Strana 37
můžeš / číslo 4 - 2013
37
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
Jak jsem potkal televizi,
jak jsem přežil vojnu
vám nanašem webu www.sensen.cz
několik filmových perel zarchivu Vojen-
ského historického ústavu aněkdejšího
archivu Československého armádního fil-
mu. Jeden znich natočil proslulý režisér
Karel Kachyňa avybral si iskvělé herce –
Stellu Zázvorkovou aVladimíra Menšíka:
vperle armádní propagandy nám přiblíží
zimní výcvik tankistů včetně výchovné
lekce proti alkoholu.
Jiný slavný režisér, Vladimír Drha, na-
točil vpolovině šedesátých let dokument
opřáních asnech obyčejných záklaďá-
ků. Anabízíme idalší ukázky. Barevný
aprofesionálně skvěle zvládnutý doku-
ment oživotě dvacetitisícové armádní
spartakiádní divize vPraze. Komentář čte
proslulý Jan Pivec. Nakonec úplně úžasný
film, který ukazuje, že ivarmádním filmu
zavládlo koncem šedesátých let jisté tání.
Obrovským cvičením Varšavské smlouvy
Vltava 1966 vás provede Jan Tříska.
Soutěžit může každý
Všechny příspěvky vstupují dosoutěže –
nejlepší vybere porota složená ze zástupců
projektu SENSEN, Vojenského historické-
ho ústavu aNárodního muzea, oceněno
bude ale iprvních deset došlých příspěvků.
Aceny? Opravdu stojí zato. Například
notebook, mobilní telefon, knihy znakla-
datelství Torst, bezplatná komentovaná
prohlídka Vojenského historického ústavu
vPraze nebo Muzea vojenské techniky
vLešanech či zajímavé publikace Vojenské-
ho historického ústavu.
Nezažili jste tedy ivy něco, očem bys-
te chtěli napsat? Nechcete ivy vNárodní
kronice „uložit svou paměť“ aprostřed-
nictvím svého příspěvku – vzpomínky,
příběhu – se podílet navytváření, jak říká
ředitel Národního muzea Michal Lukeš,
„největší kroniky českých zemí slože-
né ztěch nejmenších anejosobnějších
příspěvků“?
Posílejte osobní, jednoduše popsané
příběhy, jejichž síla není vevytříbeném
stylu, ale vzajímavosti zážitku. Možná
vás budou inspirovat vzpomínky apří-
běhy našich osobností, které budeme
uveřejňovat nawebu SENSEN, ktéma-
tu vojna nám poslali svou vzpomínku
např. herec Bolek Polívka, režisér Václav
Marhoul, ktématu televize např. senátor
Jaromír Štětina.
■ Vyhlašujeme nová témata příspěvků do Národní kroniky.
■ Zaposlané vzpomínky lze vyhrát atraktivní ceny.
■ Své vzpomínky už zasílají známé osobnosti.
snad celý národ, avpondělí to bylo téma
hovorů napracovištích.“
Proč nyní připomínáme právě toto téma?
Národní kronika, kterou vytváříme společ-
ně sNárodním muzeem, vyhlašuje velkou
soutěž onejzajímavější příspěvky nanámět
Jak jsem potkal(a) televizi. Vtomto roce je
to totiž právě 60 let, kdy bylo unás zahájeno
pravidelné televizní vysílání.
Vojna nebyla kojná
Národní kronika bude pravidelně vyhlašovat
další témata, která by inspirovala přispě-
vatele. To další zní: Vojna nebyla kojná čili
základní vojenská služby aarmáda vevašich
vzpomínkách, které jsme připravili vespolu-
práci sVojenským historickým ústavem. Jsou
to vlastně dvě témata: Vojna nebyla kojná
(vzpomínky navojenskou službu aživot
varmádě, zkušenosti zvojenských škol icvi-
čení záložáků, vojenské lásky, příběhy veselé
ismutné) aArmáda anaše město (vzpomín-
ky navojenskou posádku vmístě vašeho
bydliště, vztahy svojáky, co armáda změnila,
včem pomohla aco třeba ipokazila).
Své příspěvky můžete posílat mailem
(info@sensen.cz), poštou naadresu SEN-
SEN Melantrichova 5, 11000 Praha 1 nebo
je můžete vložit dokroniky přímo nawebu
www.sensen.cz. Abychom vám trochu osvě-
žili paměť azároveň vás pobavili, nabízíme
Text: ZDENĚK PROCHÁZKA
Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH
B
ez televize si většina lidí vdnešní
době vůbec nedovede představit
život. Jsou ale itakoví, kteří tvrdí,
že ji nepotřebují. Já sama mám
tolik zájmů, apřesto knim televi-
ze patří. Bylo to perfektně načasované, že
mě nerozptylovala během dětství. Možná
bych byla chytřejší, měla větší rozhled,
ale ono to tenkrát stačilo.
Jak jsem potkal(a) televizi
Tak vzpomíná nasvůj život bez televize
(istelevizí) Libuše Münsterová vesvém
zajímavém příspěvku doNárodní kroniky,
který nazvala Klíč je pod rohožkou.
Apokračuje: „Koncem padesátých let
už některé domácnosti vDrnovicích
televizi měly. Přes den nebylo vysílá-
ní žádné avečer jsem se rozhodovala,
kekomu se půjdu dívat. Vtelevizi toho
tenkrát kvidění moc nebylo aopůlnoci
se končilo hymnou. Film, detektivka nebo
kriminálka, to bylo jen vsobotu. Vneděli
něco lehkého, neutrálního, zřejmě proto,
aby druhý den mohli všichni pracovat
anemysleli nablbosti. Vpozdější době
bývávaly nedělní seriály, které sledoval
SENSEN
VZPOMÍNKY
NAVOJNU
jsou jako
všechny jiné
– to horší
stírá čas,
atak je
dobré
občas paměť
oprášit.