Strana 12
12
můžeš / číslo 4 - 2015
TÉMA: Veřejný prostor
■ Vozíčkář byl osloven, aby připomínkoval plány revitalizace ulice.
■ Prosadit komplexní pokrokové řešení vyžadovalo dlouhá jednání.
■ Stav po rekonstrukci je uživatelsky mnohem vstřícnější než dřív.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH aARCHIV
M
ístostarostka Prahy 10 Ivana
Cabrnochová mě vroce 2012
oslovila, jestli bych coby vozíčkář
mohl připomínkovat připravova-
ný projekt revitalizace vršovické
ulice Moskevská. Kontakt zprostředkovala
Alena Jančíková zČeské asociace paraple-
giků. Dostal jsem tak možnost vyjádřit se
kplánům architekta Petra Kučery, jehož
cílem bylo znovu oživit fenomén kilometr
dlouhé Moskevské třídy aokolí. Tato rušná
tepna Vršovic byla dlouho neudržovaná
aprocházka po ní nebyla zrovna příjemná
záležitost. Obezbariérovosti nemluvě.
Urbanistický plán zahrnoval komplexní
řešení sjasným vymezením prostoru pro
chodce icyklisty, výrazným zklidněním
dopravy, omezením parkování abezpeč-
ným využíváním tramvajového provozu.
Prosazení této koncepce včetně důrazu na
bezbariérovost byla výrazná osobní inicia-
tiva právě Ivany Cabrnochové, která je
od loňského roku senátorkou Parlamentu
České republiky. „Pracovala jsem vnemoc-
nici avystudovala tělesnou azdravotní
výchovu zdravotně postižených na Fakultě
tělesné výchovy asportu UK. Během studia
jsem začala chápat, že svět okolo nás musí
být přizpůsobený potřebám všech jeho
obyvatel aneměl by být použitelný jen pro
zdravé amladé.“
Přiznává, že prosadit navržená řešení
bylo těžké. Proběhly stovky jednání mezi
jednotlivými účastníky rekonstrukce, kam
patří řada firem ainstitucí – od kanalizací
přes dopravní podnik až po památkáře.
Sposledně jmenovanými přitom byla
komunikace obzvlášť složitá, protože se
stavělo vpamátkové zóně avsousedství
kulturních památek (zámečku advou
kostelů). „Často proti sobě stály požadavky
na bezbariérovost apožadavky na zachová-
ní historického vzhledu,“ vysvětluje Ivana
Cabrnochová. „Mnoho příkladů odjinud
jsme přitom neměli. VČeské republice je
vposlední době spíš tendence předělávat
centra měst jako repliky historického stavu.
My jsme chtěli přestavět ulici tak, aby se
nejednalo oobnovu stavu z30. let
20. století, ale aby to byla ulice odpoví-
dající současným potřebám. Pro mě byla
inspirativní Vídeň nebo Drážďany.“
Připomínky pomohly
Revitalizace byla po téměř dvou letech
dokončena vříjnu loňského roku. Vypravil
jsem se tedy osobně konfrontovat realitu
splány amými připomínkami knim. Vroce
2012 jsem vyjádřil vkostce tyto náměty:
Obroda jedné vršovické ulice
Povrch chodníků aulic by měl být co
nejhladší; není-li to jinak možné, nechat
vdlažbě alespoň hladší pruh ošířce
jednoho metru.
Parkovacích míst pro vozíčkáře by měl
být dostatek aměla by umožňovat snadný
nástup zobou stran vozu včetně blízkého
nájezdu na chodník.
Tramvajové zastávky by mohly být
tzv. vídeňského typu – tedy vyzdvižení
vozovky mezi ostrůvkem achodníkem na
jejich úroveň.
Ulice by měla disponovat alespoň jedněmi
bezbariérovými veřejnými toaletami.
Vpřípadě různých kovových roštů
kolem stromů nebo odtokových kanálů
nepřekročit šířku mezery nad 2,5 cm kvůli
zapadávání koleček vozíků.
Zpřístupnění obchodů – celková
rekonstrukce chodníků by mohla být
vhodnou příležitostí kodstranění častých
vstupních schodů.
Informační tabule by měly být ve vhodné
výšce pro člověka sedícího na vozíku.
Moje nedávná důkladná procházka po
Moskevské ulici ukázala, že se něco povedlo
hodně, něco méně. Každopádně celkový do-
jem je spředchozím stavem nesrovnatelný.
Chci tedy začít pochvalou, protože následně
budu spíš hledat mouchy.
TRAMVAJOVÉ ZASTÁVKY
jsou vyřešeny vzorně, včetně
níže umístěných jízdních řádů,
které vozíčkář přečte.