Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

můžeš / číslo 4 - 2013

19

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

čekalo. Když Filipa před pěti lety prohlížel

zdejší dětský lékař, nevěřícně kroutil hlavou

– to se snad zmýlili vdiagnóze.

Filip se sám, byť sobtížemi, pohyboval

dosvých jedenácti let. Maminka vzpomíná,

že ale chůzi zvládal jen porovině; když upadl,

bez cizí pomoci se nezvedl. „Už nemohl

nosit tašku, mírný kopec byl nepřekonatelná

překážka adoma jsem ho doschodů tahala

nazádech,“ vzpomíná Jana Čejková. Pořídili

proto vozík ananěm se odté doby pohybuje.

„Jednou mi říkal, že vozík byl pro něho vysvo-

bození. Nemusel prosit opomoc, když upadl,

najednou se mohl mnohem lépe pohybovat.“

Navozíku nový život

Filip absolvoval speciální základní školu

vnedalekém Havlíčkově Brodě. Jana Čej-

ková ho tam denně vozila. Filip napředním

sedadle, vkufru vozík. Veškole ale nebyl

například výtah, nejdřív museli Filipa dopra-

vit dopatra schodolezem avpatře posadit

naobyčejný vozík. Měl kdispozici naštěstí

asistenta, ale odpoledne poškole ho zase

přebírala dopéče máma.

„Počase jsme dostali elektrický vozík, je-

nomže ten se dostarého escortu nedal pocho-

pitelně naložit, nešel ani dodalšího citroënu,

vané změně. Dodejme, že změně klepší-

mu. „Filip už uměl navozíku jezdit dobře,

byl poměrně samostatný ataké já jsem se

vyhrabala znejvětších problémů adepresí,“

vzpomíná Jana Čejková. Ukázalo se, že se

chod domácnosti dá isFilipovým handica-

pem zvládat bez další pomoci.

„Jenže pomalu končil základní školu

avěděla jsem, že pokud by chtěl jít dál,

nastřední, máme navýběr jen Jedličkův

ústav vPraze aBrno, kde je dnes. Byl to

Filipův nápad, aby se zavybrané peníze

koupilo auto. Zkonzultovali jsme to sKon-

tem BARIÉRY, akdyž nám řekli, že ano, Filip

začal nainternetu hledat vhodný automo-

bil.“ Zjišťoval si parametry, kdo ajak takové

vozy upravuje. Věděl, že potřebuje pro sebe

ivozík 150 centimetrů. Nakonec zjistil, že

takové auto má Volkswagen,“ popisuje cestu

kautu Filipova maminka.

Místo čtyř stěn poznává svět

Auto, kam lze naložil Filipa isjeho elektric-

kým vozíkem, dalo chlapci novou svobodu.

Vlétě naloží syna iskamarády ajedou se

podívat třeba narallye, které Filipa zají-

má. Občas sním oprázdninách jede Jana

Čejková někam doblízkého okolí nazába-

vu. Především však upravené auto Filipovi

umožnilo studovat vBrně.

„Seděl by doma mezi čtyřmi stěnami

tady vpokojíčku, měl by základní školu,

atím by jeho život nepokračoval dál, byl

Byl to Filipův nápad, aby se zavybrané peníze koupilo auto.

Zkonzultovali jsme to sKontem BARIÉRY, akdyž nám řekli,

že ano, Filip začal nainternetu hledat vhodný automobil.

nahouse party se svozíkem několikrát

poroučel kzemi, tak jsem omdlévala. Ale

kamarádi říkají, že je gumovej. Vozík posta-

ví, Filipa usadí ajede se dál.“

První kontakt sKontem BARIÉRY přišel

vobdobí, kdy Jana Čejková starost osyna

nezvládala asFilipem jí začal pomáhat

zmiňovaný asistent. „Umíral mi vté době

tatínek, všechno jsem už dělala jen pod-

vědomě, automaticky. Věděla jsem, že

syna musím odvézt doškoly, mladší dceru

Kristýnu doškolky. Aktomu shánět peníze

naasistenta. Tehdy jsem našla první kontakt

doBARIÉR, které přispěly značnou částkou,

další peníze dala firma Ross zHavlíčkova

Brodu. Bez nich bych to neutáhla.“

Místo asistenta automobil

Když se před třemi lety připravoval naNově

televizní charitativní pořad, oslovilo Konto

BARIÉRY také Janu Čejkovou, jestli jsou

sFilipem ochotni vyprávět jako jedni zvy-

tipovaných svůj příběh televizním divá-

kům. „Každý dostal jako průvodce nějakou

cele britu, Filip měl Leoše Mareše. Vybrané

peníze měly sloužit kfinancování asistenta.

Nakontě se díky zájmu diváků sešla pro

Filipa značná částka, jenže došlo knepláno-

Vozík byl pro něho

vysvobození. Nemusel

prosit opomoc,

když upadl, najednou

se mohl mnohem

lépe pohybovat.

ačkoliv už byl větší. Bylo to neustálé přenášení

doauta, zauta, navozík, zvozíku.“

Narok apůl se podařilo přes sociálku

zajistit, aby měl Filip doma asistenta. „Byl to

starší pán, nemohl vté době sehnat práci. Ale

zbavilo mě to té největší fyzické námahy.“

Doma vybudovali nájezd přes dvůr

zadem doprvního patra, aby měl Filip

naelektrickém vozíku možnost sám jezdit

ven adovnitř bez asistence. Jana Čejková

říká, že elektrický vozík znamená pro Filipa

život. Jezdí naněm pocelé vesnici, vydává

se skamarády nazábavy vokolí, vlétě, když

oni jezdí namotokrosových motorkách, do-

provází je, točí jejich kousky navideo adává

nainternet. „Kolikrát trnu, co se může stát.

Když mi jednou řekl, že cestou skamarády

PODLE PESIMISTICKÝCH PŘEDPOVĚDÍ

měl v 18 letech už ležet nehybně na lůžku...

FILIPOVA

MAMINKA

Jana Čejková

zná trasu mezi

Dlouhou Vsí

a Brnem už

nazpaměť.

by strašně ohraničený,“ říká Jana Čejko-

vá. Postěžuje si jen, že Filipa nenapadlo

při tipování nového vozu, aby vybral auto

snaftovým, tedy úspornějším motorem.

(O novém projektu Konta BARIÉRY, který

pomáhá vybírat auta pro lidi s postižením,

píšeme na straně 30–31.)

Filip patří vBrně knejlepším studentům,

doma vDlouhé Vsi má podle maminky nád-

herný vesnický život. Oba, ona iFilip, vědí,

jaké jsou jejich perspektivy, ojeho nemoci

před ním nic netají. Stejně si prý už všechno

sám našel nainternetu. „Ale je zavšechno

strašně vděčný adává to různě najevo. Ne-

moc ho nesrazila tak, jak mohla.“

