Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

můžeš / číslo 4 - 2013
37
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
Jak jsem potkal televizi,
jak jsem přežil vojnu
vám nanašem webu www.sensen.cz
několik filmových perel zarchivu Vojen-
ského historického ústavu aněkdejšího
archivu Československého armádního fil-
mu. Jeden znich natočil proslulý režisér
Karel Kachyňa avybral si iskvělé herce –
Stellu Zázvorkovou aVladimíra Menšíka:
vperle armádní propagandy nám přiblíží
zimní výcvik tankistů včetně výchovné
lekce proti alkoholu.
Jiný slavný režisér, Vladimír Drha, na-
točil vpolovině šedesátých let dokument
opřáních asnech obyčejných záklaďá-
ků. Anabízíme idalší ukázky. Barevný
aprofesionálně skvěle zvládnutý doku-
ment oživotě dvacetitisícové armád
spartakiádní divize vPraze. Komentář čte
proslulý Jan Pivec. Nakonec úplně úžasný
film, který ukazuje, že ivarmádním filmu
zavládlo koncem šedesátých let jisté tání.
Obrovským cvičením Varšavské smlouvy
Vltava 1966 vás provede Jan Tříska.
Soutěžit může každý
echnyíspěvky vstupují dosoutěže
nejlepší vybere porota složená zestupců
projektu SENSEN, Vojenského historické-
ho ústavu aNárodního muzea, oceněno
bude ale iprvních deset došlých příspěvků.
Aceny? Opravdu stozato. Například
notebook, mobilní telefon, knihy znakla-
datelstTorst, bezplatkomentovaná
prohlídka Vojenského historického ústavu
vPraze nebo Muzea vojenstechniky
vLešanech či zama publikace Vojenské-
ho historického ústavu.
Nezažili jste tedy ivy něco, očem bys-
te chtěli napsat? Nechcete ivy vNárodní
kronice „uložit svou paměť“ aprostřed-
nictvím svého příspěvku – vzpomínky,
příběhu – se podílet navytváření, jak říká
ředitel Národního muzea Michal Lukeš,
„největší kroniky českých zemí slože-
né ztěch nejmenších anejosobnějších
příspěvků“?
Posílejte osobní, jednoduše popsané
příběhy, jejichž síla není vevytříbeném
stylu, ale vzajímavosti zážitku. Možná
vás budou inspirovat vzpomínky apří-
běhy našich osobností, které budeme
uveřejňovat nawebu SENSEN, ktéma-
tu vojna nám poslali svou vzpomínku
např. herec Bolek Polívka, režisér Václav
Marhoul, ktématu televize např. senátor
Jaromír Štětina.
Vyhlašujeme nová témata příspěv do Národní kroniky.
Zaposlané vzpomínky lze vyhrát atraktivní ceny.
Své vzpomínky už zasílají známé osobnosti.
snad celý národ, avpondělí to bylo téma
hovorů napracovištích.“
Proč nyní připomínáme právě toto téma?
Národní kronika, kterou vytváříme společ-
ně sNárodním muzeem, vyhlašuje velkou
soutěž onejzajímavější příspěvky nanámět
Jak jsem potkal(a) televizi. Vtomto roce je
to totiž právě 60 let, kdy bylo unás zahájeno
pravidelné televizní vysílání.
Vojna nebyla kojná
Národní kronika bude pravidelně vyhlašovat
další témata, která by inspirovala přispě-
vatele. To další zní: Vojna nebyla kojná čili
základní vojenská služby aarmáda vevašich
vzpomínkách, které jsme připravili vespolu-
práci sVojenským historickým ústavem. Jsou
to vlastně dvě témata: Vojna nebyla kojná
(vzpomínky navojenskou službu aživot
varmádě, zkušenosti zvojenských škol icvi-
čení záložáků, vojenskésky, příběhy vese
ismutné) aArmáda anaše město (vzpomín-
ky navojenskou posádku vmístě vašeho
bydliště, vztahy svojáky, co armáda změnila,
včem pomohla aco třeba ipokazila).
Své příspěvky můžete posílat mailem
(info@sensen.cz), poštou naadresu SEN-
SEN Melantrichova 5, 11000 Praha 1 nebo
je můžete vložit dokroniky přímo nawebu
www.sensen.cz. Abychom vám trochu osvě-
žili paměť azároveň vás pobavili, nabízíme
Text: ZDENĚK PROCHÁZKA
Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH
B
ez televize si většina lidí vdnešní
době vůbec nedovede představit
život. Jsou ale itakoví, kteří tvrdí,
že ji nepotřebují. Já sama mám
tolik zájmů, apřesto knim televi-
ze patří. Bylo to perfektně načasované, že
mě nerozptylovala během dětství. Možná
bych byla chytřejší, měla větší rozhled,
ale ono to tenkrát stačilo.
Jak jsem potkal(a) televizi
Tak vzpomíná nasvůj život bez televize
(istelevizí) Libuše Münsterová vesvém
zajímavém příspěvku doNárodní kroniky,
který nazvala Klíč je pod rohožkou.
Apokračuje: „Koncem padesátých let
už některé domácnosti vDrnovicích
televizi měly. Přes den nebylo vysílá-
ní žádné avečer jsem se rozhodovala,
kekomu se půjdu dívat. Vtelevizi toho
tenkrát kvidění moc nebylo aopůlnoci
se končilo hymnou. Film, detektivka nebo
kriminálka, to bylo jen vsobotu. Vneděli
něco lehkého, neutrálního, zřejmě proto,
aby druhý den mohli všichni pracovat
anemysleli nablbosti. Vpozdější době
bývávaly nedělní seriály, které sledoval
SENSEN
VZPOMÍNKY
NAVOJNU
jsou jako
všechny ji
– to horší
stírá čas,
atak je
dobré
občas paměť
oprášit.
Můžeš