Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

časopis pro ty, kteří se nevzdáva
6
můžeš / číslo 4 - 2015
Přívětivost veřejného pro-
storu je pojem, který kaž-
dý může chápat trochu
jinak. Může to být přívěti-
vost lidí, kteří se svámi
ve městě potkávají. Může
ale být chápán zhlediska
bezbariérovosti, tedy
schůdnosti veřejných pro-
storů, městských objektů
adopravních prostředků.
Podle mě je obojí vpojmu
přívětivost propojeno
anelze to oddělit.
Prostředí města tvoří
lidé. Jednak ti obyčej-
ní, řekněme uživatelé,
apak ti, kteří jej fyzicky
vytvářejí – architekti,
stavaři, dělníci, ale
iúředníci stavebních
odborů, kteří (bohužel)
podle mých zkušeností
udělují všelijaké výjimky
ze zákona, které rozhod-
ně nejsou pro přívětivost
prostředí příznivé. Jedná
se vpodstatě ovzájemné
pochopení potřeb avyjití
jim vstříc.
Budu se opakovat, ale
absolutního pochopení
můžeme docílit jen tím,
že od malička budou děti
zdravé ahandicapované
vyrůstat spolu.
DANIELA FILIPIOVÁ
senátorka
Za nepřívětivé pro handi-
capované považuji hlavně
bezohledné parkování
řidičů bez handicapu na
vyhrazených parkoviš-
tích, nejen, ale zejména
ve městech, na modrých
zónách.
Byla jsem dokonce
svědkem situace, kdy pří-
slušník policie ignoroval
drahý automobil parkují-
cí na vyhrazeném místě,
ale na straně druhé se
nezdráhal pokutovat auto
vozíčkáře, které stálo dva
metry od stanovené čáry
právě proto, že na jeho
místě stálo ono drahé
auto.
Ale za vůbec nejbez-
ohlednější považuji, když
zdravý řidič zaparkuje
vedle vozíčkáře tak, že
ten nemá šanci do auta
nastoupit, jelikož nemá
dostatek prostoru pro
vozík. Musí čekat, až
dotyčný sautem odjede,
nebo požádat kolemjdou-
cího, aby mu sautem
vyjel, adoufat, že si
náhodný kolemjdoucí
nepoplete terminologii
asautem pouze vyjede,
ne odjede.
LENKA ROŠTOKOVÁ
studentka
Jako student dvou
vysokých škol bydlím na
více místech ČR amohu
říci, že situace se značně
liší. Na malém městě se
onějaké přívětivosti či
bezbariérovosti moc mlu-
vit nedá (MHD, úřady,
sportoviště). Mé druhé
bydliště – Plzeň – je na
tom lépe.
MHD zde využívám den-
nodenně. Další městské
úpravy ovšem zaostávají,
většina budov vcentru,
jako například úřady,
restaurace, obchody
nebo muzea jsou takřka
nepřístupné. Problema-
tické jsou často ichodní-
ky, které na další úpravu
stále čekají.
Situace vPraze je horší,
např. MHD je zmého
pohledu tristní. Když
chci někam vyrazit,
musím dopředu hodně
plánovat, apřesto se
mi často stane, že se na
požadované místo ani
nedostanu. Jsem mírný
optimista avidím, že
určité zlepšení azměny
vproblematice bariéro-
vosti nastávají, bohužel
často velmi pomalu.
JAN HERMAN
student
Přístupnost veřejného
prostoru pro lidi se zra-
kovým postižením, tedy
ipro mě, se vposledních
25 letech výrazně zlepšila.
