Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

28
můžeš / číslo 4 - 2015
NA CESTÁCH
Musíme tedy zaplatit 10 zlotých, apoté
nám ukázal, kde máme zaparkovat. Horší
místo nemohl vybrat – vsamém rohu
parkoviště. Když knám začaly najíždět
kamiony ablokovat výjezd, trochu jsem
znervózněl. Mých obav si všimla iKatka,
což nebylo dobré. Naší jedinou potenci-
ální zbraní byl sprej proti komárům, tedy
vlastně úplně prohraná bitva, kdyby nás
chtěl někdo napadnout. Asi moc přemýšlím
nad černými scénáři, ale jedna zkušenost
vPolsku mi stačila.
Teď jsme byli navíc kousek od bělorus-
kých hranic, takže to tu může být ještě
horší. Nicméně už jsme zaplatili, tak to snad
bude vpohodě. Noc plná obav anervozity
nakonec proběhla dobře. Než jsme se zaba-
lili anakoupili, kamiony už byly pryč. Celí
natěšení jsme vyrazili směrem do národního
parku, kde žijí zubři ve volné přírodě.
Zubři se nekonali
Když jsme dojeli do města Bialowieza, spus-
til se déšť, tak jsme si odpočinuli hodinku
vautě, apak plni elánu vyrazili podle map-
ky na okruh kolem parku. Ten tvoří zpev-
něná hlinitá cesta, která se na vozíku dala
zvládnout. Nebylo to komfortní, ale člověk
musí něco vydržet.
Asi po půl hodině jsme došli kbudově
muzea svýstavou fotek, předraženým
vstupným akávou. Prošli jsme větší okruh,
ale více to připomínalo Stromovku než
park, kde by měli žít zubři ve volné přírodě.
Rozhodli jsme se tedy, že park projedeme
autem.
Podle mapy se zdálo, že to je ireálné,
anakonec to nebylo ani zakázané. Vozem
jsme urazili celkem asi 25 km, ale na zubry
se nám narazit nepodařilo.
Ikdyž jsme zajeli do lesa tak hluboko, že
už to hraničilo se zapadnutím auta. Večer
dorážíme na sever národního parku do
městečka Narewka, kde nás čeká nocleh
na poli mezi vesničkami. Druhý den jsme
park projeli ještě jednou, ale zubři se prostě
nekonali. Našli jsme jen zoo svybranými
zvířaty – koňmi Przewalského, jeleny, kanci,
rysy, adokonce izubry, kteří byli ale značně
unavení. Bělověžský prales nás dost zkla-
mal. Tak jsme raději vyrazili na Bialystok.
Oběd sBobbem McFerrinem
Jak nás park zklamal, tak nás Bialystok na-
dchnul. Pěkné avelmi bezbariérové městeč-
ko, ukaždých schodů byl vždy nějaký nájezd.
Moc pěkné centrum. Poobědvali jsme na
náměstí ašli se podívat na palác Branických,
kde jsme se jen tak potloukali akochali se
zahradou, altánem alidmi. ZBialystoku jsme
vyrazili po silnici E67 na Augustow apokra-
čovali na Gdaňsk. Ale ještě před Gdaňskem
nás čekala zastávka vměstečku Nowa Karcz-
ma, odkud je vidět Rusko.
Tam jsme se poprvé shledali smořem
aotestovali severní vítr. Bylo to malé roman-
tické místečko spláží arybářskými loďkami.
Přes Mikoszevo, znějž nás dopravil přívoz
do Švibna, jsme pak dojeli do Gdaňsku. Tam
jsme se prošli podél kanálu Raduni ana
konci si dali oběd. Byl to jeden znejkrásněj-
ších obědů, které jsem kdy zažil. Jídlo sice
nebylo moc dobré, ale na druhé straně kaná-
lu probíhala zvuková zkouška na sobotní
koncert Bobba McFerrina, který zkoušel po
celý náš oběd.
Když to shrnu, tak putování Polskem bylo
moc pěkné aromantické. Všude bylo čisto
aza celou cestu jsme neměli žádnou lapálii.
Děkuji Katce, že to se mnou na té cestě
vydržela.
Jak nás park zklamal, tak nás Bialystok nadchnul.
Pěkné avelmi bezbariérové městečko, ukaždých schodů
byl vždy nějaký nájezd. Moc pěkné centrum.
V GDAŇSKU si milovníci moře a lodí přijdou na své.
POHLED DO GDAŇSKÉHO PŘÍSTAVU
voní dálkami a romantikou dalekých cest.
BIALYSTOCKÝ PALÁC BRANICKÝCH
láká tradiční návštěvníky památek - turisty a holuby.
�
Můžeš