluka zajímala jen
čísla. Tlačítka ve výtahu, skládačky
s číslicemi, pak přišla písmena. Už
před třetím rokem života hravě roze-
znával písmena a zanedlouho i četl.
Při vstupu do školky začaly potíže –
učitelky bez přestání volaly, co s ním
– nebyl k udržení a ohrožoval, zejmé-
na při vycházkách, sám sebe. Nevy-
chovanost? Rozjívenost? Zanedbaná
péče? Psycholog přišel s odbornou
diagnózou: Aspergerův syndrom,
tedy porucha autistického spektra.
Problém na celý život.
CO UMÍ ŽIVOT PŘIPRAVIT…
Paní Beáta našla speciální školku
a před nástupem do první třídy se od-
borníci shodli, že malý žáček, bude-li
mít pomoc asistenta, může do nor-
mální školy. Ale už v dalším ročníku
se situace zhoršila – další diagnóza
odhalila Touretteův syndrom, který
se projevuje pohybovými a zvukový-
mi tiky, přišla i hyperaktivita s poru-
chami pozornosti. Trochu moc špat-
ných zpráv pro celý život ženy, která
se rozešla s partnerem, ten později zemřel, a tak vlastně
nemá nikoho, kdo by pomohl, zaskočil, podělil se o péči.
„V osmi letech se objevila agresivita. Doslova ze dne
na den a nebylo jiné řešení než syna umístit do ústavní
psychiatrické péče. Tam se diagnóza potvrdila. Ve škole
to nešlo, musela jsem přejít na domácí vzdělávání. Pak
mi doporučili některé speciální školy a po několika ne-
úspěšných pokusech skončil Izák v praktické škole. Jde
to? Ne. Jedině když sedím s klukem celé dopoledne ve
třídě i já, jinak nikomu nevěří…“
Ještě neslyšíme žádné zoufalství, spíš návrhy. Důvěry-
hodný a vyzkoušený asistent pro jednoho kluka? Osvo-
Nestresujme se ani minulostí,
ani budoucností, žijme dneškem.
Necítí ani smutek, ani smůlu.