Hodně pomáhají vodicí
linie vmetru, varovné
pásy před přechody nebo
hlášení směru ačísla
linek hromadné dopravy,
které funguje vmnoha
městech. Protože často
pracovně vyjíždím mimo
Prahu, oceňuji isystém
pomoci nevidomým pro-
vozovaný Českými dra-
hami. Všechno ale ideální
není. Za největší současný
problém považuji značení
cyklostezek na běžných
chodnících. Když na
pražských Roztylech jdu
podchodem ke stanici
metra akolem mě proletí
cyklista třicítkou, říkám
si, že je jen otázka času,
než nějaký jeho kolega
srazí mě nebo někoho ze
seniorů či zrakově nebo
sluchově postižených.
Stejně tak na pražských
Hájích někdo vydláž-
dil chodník výraznou
hrbolatou dlažbou, která
se používá na výstražné
či varující linie. Protože
se po ní špatně chodí
aničí obuv, všichni chodí
po cyklostezce, která má
hladký povrch.
MILAN PEŠÁK
senátor
Je veřejný
prostor
ve vašem
okolí přívětivý
khandicapo-
vaným?
ZAMĚSTNÁVAJÍ HANDICAPOVANÉ.
Relaxační centrum Sjednocené
organizace nevidomých aslabo-
zrakých ve Vsetíně zaměstnává
výhradně osoby se zdravotním
postižením. Práci tu už našlo
deset handicapovaných, šest ve
službách, zbytek vadministra-
tivě. Centrum, které si místní
izákazníci zširokého okolí velmi
chválí pro kvalitní masérské
služby, navíc plánuje počet svých
zaměstnanců rozšiřovat.
OSEXUALITĚ SE MLUVÍ. Na
samém začátku letošního
roku proběhla vposluchárně
pardubické dopravní fakulty
přednáška Sexuální život osob
stěžkým zdravotním handi-
capem. Mluvilo se zejména
oaktivní sexuální asistenci,
tématu, které se iunás po vzoru
západních zemí pomalu otevírá.
Petr Eisner, lektor akonzultant
pro oblast sexuality avztahů
lidí spostižením, uvedl, že ač je
společnost přesexualizovaná,
pro lidi spostižením jako by
to neplatilo ajen 14 handica-
povaných ze stovky uvedlo, že
jsou se svým sexuálním životem
spokojeni.
STACIONÁŘ VNOVÉM. Ve
stacionáři pro lidi smentálním
akombinovaným postižením
vTřebovicích, jednom ze zaříze-
ní Čtyřlístku – centra pro osoby
se zdravotním postižením Ostra-
va, byla zahájena kompletní pře-
stavba. Do konce roku 2015 zde
vyroste zcela nový domov pro
dosavadní klienty achráněné
bydlení pro šest nových obyva-
tel. Přestavba si vyžádá investici
23 milionů korun afinancována
bude především zevropských
fondů. Zbylé náklady pokryje
město Ostrava.
BEZBARIÉROVÁ BRYČKA. Na
handicapované myslí ve Valaš-
ském muzeu vpřírodě vRožno-
vě pod Radhoštěm. Do provozu
tu uvedli speciální bryčku pro
jejich přepravu. Výroba přišla na
300 tisíc korun ado speciálního
povozu se vejdou dva handi-
capovaní včetně invalidních
vozíků adoprovodných osob
nebo osm lidí bez handicapu.
Prostředky vybralo muzeum
vlastními silami prostřednictvím
veřejné sbírky. Bryčka zahák-
nutá za koně bude návštěvníky
shandicapem ibez něj vozit
vhlavní turistické sezoně včer-
venci asrpnu.
NA SNĚŽKU PRO DĚTI. Poslední
květnovou sobotu vyrazí vlast-
ními silami na vrchol Sněžky
Jaroslav Petrouš, atlet sampu-
tovanou levou nohou. Už potřetí
tak organizuje charitativní akci
na pomoc dětem samputovaný-
mi končetinami. Vroce 2013 se
mu podařilo vybrat přes 400 ti-
síc korun pro Simonku Smutnou
zKobylnice uMladé Boleslavi;
částka byla nakonec rozdělena
mezi tři handicapované děti.
(šb)
ANKETA
DOBRÉ ZPRÁVY
Můžeš