Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11

můžeš / číslo 4 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Otom vedeme velkou diskusi, zatím jsme

rádi, že po privatizaci se domy daly tech-

nicky dohromady. Adocela je – vpodmín-

kách našeho kraje – výborné, že nevzni-

kají ghetta, opuštěné paneláky. To je spíš

problém starší blokové zástavby. Podle mě je

nejdůležitější měnit sídliště jednak spojová-

ním malých bytů ve větší, které přece jenom

umožní komfort na dnešní úrovni, jednak

úplně změnit dotační politiku.

Zatím máme dotace na vyasfaltování

nebo vybetonování, nejčastěji pro parko-

vání. Aříká se tomu program revitalizace

sídlišť. Můžete si vybrat, jestli chcete

nová stání nebo nové místo pro popelnice

akontejnery. Zatím tomu vzdorujeme, ale

proč se stát spíš neptá na nové prostory

pro děti, seniory, postižené, nové rekreační

využití, nová místa pro příjemná setkávání?

Co je důležitější – zaparkovat přímo před

vchodem, nebo bydlet vmístě, které je tak

příjemné, tak přátelské, že nepotřebujete

tím autem jezdit jinam?

Stane se Ústí někdy lákavou alternati-

vou pro bydlení, práci, rekreaci, mamin-

ky sdětmi nebo seniory?

Vnejbližších letech těžko. Každé město má

šanci, když má včele osvícené muže aženy.

Nesmíme také zapomenout na jednu důle-

žitou okolnost – toto město icelý kraj mají

obrovsky vysoký podíl námezdně pracují-

cích. Chybějí malé firmy, živnostníci, samo-

statně podnikající lidé. Ti by jednou mohli

inspirovat potřebné proměny města. Za

našeho života je potřeba všechny problémy

alimity města dobře pojmenovat apokoušet

se alespoň omalé pozitivní kroky. Drama-

tické proměny nejsou dobré, zejména když

přemýšlíte oorganismu, který má za sebou

staletí. Amá také vážný nedostatek – stále

ještě si nechce uvědomit, jak na tom je.



Jak se tam

dostanu?

Legislativa České republiky jednoznačně

deklaruje, že všechny veřejně přístupné

prostory musí být bezbariérové. Cizinec

si pochvaluje, jak to je úžasné. Tuzemec

ví své. Budova je historický objekt anelze

narušit čelní fasádu nebo je příliš úzký

chodník anení možno tam dát šikmý

nájezd… Řada vysvětlení, proč to nejde.

Ti mazanější udělají šikmý nájezd takový,

že ischopný atrénovaný paraplegik jej

vyjede jen svelkými obtížemi.

Rodiče dětí sdisabilitou řeší problém, do

které školy bude dítě chodit. Sama mám

kamarádku, dnes již vysokoškolačku,

která úspěšně složila přijímací pohovory

na osmileté gymnázium. Protože budova

byla bariérová, nemohla nastoupit apo-

kračovala dále nazákladní škole. Po jejím

dokončení studovala jinou střední školu,

kde již byla budova adaptovaná.

S ParaCENTREM Fenix jezdíme dělat

besedy oprevenci úrazů páteře amíchy.

Vždy se účastní některý klient smobili-

tou na vozíku. Přimnoha znich našemu

klientovi asistují silní mladí muži zdeváté

třídy nebo ipan učitel, protože mají scho-

dy. Ale jsou iškoly, které jsou bezbariérové

abesedy se mohl snámi zúčastnit iklient

na elektrickém vozíku. Ato bydlíme ve

velkém městě. Na některých menších

městech nebo obcích bývá situace někdy

velmi zlá; nejsou bezbariérové přístupy na

chodník, do obchodu, na poštu.

Při návštěvě starobylého švýcarského

Luzernu jsem zažila neskutečnou situaci.

Nanádherný, historicky velmi cenný dře-

věný most Kapellbrücke přes řeku Reuss

vedou schody nahoru anakonci pak zase

dolů. Na každé straně je plošina, která

funguje naeuroklíč. Astalo se, že najedné

straně mostu nefungovala. Chlapi se stím

chvíli potýkali, ale plošina se ani nepo-

hnula. Paní zblízkého pouličního stánku,

která prodávala turistům suvenýry, si

všimla naší situace. Přišla za námi, akdyž

zjistila, že máme euroklíč aproblém je

opravdu vplošině, omluvila se nám,

že vjejím městě to nefunguje. Oslovila

procházející muže, kteří poskytli asistenci,

asoučasně volala rozhořčeným hlasem

kamsi na radnici, že plošina nefunguje.

Paní, prodavačka ze stánku, které záleží

na tom, jak se cítí lidé ve městě, kde žije.

Je na nás všech, abychom se snažili společ-

nými silami, mile, laskavě, ale důsledně

ovlivňovat naše prostředí avšechny, kteří

jej vytvářejí.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

Dobrý veřejný prostor je samozřejmě

bezbariérový, ale především funkční

pro každého – od správně koncipované

zastávky autobusu až po park, kde si

nezlomíte nohu na každém kroku.

POHLED

ARCHITEKTA

na město

s velkou tradicí

zatím nemůže

být veselý.