Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

můžeš / číslo 4 - 2015

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

17

■ Přední historik architektury o důležitých souvislostech.

■ Některá témata nejsou nová, jen zaprášená.

■ I památky mohou být přívětivější.

Text: ZDENĚK LUKEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

K

dyž se podíváme do historie veřej-

ných prostorů třeba vPraze, tak

zjistíme, že ty nejhezčí anejpřátel-

štější vznikly na konci 19. azačátku

20. století, abyly to především

parky asady, určené nejen koddechu,

ale také kvytváření příjemné atmosféry,

která přirozeně upevňovala vztah obyvatel

inávštěvníků kměstu. Dnes bychom řekli –

přátelský veřejný prostor.

Tehdy jistě neexistovaly požadavky třeba

na bezbariérová řešení, ale na fotografiích

jasně vidíme, že cílem nebylo zaplnit nějaké

místo čímkoli; estetická, ale itechnická ře-

šení opravdu respektovala potřeby člověka.

Příkladem budiž třeba Stromovka, Letenské

sady, překrásný prostor kolem dnešního

Muzea hl. města, ovšem dnes zničený

magistrálou stejně jako Čelakovského sady.

Požadavek budování podle nejnovějších

zdravotnických ahygienických zásad platil

docela samozřejmě ipro nejrůznější zdra-

votnické asociální stavby. Aktomu vždy co

nejlepší vnější prostředí, např. park. Dnešní

Psychiatrická nemocnice vBohnicích patřila

ve své době knejmodernějším areálům

vEvropě. Vynikající řešení najdeme třeba

ivKroměříži nebo Opavě.

Přehlídka vynikajících architektů

První republika přišla přes všechny hospo-

dářské problémy svelkorysou výstavbou

nemocnic asociálních ústavů. Dnešní Tho-

mayerova nemocnice vPraze 4 vznikla jako

velký amoderní areál sociálních domovů,

kde nebylo jen ubytování; starší nebo zdra-

votně postižení lidé měli kdispozici dílny,

farmu ikapli, takže zdnešního hlediska by-

chom mohli mluvit onaprosto komplexním

bydlení pro specifickou skupinu lidí. Ike

zmíněným Bohnicím byl přidružený statek.

Legendární sanatorium pro léčbu

tuberkulózy ve Vyšných Hágách byl nejen

architektonický skvost, ale také asi největší

stavba tohoto druhu vEvropě. Pozoruhodné

je, že vpodmínkách soutěží na tyto stavby

vždy byla požadována účast architekta

alékaře. Velmi se dbalo na funkční komfort.

Ato platilo už vsamotné výuce na fakul-

tách. Vznikly úžasné dvojice, třeba František

Čermák aGustav Paul. Velkým specialistou

na nemocnice byl Bedřich Adámek, autor

celého areálu Ústřední vojenské nemocnice

vPraze. Bedřich Rozehnal vytvořil mimo

jiné iDětskou nemocnici vBrně, krásný

příklad bezbariérového přístupu.

Amáme idalší velká jména – Antonín

Tenzer, žák Pavla Janáka, který těsně před

druhou světovou válkou skolegou Ferdinan-

dem Podzemným vyprojektoval motolskou

nemocnici, realizovanou až mnohem poz-

ději. Nebo Vít Obrtel, člen Devětsilu, básník

askvělý architekt; připomenu jen jeho

Příjemný veřejný prostor

umíme už dávno

nemocnici vČeské Lípě. Detailní seznam by

měl desítky jmen.

Ovšem tyto stavby by nevznikly bez jisté

společenské atmosféry. Nesmíme zapomí-

nat, že lékaři byli často ivmalých městech

nositeli nejmodernějších kulturních trendů,

měli blízko kvýtvarnému umění, kliteratu-

ře… Takže jejich slovo platilo ipři rozho-

dování oobecních aměstských investicích.

Adůležitý byl také naprosto živý kontakt

�

PŘESTOŽE

MÁ STÁLE

KANCELÁŘ

NA HRADĚ,

k problémům

současné

architektury má

Zdeněk Lukeš

velmi blízko.