Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 4 - 2013

Začnete litovat, že jste před ten vlhký roh

raději nepostavili kredenc.

Pomnoho let jsme se snažili pomoci

panu Karasovi aostatním rodičům vybudo-

vat navazující instituci pro jejich odrůstající

děti. Viděli jsme, jak kesvému břemenu

přidávají další. Sousto bylo příliš velké. Je to

systémový úkol, který čeká nastát, ale ten

má jiné starosti.“

Ředitel Jiří Drahota má ovšem recept,

který jen zdánlivě vypadá bláznivě. Možná

proto, že jsme všechno zvyklí řešit podle

„osvědčených“ receptů. Ale kde se měly najít

návody křešení situací, které poznáváme

poprvé?

Takže uvažte: „Podovršení dvacátého

prvního roku by všichni kluci aholky zČech

museli přijít natajné shromáždění – dejme

tomu nahoře Říp – aučinili tuto vzájem-

nou dohodu: ,Je bohužel jisté, že některým

znás se narodí dítě spostižením. Pojistěme

se tedy navzájem, stejně jako před cestou

dodaleké neznámé země. Platíme, ač neví-

me, budeme-li potřebovat. Platíme ajsme

docela rádi, že jsme se vrátili zdraví. Ale

je to jako výprava naK2. Ta hora má svůj

index návratnosti. Rozhlédněte se kolem.

Nevíte, nakoho to padne. Ten, komu se

narodí zdravé dítě, má pocit, že je ze hry

venku, že už se ho to netýká. Ale to je blá-

hová iluze. Co děti vašich dětí? Jste si jistí?

Ne? Tak tedy zaručme každému, že když mu

osud vytáhne kratší sirku, dostane plnou

podporu. Nebude muset nuzovat, doprošo-

vat se, skončit svou pracovní kariéru, přestat

chodit dodivadla ajezdit nalyžích.‘ Tak

takové shromáždění bych svolal – možná

by byla fajn ihora Tábor. Vlastně bych mohl

rovnou založit pojišťovnu – pojištění proti

blbému osudu zatři sta měsíčně.“ Takže

znovu: vIntegračním centru to mají docela

fajn, ale kam půjdou jejich klienti dále? Kdo

zná odpověď?

POZNÁMKA TŘETÍ:

ointegraci dospolečnosti

Integrační centrum Zahrada je opravdu

spíše místem příjemných zážitků aklidného

apřátelského prostředí než učilištěm doved-

ností aměření tzv. výchovných parametrů.

Zahrada je doslova otevřená zdravým dětem

ijejich rodičům, třeba jen proto, aby se přišli

podívat nadvě zdejší kozy, vyzkoušet zají-

mavé hřiště ataké si všimnout dětí navozíč-

cích. Je to jiná situace než potkat postižené

vpřeplněné tramvaji. Atak se dokonce sem

tam probudí vezdravých itrochu závisti – to

bych bral, jezdit naelektrickém vozíku…

„Byl bych rád, kdybychom společně

snašimi klienty vzbuzovali spíše zvědavost

než jenom soucit. Osobně si nemyslím,

že společnost je zlá, ale spíše rozpačitá,

nezvyklá najinakost. Akdyž už odmítající,

tak spíše instinktivně než záměrně. Když už

agresivní, tak znějaké hluboké frustrace,

která se sveze pozdravém iponašinci. My

lidé přirozeně vytěsňujeme možnost, že

by se něco zlého mohlo přihodit také nám.

Když se okolojdoucí odvrátí odpostiženého,

odvrací se spíše odsvé úzkosti, že se takové

věci dějí amohly by se stát ijemu.

Myslím si, že postižený azdravý svět si

nasebe musí navzájem postupně přivykat.

Nejlépe jen tak, jakoby mimoděk, žádné

velké tlačení, žádné nucení, hezky zlehka.

Když uvidíte dvacet postižených dětí, sevře

vám to srdce, zmate vás to, vyděsí aroze-

smutní. Když ale uvidíte hezkou zahradu,

naní psy akamerunské kozy, kupu zdravých

dětí ze sousední školky, hezké ženské, pár

dětí navozíku, dotoho zní reggae avoní

palačinky, vytvoří to zcela jiný vjem avyvolá

to vevás jiné pocity. Akdyž ktomu točíte

zdarma zmrzlinu, zdravé děti vnímají ty

navozíku jaksi periferně a– já doufám – jako

jakousi normální součást širší komunity.

Tímto způsobem vytváříme naše za-

hradní slavnosti pro veřejnost. Ointegraci

přemýšlím tedy spíše tímto nenápadným,

svádivým, tajným způsobem.“

Optimismus J. Drahoty je spíš realismem

načerpaným nejen zpráce jeho týmu ase-

tkání srodiči, ale možná izletitých zkuše-

ností snámi, víceméně zdravými obyvateli

země, která si stýská nachudobu, korupci,

nepořádek anarušené mezilidské vztahy.

Stýská si inahazard, vekterém protočíme

přes sto miliard, sem tam nazrušený zahra-

niční zájezd, naceny potravin, kterých vy-

hodíme dopopelnic celou čtvrtinu. Ředitel

integračního centra Zahrada má nanás lepší

názor než my sami vnejrůznějších anketách

aprůzkumech. Čím to je? Snad tím, že jako

psycholog dobře zná českou duši – umíme

nadávat nakdeco, ale nakonec snámi cizí

neštěstí pohne.



Co je Integrační

centrum Zahrada

Denní stacionář, který vznikl vroce 

jako jedna zprvních alternativ ústavů sociální

péče.

Zřizovatelem je Městská část Praha .

Poskytuje denní péči oděti smnoha

vadami, rehabilitační péči avzdělání klientů

vespolupráci seZŠ Zahrádka.

Součástí jsou iChráněné dílny sv. Prokop

Učerveného javoru. Nabízí také konzultační

služby pro rodiče idobrovolné pečovatele

aasistenty.

info

HLAVNÍ POVINNOST

všech pracovníků Zahrady: dobrá nálada

JIŘÍ KARAS je příkladem

obrovské rodičovské obětavosti.